Perský záliv nadbíhá Asadovi. Co na to Damašek?



Obecně platí, že nový přístup Perského zálivu vůči Asadovu režimu může ve finále vést k tomu, že USA s Izraelem ve svém „silovém“ přístupu k Sýrii zůstanou samy.

 

 

 

 

 

 

Koncem loňského roku nevypočitatelný saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán rozjel jednu ze svých neuvěřitelných akcí – v rijádském hotelu Ritz-Carlton fakticky uvěznil nejen libanonského premiéra Rafíka Harírího, ale i nejbohatší muže svého království, kteří se pak museli na svobodu vykoupit výměnou za stovky miliard dolarů. Byl mezi nimi i miliardářský princ Al Valíd bin Talál, tehdy ještě šestý nejbohatší muž planety. Dodnes se sice jen spekuluje o tom, kolik musel za propuštění zaplatit, ale letos v březnu v každém případě vypadl ze seznamu světových miliardářů. Někdy v té době se přitom ale zjistilo, že musel svým syrským obchodním partnerům odprodat i většinový podíl v damašském hotelu Four Seasons, který jinak i během války snáší „zlatá vejce“, neboť hostí lukrativní humanitární a jiný „výsadek“ Organizace spojených národů. Jinými slovy, zatímco část saúdské rodiny udržovala syrskou válku v chodu financováním teroristů z Daeše, Al Kajdy a dalších „hardcore“ džihádistických skupin, jiní princové s Damaškem udržovali bezproblémové obchodní vztahy. Nebo jinak, syrské elity ve své flexibilitě neznají hranic, neboť jsou „naprosto bezohlední kšeftsmani“, jak před časem v rozhovoru pro Literárky konstatoval přední český expert na Blízký východ Petr Pelikán.

Vzpomněla jsem si na to, když se na nedávném Valném shromáždění OSN syrský ministr zahraničí Valíd Mualím přátelsky setkal se svým bahrajnským kolegou Chalífou Ahmadem Chalífou. Sadská Arábie už krátce po propuknutí války v Sýrii nechala vyloučit Damašek z Ligy arabských států a zaujala otevřeně nepřátelský postoj. Určité kontakty s monarchiemi Perského zálivu Sýrie udržovala prostřednictvím Ománu, který pro změnu tradičně „vyčníval“ svými až „disidentsky“ přátelskými vazbami s Íránem. Bahrajn je ale brutální a nefalšovaný „zadní dvorek“ Saúdů, který bez pokynu z Rijádu neudělá ani krok, a tak bylo víc než překvapivé, když Bahrajňan zahovořil o přátelství s „bratrským arabským národem“ Sýrie. A prohlásil doslova: „Syrská vláda je vládou Sýrie, řídí Sýrii. Spolupracujeme se státy, s nimiž nemusíme souhlasit, a nespolupracujeme s těmi, kdo chtějí tyto státy zničit.“

To už měl za sebou návštěvu v Damašku zástupce Spojených arabských emirátů, které během války rovněž podporovaly radikální džihád, načež Bašár Asad – během války vůbec poprvé – poskytl rozhovor deníku z oblasti Perského zálivu, kuvajtskému Al Šahíd. „Co se týče arabských zemí, panuje mezi námi velké porozumění,“ prohlásil mimo jiné. „A mnohé západní země plánují opětovné otevření svých ambasád v Damašku. Západní a arabské delegace už začaly jezdit do Sýrie, aby připravily návrat, ať už diplomatický, ekonomický nebo průmyslový.“ Kuvajtský list pro změnu vychválil Asadovu „obranu svého lidu“ a v jedné z tamních televizí dokonce zazněla výzva, aby se lidé přestali dívat na „kanály, které o Sýrii lžou“, protože v Damašku je bezpečno, a každý by si tam měl zajet, aby se o tom přesvědčil sám…

Když nyní Perský záliv zkouší Damašku nadbíhat a Bahrajn tvrdí, že by vývoj v „arabské Sýrii“ měli převzít „Arabové“, je to samozřejmě očividná snaha vyšachovat ze hry šíitské Peršany. Nepodařilo se to během sedmi let války, nadchází okamžik, kdy se nabízí „páka“ finanční. A tato iniciativa nepřichází v nepravý čas – íránské jednotky po západu Sýrie u Izraelem anektovaných Golanských výšin v relativní tichosti opouštějí i východ Sýrie, kde USA -- ilegálně -- se „svými“ Kurdy „dokončují“ válku proti zbytkům Daeše. Je ovšem otázka, do jaké míry je přesun íránských oddílů reakcí na americký sankční tlak na íránskou ekonomiku, nebo zda se jedná jen o snahu Teheránu vyjít vstříc tolik žádanému kompromisu. USA nově sice tvrdí, že Sýrii nepomohou a zůstanou (ilegálně), dokud odtud neodejde – legálně přítomný – Írán, ale co se odehrává dnes, nemusí být problémem zítra.

Obecně nicméně platí, že nový přístup Perského zálivu vůči Asadovu režimu může ve finále vést k tomu, že USA s Izraelem ve svém „silovém“ přístupu k Sýrii zůstanou samy, posílí se ruská politika „vyjednávané rovnováhy“ mezi všemi zainteresovanými stranami a spolu s tím posílí pozice i samotného Bašára Asada. Jeho okolí sice znovu opakuje, že k rekonstrukci válkou zničené Sýrie budou připuštěny jen „přátelské“ země, nicméně účast západních firem na nedávném mezinárodním veletrhu v Damašku nebo i zmíněný příklad hotelu Four Seasons naznačují, že podobné proklamace je třeba vykládat velmi volně…

Tož tak.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB