Rudolf Tesáček: Smysl tvorby, tvorba smyslu

Email Tisk PDF

 

Tesáček foto P Beňa„Chytat ten nejrychlejší sport je pro režiséra dobrodružství. Kdo prošvihne vedoucího jezdce na první kameře svého úseku, už jej nedohoní,“ vzpomíná televizní a divadelní režisér Rudolf Tesáček.

 

 

 

Kdo je podle vás režisér, čemu by měl rozumět?

Při výkonu oboru režisér se hodí každá dovednost a znalost, ať už jde o paměť na tváře, mimiku, gesta lidského projevu či časoprostorovou představivost. Některá nadání jsou však dominantní – například hudebnost, výtvarné cítění, jazyk, tektonika a skladba díla a práce s emocemi. Pomáhá také schopnost sdělit své představy spolupracovníkům a spolutvůrcům. A také štěstí. Traduje se, že některý režisér má vždycky nějaký problém, zatímco jiný neví, co to je.

 

Jak vnímáte tvrzení, že audiovizuální dílo je komunikace komunikací?

Estetik Ivo Osolsobě řekl o divadle, že je to komunikace komunikací o komunikaci: Divák sleduje, (komunikuje) dramatickou situaci, jež se prezentuje dialogem či mimojazykovým jednáním mezi postavami, tedy komunikací. To vše vypovídá o tom, jak postavy cítí, myslí a čeho chtějí v dané situaci dosáhnout – tedy o komunikaci. Režisér realizuje autorovu myšlenku dle scénáře; scénář určuje jednání herců v čase (tempo, rytmus) a prostoru (postavení či pohyb). To vše dohromady označujeme jako mizanscénu (komunikaci) snažící se přimět diváka pochopit smysl lidského chování a zaujmout k němu stanovisko.

 

V televizi už něco pamatujete, jak se vyvíjela technologie záznamu?

Nevím, je-li to dnes zajímavé, ale televizní technologie zásadně ovlivňuje způsob realizace díla. Patřím do staré školy. Tehdy nebylo možno uvažovat o nějaké postprodukci. Například sestřih sedmdesátiminutové inscenace povoloval asi třicet střihů na dvoupalcovém záznamu Ampex. Režisér musel připravit a natáčet dílo po pěti či osmiminutových sekvencích, nejednou s mnoha postavami. Tím ovšem narůstala odpovědnost ve fázi příprav. Všechno muselo být dopředu dobře nazkoušeno, takže na nějaké kvazi improvizace, které se „pak vyhodí“, nebylo místa ani času.

 

Vaše tvorba má široký žánrový rozptyl: od oper po motocykly.

Nutno to správně zařadit. Polovinu svého televizního života jsem prožil v brněnském studiu. Tam byla možnost pestré činnosti. Mohl jsem pracovat na mnoha žánrech. Pracoval jsem v hudební a zábavné redakci vedle redakce dramatických pořadů, kde jsem byl původně angažován.

Velká cena motorek v Brně byl velký přenos s několika přenosovými vozy a režiséry. A já měl krásný úsek s Farinovou zatáčkou na starém okruhu – znalci vědí, oč jde – měl jsem to velmi rád. Televizní výrazové prostředky vlastně nejvýsostněji reprezentuje přímý přenos, ve všech možných žánrech: teď a tady nebo támhle, je to úžasné. A chytat ten nejrychlejší sport je pro režiséra dobrodružství. Kdo prošvihne vedoucího jezdce na první kameře svého úseku, už jej nedohoní.

 

Moderní filmy sázejí na postprodukci. Nevytrácí se autenticita?

Postprodukce je úžasná vymoženost. Řadu věcí vylepší v obraze i ve zvuku. Ale pozor, nedodá do díla nic z toho, co nebylo správně natočeno. To když se režisérovi nepodaří, marno pak vzdychat ve střižně, protože celý počin pak nemá plánovanou kompozici a vazebnost. Režisér musí chodit na natáčení připraven a ne „tvořit“ na place. Bohatě stačí už jen změny, ke kterým ho donutí například náhlá změna počasí.

 

Často zmiňujete dispozice Dejvického divadla vhodné pro přenos divadelní látky do televizního zpracování.

Televizní přenos nebo záznam divadelního představení je specifická disciplína. Snahou je přenést řeč divadelní poetiky do jazyka televize. V divadle divák vnímá živé herce, uplatňuje periferní vidění, dívá se, kam chce. Televizní proces už prvním střihem na jednu z kamer začne vybrané směry pohledů a celkový výběr jednání z dané situace řetězit. Režisér televizního provedení má ambici v dobrém slova smyslu sloužit divadelnímu tvůrci, pochopit smysl jeho inscenace. Svou úlohu sehrává konkrétní divadelní prostor, který pokaždé umožňuje něco jiného. Dejvické divadlo je prostor intimního charakteru, kdy divák vidí hercům, jak se říká, do kuchyně. A to má kamera ráda. Jedná se vlastně o filmový projev. Kamery jsou postaveny blízko jeviště a v úhlech vycházejících z pohledu diváků. Převod má tedy kompoziční kvalitu divadelního prostoru Dejvického divadla, čili obraz se částečně kryje s vyobrazením.

 

Mají herci ronit opravdové slzy či prožívat reálné infarkty? Co od herců očekáváte? Koneckonců, nechal jste hrát i svého malého syna.

To je zajímavé srovnání. Se svým synem jsem pracoval, když mu byly snad čtyři. Učil jsem ho hrát na kameru. Má štěstí, že tatínek je současně i režisér, takže nejenže mi věřil, ale také intuitivně vnímal a dokázal i velmi těžké věci, jako si sám navodit pláč; děti si rády hrají, a tak se s nimi dobře pracuje. Dospělí herci si pro svou profesi to dítě v sobě musejí zachovat a pěstovat. Jinak by nic nezahráli. Slzy a pláč, reálné a předstírané herectví. Na to je celá škála názorů od Diderota přes Stanislavského až k The Actors Studiu! Jedno je jisté: plakat, bát se či smát se a žasnout má především divák. Herec ho k tomu musí přesvědčit uměleckými prostředky. A je tajemstvím každého herce, jak to dělá. Režisér řeší vnější tvar a rytmus situace, ale emoci dodává každý tvůrce sám za sebe. Důležité je, aby mu divák uvěřil.

 

Dělával jste Chvilky poezie. Jak vnímáte vztah jazykové sémantiky a televizní, potažmo filmové dynamiky?

Nejen Chvilky poezie, ale i literární pořady o Březinovi, Demlovi, Palivcovi. Poezie je jakési snění. Obraznost jazyka navozuje čtenáři v intimním rozpoložení podmínky pro jeho vlastní představivost. Jakmile začnete poezii převádět do obraznosti filmové, neuniknete tomu, že vaše vidění vnucuje váš pohled. Je to křehký led, na němž se režisér pohybuje. Vladimír Drha kdysi dodával velmi podnětné scénáře pro Chvilky poezie. Obraz zde byl v dynamickém vztahu k textu – textovou metaforu provázel záběr na zdánlivě nesouvisející prostor nebo rekvizitu, z čehož se později vyklubal příběh, který s textem volně korespondoval. Režisér musí pracovat něžně, aby básníkovi neublížil. Pochopitelně ilustrace textu obrazem (slova o růži provází záběrem na tuto květinu), stejně jako slavnostní recitace u stolku s vázou, nic dobrého poezii nepřinesly.

 

Poněvadž jste nejen praktik, nýbrž i teoretik, nelze se nezeptat akademicky: Jak je to se znakem a jeho významem?

Teorie je pro režiséra velmi důležitá, aby své dílo dokázal analyzovat. Zjistit, co funguje ve struktuře jeho díla, co ne, a proč. Je to nezbytné pro vývoj profesní způsobilosti. Často se setkáváme se zmatečně používanými termíny. Vezměme dlouhá léta trvající Hegelovu Inhaltsesthetik – onu známou dvojici obsahu a formy. Oddělovat obsah od formy je nicméně ošidné. Někdy forma vypovídá více o obsahu než zamýšlený obsah sám. Strukturalismus přinesl ostřejší pojmy jako znak, význam a struktura. Tyto pojmy lépe postihují výrazové prostředky díla. Přidáme-li termíny z teorie informace, hned se lépe komunikuje. Jde o to, aby si umělci, a také případně kritika, navzájem rozuměli.

 

Středobodem v showbyznysu je věčný problém lásky. Bible nabádá, aby muži ženy milovali, ženy si mužů vážily.

Já to mám, tuším, nějak prokvašeno od filozofa Jana Patočky, že totiž žena touží po nebi. A muž touží po ženě a tvorbou kultury jí to místo v nebi zajišťuje. A žena mu za to zajišťuje místo na zemi. A tak mají oba k sobě odpovědnost, aby se jim ta láska podařila. A jelikož je všechno na zemi o lásce, tak se všichni snažme.

 

MgA. Rudolf Tesáček

(1946) vystudoval hudební oddělení Státní konzervatoře v Brně (obor kytara) a DAMU v Praze, obor režie. Působí jako televizní a divadelní režisér, spoluzakládal Ceny Thálie, má na kontě řadu televizních inscenací (O princezně se zlatým lukem, Komtesa Mary…), záznamů divadelních her, dokumentů (Interwiev s Jeanem Maraisem, Annie Girardot…), koncertů i zábavných programů. Z divadelní práce v jeho režii připomínáme muzikály jako Zpívání v dešti, Divotvorný hrnec, hry Višňový sad, či Zahradní slavnost.

Autor rozhovoru je publicista.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 03 Leden 2017 11:38 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB