Saúdský jaderný program: Přízrak modernity

Email Tisk PDF

V prosinci saúdský ministr průmyslu a obchodu Abdalláh Zajnál oznámil, že jeho země vynaloží 100 miliard dolarů na vývoj jaderné energetiky, mimo jiné na 16 jaderných elektráren. O něco později pak saúdský ministr zahraničí Saúd Fajsál naznačil, že i další země Rady pro spolupráci Perského zálivu (GCC) „studují ekonomičnost jaderné energie“.

„Načasování obou prohlášení však napovídá, že ve hře nejsou jen jaderné elektrárny, jako spíš záležitosti politiky, bezpečnosti a strategických úvah,“ míní libanonský deník Al Achbár. „Pokud se totiž tyto jaderné programy zhmotní, zásadním způsobem promění nejen region, ale ovlivní i dosavadní politiku jaderného nešíření.“

Saúdský jaderný program je třeba nahlížet v souvislosti se strategickou změnou mocenské rovnováhy na Blízkém východě, rozvojem íránského jaderného programu, bezpečností Izraele a politických kalkulací samotného saúdského režimu.

Jakýkoli saúdský jaderný program bude ve srovnání s tím íránským plně závislý na zahraničí, protože Saúdské Arábii se akutně nedostává zkušených specialistů a vědců. Proto ho lze vnímat i jako součást saúdského návrhu na posílení jednoty GCC, ať už by se jednalo o kombinaci ekonomické integrace, společné bezpečnostní a politické vize a shody na roli GCC v regionu. Vyhlídkou na to, že se GCC promění v jaderný klub, nicméně argumentují američtí zastánci útoku na Írán – tvrdí, že jaderný Írán povzbudí k vlastním, bezpečnostně motivovaným jaderným programům i ostatní země regionu, což by ve finále narušilo snahy USA omezit šíření jaderného potenciálu v oblasti charakterizované slabými státy, silnými fundamentalisty a napětím.

Zdá se pravděpodobným, že zahájením vlastního jaderného programu ale Rijád dává najevo, že už nepovažuje Spojené státy za odpovídající záruku bezpečnosti v oblasti. Ostatně, Washington už dal tamním zemím najevo, že se hodlá vzdát části své dosavadní zodpovědnosti, a vyzval své regionální spojence, aby se o své zájmy a bezpečnost starali více sami. Američtí odpůrci navrhovaného saúdského jaderného programu mohou vznášet tři námitky: Jaderný materiál se může dostat do rukou saúdských extremistů, což je argument, který je často používán i ve vztazích USA s Pákistánem. Za druhé je tu vážné nebezpečí, že se program může změnit ve vojenský a stát se přímým ohrožením strategické nadvlády Izraele nad regionem. A za třetí, jaderný program nastartuje jaderné závody na celém Blízkém východě.

Saúdové naopak jaderný program vnímají jako součást potřebné proměny image své země coby reakcionářského a zkorumpovaného rentiérského režimu plně v područí Západu ve stát moderní, progresivní a vědecký. Právě to je totiž Achillova pata saúdského režimu, jehož schopnost ovlivňovat dění v regionu se aktuálně omezuje jen na šíření sektářské propagandy a pumpování peněz, což mu ovšem u obyvatelstva ostatních arabských zemí neumožňuje bodovat tak, jak by si přál. Právě arabské jaro náležitě odhalilo meze saúdské „soft power“. Bez ohledu na takřka neomezené finanční možnosti v něm totiž království hraje druhořadou roli. Katar a Turecko se pohybují mnohem svobodněji a mají po ruce i nástroje, které jim umožňují ovlivňovat aktuální vývoj transformace regionu.

Saúdský režim ale není s to změnit povahu své domácí politiky, a proto se rozhodl rozvíjet iniciativy v jiných oblastech, které by vládnoucí roli rodiny Saúdů neohrozily. Proto nyní tlačí na jaderný program coby klíčový prvek proměny své „soft power“ v přelomové etapě arabských dějin, v níž si Saúdové připadají jako „nezapálená pochodeň“. Saúdský jaderný program proto nemíří ani tolik na Írán, jako je snahou posílit vnitřní legitimitu režimu v Rijádu a posílit kolem sebe soudržnost lidu, která je ochromena brutálním potlačováním prodemokratických protestů, nejistotou ohledně nástupnických tahanic a politickou nemohoucností. Cílem je i posílit postavení Saúdské Arábie v regionu v době, kdy musí čelit vzestupu mocností jako Egypt a Turecko, proti nimž Rijád nemůže použít svou osvědčenou sektářskou strategii.

Saúdský režim si ale nejspíš musí uvědomit, že jeho problémy jsou mnohem hlubší na to, aby byly řešitelné jaderným programem, konstatuje Al Achbár. Své krize jaderným programem totiž nevyřeší, neboť k tomu by bylo zapotřebí od základů přeformulovat principy samotného saúdského státu, legitimity režimu a povahy její role v zemi. Problém Saúdů nespočívá jen v tom, jak vypadají navenek, a proto toho plastická chirurgie moc nezmůže. Režim není jen nevzhledný, protože jeho největší problém leží v samotném jeho srdci. A léčba srdce obvykle bývá akutnější, než přešívání obličeje.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz