Jak na volební nezájem a chybějící levici? Ostrovní nabídka alternativ

Email Tisk PDF

volici box CZ UKJak přimět lidi volit? Jak dokázat někomu, koho systém totálně zklamal a zametl s ním podlahu, že má smysl jít k volbám.

 

Nebo někoho, kdo už tolikrát četl program, doufal ve změnu, a pak mu z koaličních jednání zbyly jenom oči pro pláč? A co když se zdá politika jen vzdálená a nesmyslná – a nařizuje nám jenom velikost rohlíků, kohoutků a dává nám kvóty na vývoz cukru.

 

Letos v květnu proběhly volby do Evropského parlamentu. Jejich průměrná volební účast klesá každým volebním rokem. V Británii byla letošní účast 35%. V Čechách neuvěřitelných 18%.

 

Další čísla jsem získala ze statistických webovek obou zemí. V roce 2010 byla při volbách do místních zastupitelstev v Čechách účast 48%, v roce 2012 do krajů pak něco přes 36%. K předčasným všeobecným volbám v roce 2013 šlo skoro 60% voličů. V Británii ve všeobecných volbách v roce 2010 byla účast 65% a letos v komunálních 35%. A referenda ohledně samostatnosti Skotska se účastnilo 85% oprávněných hlasujících. Tak jak na to?

 

První takovým trochu osobním postřehem je fakt, že registrace k volbám neznamená překážku a nesnižuje účast. Pokud je systém nastavený efektivně, přehledně a podporuje snadné metody registrace, není to problém. Britové mají větší účast ve všech volbách, přes to, že se musejí registrovat. Svoji roli určitě hraje i volební systém, ale myslím, že to se přeceňuje. Není to tak, že Britové volí jenom dvě strany, ale spíš nemají menší strany větší šanci prosadit se kvůli nastavení systému.

 

Dovoluju si vyvozovat, že účast je přímo úměrná srozumitelnosti a jasnosti možného výsledku v kombinaci s „důležitostí a urgentností" volebního aktu. Čím míň je zřejmé, jaké mohou být výsledky, tím míň lidí se do toho chce zapojit, protože je to jenom ztráta času. Jasné alternativy – tedy jako u skotského referenda – vedou k velké účasti. Absence blízkosti a pochopení smyslu voleb – jako do EP – zase všechny odpudí. Komunální rovina je jasnější než celostátní, předčasné volby jsou signálem ke změně.

 

Skotské referendum bylo svojí volební účastí daleko a vysoko na klasickým průměrem, protože šlo o všechno. Buď anebo. Byla jasná otázka a bylo jasné, co stane, ať už vyhraje ta či ona strana. To ale v klasických volbách není. V České republice zajišťuje systém poměrného hlasování to, že jistého není vůbec nic. Protože i když se volič či volička dostane za hranici povrchního hlasování založeném na čistých zubech a sebevědomé rétorice, pročte si programy a pochopí, co která ze stran zamýšlí v tom či onom sektoru, po volbách může být všechno jinak. Nikde totiž není napsáno: a když budeme druzí a přizvou nás tam ti do koalice, tak budeme muset zavřít lesní školky, i když tady říkáme, že ne. No a i když vyhrajeme, tak stejně to nepůjde všechno prosadit, takže ten, ten a ještě ten bod půjdou ze seznamu.

 

Domnívám se, že na regionální, potažmo lokální, místní úrovni je to trochu jinak. Ve vesnici odkud pocházím, hraje stranická příslušnost jenom omezenou roli. Důležitá je dynamika vztahů v obci. Mám tendence si myslet, že je tomu tak ve většině obcí a měst. I když je asi jasné, že názorová blízkost či vzdálenost spojenců se může projevovat také v jejich stranické příslušnosti.

 

Při tomhle všem analyzování nemám pocit, že objevuji znova Ameriku, vím, že první byli Vikingové. Ale chci ke srozumitelnosti a jasnosti výsledků přidat jako další proměnnou možnost volby. Tedy výběru. A tady mám pocit, že moje ostrovní perspektiva může tnout u sady lidí do živého. My totiž v Čechách nemáme normální levici a máme odpor k regulaci. Proto se nám příčí EU a Euro a další pakty. Děsně se jich obou bojíme a myslíme se, že svoboda trhu nás spasí. Je jasné, že regulace a levicová politika jsou propojeny jenom do určité míry. Chci, abychom o tom přemýšleli, abychom se nebáli omezit někoho, kdo škodí a nespravedlivě zneužívá „svobody trhu".

 

Polistopadová elita nám tloukla do hlav, že volný trh a deregulace, je to, co potřebujeme. Brala si do úst Thatcherovou, Smithe a jiné, a vytvořila v nás dojem, že levicové myšlení není nic jiného než ten odporný komunismus, který zabíjel a ničil životy. Thatcherová o hornících během stávek v 80. letech řekla, že jsou „rozvratitelem státu zevnitř." A ti chlapi chtěli jenom práci, aby mohli dát děcka do škol a ta už do dolů nemusela. Jasně, že to bylo neudržitelné, ale muselo to vypadat takhle?

 

A my jsme si pod vlivem toho výplachu a v opojení ze změn začali myslet, že není normální levice, že nemůže být sociální stát a regulace těch, kteří vystrkují růžky, abychom ochránili ty, kteří nejsou v čele privatizačního pelotonu. I já jsem si to myslela.

 

A kam nás zatím ten neo-liberalismus a ne-regulace dovedli? Globální rovinu a totální vyždímání chudších zemí systémem Světové banky nechám stranou – ale vedou ji bohatí liberálové, kteří chtějí volný obchod všem. Tadá! V Čechách se třeba nereguluje financování politických stran, které přispívá k vytváření kmotrovských vazeb a přináší radosti typu Blanka či Open Card. Pořád chceme být západnější než Západ. Přijali jsme za vlastní fakt, že my jsme přece ti silní, zdraví, mladí a hezcí, kteří v soutěživém neregulovaném prostředí vyhrávají. Ty tlusté, pomalé, hloupé a staré necháme na pospas „Šmejdům", korporacím, které neplatí daně, a sdírají dělníky, a zbytky občanské společnosti, kterou ale nebudeme podporovat, protože z ní nic nekápne, necháme, aby se postarala o odpadlíky.

 

Ta litanie je psaná na vlně naděje po skotském referendu. Fakt. Myslím si, že to, jak to tam lidi vzali do vlastních rukou, setkávali se, zajímali se, získávali sponzory, dohadovali se a šli k těm volbám, to je cesta, kterou bychom měli jít. Všechny moje idealistické kontrolky blikají – měli bychom přemýšlet o tom, co nás odpuzuje od voleb, proč se do toho nechceme pustit. A jestli nenacházíme většinovou alternativu, proč se bojíme těch okrajových. Jeden hlas nic nezmění. Ani dva ani tři. Ale víc než půlka lidí, která nevolí do zastupitelstev, 60% těch, které nezajímá krajská politika a 40% těch, kteří zlomili hůl nad celostátní reprezentací, tu moc mají.

 

Jděte do toho. Přemýšlejte o tom. Další volby se blíží. Jsou organizace a lidi, kteří vám pomůžou se zorientovat. Frank Bold a projekt Rekonstrukce státu. Nejste v tom sami. A když vám bude někdo říkat, že být globální zelená levicová feministka je nesmysl, nedejte se!

 


A pro inspiraci koukněte na Botswanou motivované video jak na to:

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Září 2014 14:20 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz