(Nejen) brutální britská architektura: skotská perspektiva

Email Tisk PDF

 

hlinikova tovarna vyrez foto V SusedkovaK referendu o skotské nezávislosti se vyjadřovali v posledních týdnech úplně všichni. I já jsem byla v pokušení vyprodukovat nějakou chytrou a originální analýzu, ale když jsem si tak pročítala, co si herci, spisovatelé, sportovci, politici, děti a důchodci myslí, na každém šprochu bylo pravdy trochu.

 

Takže se na to podívám jinak. Architektonicky a krajině. Nemám pocit, že bych znova vynalézala kolo, ale mám potřebu se vyjádřit a nechci se opakovat. Klausové, Conneryové a jiní to rozebrali za mě. Skotsko je děsně jiné v porovnání s Anglií, Walesem i Severním Irskem a zároveň podobné a blízké krajině, kterou znám z České republiky. Jeho rozloha v kombinaci s nízkou hustotou osídlení dělá z některých jeho částí opravdovou pustinu. 

 

Vesnice v jižní části hlavního britského ostrova jsou uskupení mnoha domů s návsí a obchodem a hospodou a školou a tak. Skotské vsi mají tři, čtyři stavení. Pokud je jich víc a je tam třeba i obchod, tak je to napsané na ceduli před vesnicí i na směrovce k ní – tohle dělají Skotové myslím jenom proto, aby se nemuseli potýkat se zbědovanými turisty, kteří nemají co jíst a jejich auta jsou bez benzínu. Zároveň jsou ale jejich domky a jiné stavby podobné těm, které stojí třeba právě v Čechách, na Moravě, nebo někde v Rakousku. Obecně na kontinentě, asi. Nemají hrázdění, nejsou ze specifického kamene, nemají střechu z břidlice. Jsou takové příjemně nějaké, povědomé.

 

Obzvláště na Orknejích, které jsou jedním ze severních souostroví. Orkneje jsou neuvěřitelně historicky kulturně bohaté místo. Mají tady vesnici, která je 5 tisíc let stará, a o které si myslíme, že jí rozumíme, takže jsou k ní popisky, abychom chápali, co je co. Domníváme, že lidé spali v postelích, měli police a uprostřed polo-zemnice otevřený oheň. Vesnici Skara Brae pro nás objevil přímořský vítr, který vyfoukal písečný záliv, a tak nám ji odhalil. A teď tam jezdí autobusy lidí z celého světa. Je to fascinující. A nikde není napsáno, že potomci těchto zemědělců tam nežijí dosud. Jsou tu taky kamenné kruhy, pole, hrobky a mohyly. Ale v září vypadá místní krajina jako na Drahanské vrchovině – lány polí, traktory v cestě (a tady je to horší než na Prostějovsku, tady se ten traktor nedá předjet, protože se tak tak vejde na cestu), balíky slámy. Když na chvíli zapomenete na to, že za další zatáčkou je vidět mořský záliv, můžete se na chvíli přenést kamkoliv.

 

A paralely pokračují. Městečko Kinlochleven bývalo kdysi centrem těžby hliníku. Už není. Bylo to neudržitelné. Tak jako v mnoha dalších sektorech těžkého průmyslu se tato těžba přesunula do míst a zemí, kde lidé nemají práva, otročí a kde nadnárodní korporace vykupují dřinu za pár penízků a všechno je to špatně. Celý globální systém je špatně – lehké odbočení. Podobně tomu je v Čechách, kde průmysl už není, co býval – Adamov, Blansko, sklárny na Valašsku, hornictví. V Kinlochleven postavili uvnitř jedné z továrních budov lezeckou stěnu a také ledovou stěnu, na kterou se můžete vyškrábat s pomocí maček a cepínů. A taky tu stojí hotel, který vypadá jako bývalé středisko ROH. V Čechách si s naším průmyslovým dědictvím musíme ještě poradit. Myslím, ale že to půjde. Je potřeba čas.

 

A uzavřu nakonec přeci paralelou politickou. Místní referendum o osamostatnění Skotska bylo vítězstvím demokracie a občanské společnosti. To řeklo hodně lidí. Majitel autoservisu v Galashiels řekl, že normálně nemluví o politice a nebude v hospodě hlásat, koho volí. Ale teď musí. Musí říct všem, že jeho cesta je ta správná pro jeho děti a pro další generace. Odtrhnout se nechtěl, takže se mu to podařilo. Čím více na sever jste se v posledních týdnech dostali, tím víc „yes“ nápisů bylo vidět. Nepřekvapivě? Nejčastěji ale byly jeden vedle druhého. Výsledky ukázaly, že nejsevernější a nejjižnější části Skotka byly právě ty, které si přály samostatnost nejmíň. Překvapivě? Ale to nadšení, když jsem mohla mluvit s lidmi z obou táborů, když mi vysvětlovali, proč to dělají. Nikoho to nenechalo chladným. Skoro 85% volební účast. Fantastické. Říkala jsem jim, že když se rozdělovalo Československo, tak u toho byla hrstka lidí, která se rozhodla, podepsala papíry v modernistické vile a bylo. Nechtěli mi to věřit (což je teda částečně asi proto, že si pořád většina myslí, že jsme Československo). Tak si z toho pojďme vzít a pamatovat to nejlepší.

 

ano i nehlinikova tovarnaodkud je tenhle hotel

 

 

 

 

 

orkenjske domy Iorknejske domy IIskara braeROH

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 23 Září 2014 13:44 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz