Bahrajn: Jak se střílí do lidí (video a trochu víc)

Email Tisk PDF

Saúdská invaze začínáMohutné protesty na malém bahrajnském ostrůvku byly silou potlačovány už v minulých týdnech, míra násilí ale podle všeho vzroste na zcela novou úroveň, protože do země vstoupilo více než tisíc saúdských vojáků a 500 policistů ze Spojených arabských emirátů.

 

Nastala de facto okupace, kterou bahrajnská opozice chápe jako „vyhlášení války". Zbylá skupina prorežimních poslanců - všichni opoziční už v minulých týdnech rezignovali - k tomu vyzývá vladaře, aby pro potlačení protestů vyhlásil „výjimečný stav". Spojené státy se ke všemu staví bez větších emocí, Bílý dům jen konstatoval, že to „nepovažuje za invazi".

A jak se potlačují protesty v Bahrajnu - střelbou zblízka do lidí -- názorně ukazuje tohle video:

Protesty v Bahrajnu se od samého počátku nesly na náboženské vlně, v jejímž rámci si tamní většinoví šíité stěžovali na diskriminaci ze strany vládnoucí sunnitské královské rodiny, což vyvolalo - nepočetné - šíitské protesty i v sousední Saúdské Arábii. (V neděli navíc na dvě stovky lidí před budovou ministerstva vnitra v Rijádu požadovaly propuštění osob vězněných bez soudu na základě zákonů o „boji proti terorismu". Mnozí z nich jsou ve vězení už roky.)

Demonstranti v Bahrajnu původně požadovali jen reformy, po ozbrojených zásazích a prvních mrtvých z jejich řad už ale požadují odstoupení královské rodiny a její nahrazení demokratickým systémem. A korunní princ Salmán Hamád Chalífa v neděli rezolutně prohlásil, že toho se nedočkají: „Právo na bezpečnost je nade vše," vysvětlil svým občanům, čímž ovšem podle všeho myslel bezpečnost svou a své rodiny.

Analýza Stratfor soudí, že hlavním cílem saúdské invaze je zablokovat snahy Íránu, aby prostřednictvím šíitských protestů destabilizoval situaci v celé oblasti Perského zálivu a posílil tak svůj vliv v regionu. Otázkou jen je, jak na novou situaci Teherán zareaguje.

V případě zájmu o vývoj v Bahrajnu, zde je skvělý twitter.

Dalších pět lidí zabily a nejméně 105 jich zranily i bezpečnostní síly v Jemenu, které se snaží potlačit neutuchající demonstrace požadující odstoupení prezidenta Sáliha. Nejprudší střety se odehrávaly tentokrát v hlavním městě San´á a v přístavu Aden. Prezident svou rezignaci dál odmítá s tím, že by v zemi „propukl chaos".

I v Jemenu přitom protesty započaly „jen" jako akce studentů, nicméně postupně - tak jak na ně vláda reagovala stále častější střelbou - zapojovaly se členové vlivných jemenských rodových klanů i stoupenci opětovného dotržení jihu země od severu, a tak se situace z hlediska vlády už nějaký čas jeví jako neudržitelná.

Eskaluje také situace v Ománu, kde se demonstrantům v Idrí podařilo zapálit jednu vládní budovu, zatímco státní zaměstnanci v hlavním městě Maskatu vyhlásili generální stávku. Poučen vývojem v ostatních arabských zemích sultán Kabús nenařídil střelbu, ale raději slíbil, že vůbec poprvé v dějinách své země zaručí dvoukomorovému parlamentu, který měl dosud jen „poradní" pravomoc, právo vydávat zákony. Je pravděpodobné, že to demonstranty neuspokojí, neboť horní komoru parlamentu jmenuje sám sultán a ve svém slavnostním projevu se panovník navíc ani slovem nezmínil, že by se zároveň vzdával svého práva veta. Účastníci protestů přitom požadují, aby byli všichni členové parlamentu voleni ve volbách.

A Libye? Kaddáfí se nejspíš pokusil ještě dál podkopat morálku povstalců a po sérii vojenských vítězství jim nabídl amnestii všem přeběhlým vojákům, kteří se vrátí do řad jeho režimu. Prý bude stačit, když se „pomýlení" vojáci vrátí, vyjádří účinnou lítost, odevzdají svou zbraň a bude jim odpuštěno. Není přesně jasné, jak velká část libyjské armády přešla na stranu povstalců, ale celé velení rebelů je v rukou někdejších Kaddáfího generálů. A nejen to - Mustafa Abdal Džalíl, kterého západní média označují za hlavu Přechodné národní rady v Beghází, také není žádný disident, neboť v Kaddáfího režimu sloužil coby ministr vnitra a arabské blogy o něm běžně hovoří jako o Kaddáfího loutce.

V Egyptě se nyní rozhořel spor o ústavní úpravy, které narychlo spíchla zvláštní komise určená vládnoucí vojenskou juntou. Hlasovat o nich by v referendu 19. března mohlo 45 milionů oprávněných voličů, nicméně řada opozičních stran vyzvala k bojkotu hlasování. Požadují sepsání zcela nové ústavy, a to ještě dříve, než by se přikročilo k volbě prezidenta. Junta na tento postoj zareagovala vyhlášením, že na každého, kdo by referendum bojkotoval, bude použit zákon proti chuligánství - a za něj ve výjimečném případě hrozí i trest smrti.

Takže uvidíme, a mezitím je tu vcelku zajímavý web syrského kreslíře Alího Farzata a jeho kreslené vtipy o arabské politice.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz