USA v Sýrii vojensky nekončí, chystají sankce na „zdechlinu“



Snaha rozdělit zemi na vlivové zóny a oslabit režim v Damašku dalšími sankcemi, aniž by Washington utrácel za poválečnou rekonstrukci země, je ideálním způsobem, jak znovu otevřít dveře Al Kajdě a Daeši.

 

 

 

 

 

 

Usmiřovací proces, který razí Rusko v Sýrii, už zcela jistě ušetřil životy bezpočtu civilistů, vojáků a koneckonců i džihádistů, uchoval bojové kapacity syrské armády a pomohl Damašku ovládnout rozsáhlé oblasti syrského území. V některých případech vrátil bývalé džihádisty do řad syrské armády a v poslední době – přinejmenším prozatím – odložil ofenzívu proti provincii Idlíb, do níž byli džihádisté z mnoha syrských regionů v rámci dohod o příměří pravidelně sváženi. Takový postup sice nezaručuje žádné triumfální fanfáry z „vítězství nad terorismem“, ale v Sýrii funguje. A došel až k americké základně Al Tanf.

První známkou byla dohoda s Rusy a odsun Pentagonem podporované a vycvičené džihádistické Brigády mučedníků Karjatajnu (s asi pěti tisíci civilisty) z přilehlého uprchlického tábora Rukbán do oblasti pod tureckou „správou“ na severu provincie Aleppo. Následně se zástupci Damašku setkali s kmenovými stařešiny z Rukbánu a výsledkem je utváření seznamu zájemců, kteří se z Rukbánu chtějí „usmířit“ s režimem. Příští týden by ruská vojenská policie měla do Rukbánu doprovodit konvoj s humanitární pomocí OSN.

Ačkoli americká strana s „vylidňováním“ uprchlického tábora u Al Tanfu podle všeho souhlasí, realitou je, že syrská armáda dál decimuje zbývající oddíly Daeše na nedaleké sopečné planině Al Sáfá, což značí, že americké jednotky v Al Tanfu brzy zůstanou bez džihádistů, které by ovládaly, stejně jako těch, proti nimž by bojovaly. Čili, „válka proti Daeši“, dosavadní záminka k americké ilegální vojenské přítomnosti v Sýrii, přinejmenším pro Al Tanf ztratí jakékoli opodstatnění. Byť v praxi důvod k neplnění dohod s Ruskem o odsunu samozřejmě zůstává – Al Tanf totiž efektivně blokuje dálnici mezi Damaškem, Bagdádem a Teheránem…

Ačkoli Donald Trump naposledy v létě avizoval, že americké jednotky – nejlépe do října – ze Sýrie odejdou, jeho bezpečnostní poradce John Bolton na konci září oznámil, že v Sýrii zůstanou, „dokud neodejde Írán“, což je podle amerických politologů „zásadní změna“, neboť Washington „ustupuje od současných protiteroristických operací k misi zaměřené více na geopolitické manévrování a proxy války“. Některé think-tanky rovnou navrhují, aby americké jednotky zůstaly v Sýrii natrvalo, protože by „blokovaly volnost íránského pohybu a přístup ke komunikačním linkám, které by spojily západní Irák s Libanonem“.    

V zásadě totéž už oznámil šéf Pentagonu James Mattis nebo zvláštní vyslanec amerického ministerstva zahraničí pro Sýrii James Jeffrey, podle něhož Pentagon zůstává v Sýrii „nejen do konce letošního roku“. Jeffrey navíc otevřeně „vstoupil“ do syrských vnitřních záležitostí a pohrozil drastickými sankcemi, pokud Damašek bude „blokovat politický proces“ a nepřepíše svou ústavu, čili pokud neupraví své domácí zákony podle amerických instrukcí. Na sankcích USA chtějí spolupracovat s Evropou, Asií i blízkovýchodními státy a jsou připraveny obejít i Radu bezpečnosti OSN. „Bude naším posláním udělat život co nejhorším pro tu zdechlinu režimu a donutit Rusy a Íránce, kteří to všechno způsobili, aby vypadli,“ vysvětlil Jeffrey americkou filozofii v době, kdy vojenskou etapu války USA se svými „proxy“ džihádisty prohrály. A Senát USA mezitím už odsouhlasil další sankce proti syrskému režimu, a to kvůli „válečným zločinům“ a „použití chemických zbraní“, přičemž tytéž sankce rovněž míří na Rusko za podporu Asadova režimu.

Nicméně, Turecko už oznámilo, že jeho jednotky se připravují „zajistit“ oblasti kolem Rakká, Hásaky a Dejrizoru na východě Sýrie, kterou až dosud ovládají levicové kurdské YPG nebo kurdské Syrské demokratické síly (SDF) v americkém žoldu. Jak se takový úmysl slučuje s americkým plánem na trvalou vojenskou přítomnost? Budeme svědky války mezi USA a Tureckem, dvěma členy NATO, o východ Sýrie? Kurdské YPG mezitím navíc ukončily vyjednávání s Damaškem o své budoucnosti a odmítly se zúčastnit i prvních místních voleb od roku 2011. Lze předpokládat, že se tak stalo na nátlak Washingtonu, který prý kdesi v Sýrii, kde nemá ani funkční ambasádu, „zdvojnásobil“ počet svých diplomatů. Lze přitom předpokládat, že USA sice nyní Kurdy znovu vyzbrojují, ale ve finále před nimi dají logicky přednost geopoliticky významnému Turecku, jak se o tom spekuluje už od léta, a tak je postup lídrů kurdské levice vcelku nepochopitelný – nejenže USA neustále mění své postoje, čímž přiznávají absenci udržitelné strategie, ale především YPG reálně hrozí „turecká rána zpředu a americká dýka do zad“…

Snaha rozdělit zemi na vlivové zóny, aniž by Washington utrácel nějaké „velké“ peníze na poválečnou rekonstrukci, je totiž ideálním způsobem, jak znovu otevřít dveře Al Kajdě a Daeši a následně při „boji proti nim“ pokračovat v destrukci nejen Sýrie, ale potažmo celého regionu. Největší otázkou ale je, do jaké míry je ovšem současný či avizovaný americký postup v Sýrii relevantní pro budoucí vývoj, který určuje Rusko. Už jen snaha donutit Damašek, aby se zbavil svých íránských spojenců, s nimiž ho pojí pět dekád spolupráce i vojenské pakty, vyznívá lehce surrealisticky…

Přesto dál není jasné, kdy válka v Sýrii skončí. A pokud v Sýrii nastane mír, jak asi bude vypadat?

Tož tak.

 

 

P.S.: USA nedávno zřídily novou základnu v irácké provincii Anbár, kousek od syrského Albukamalu. Přidávám přehled US základen v Sýrii podle Petra Markvarta (z jeho FB):

Američtí bojovníci za demokracii a obecné blaho si již od r. 2014 budují v Sýrii jednu vojenskou základnu za druhou. Vzhledem k tomu, že jim chybí jak souhlas syrské vlády, tak i mandát RB OSN, jedná se zcela zjevně o agresi proti suverénnímu státu. A abychom se přesvědčili, že se nejedná o žádnou malou akci, dovolil jsem si připravit jejich přehlednou soupisku:
- Výcviková základna at-Tanf poblíž jordánsko-syrsko-iráckého trojmezí cvičí opoziční žoldáky k diverznímu nasazení na území Sýrie. Podpora terorismu jako vyšitá;
- Základna speciálních sil v aš-Šedáde (Shedadi) uprostřed ropných a plynových polí s trvalou přítomností 150 speciálů. Hlídají hlavní zájem – tranzitní trasu pro íránsko-irácký plynovod do Evropy;
- Letecká základna Rumejlán. Shodou zvláštních náhod přímo uprostřed dalších ropných a plynových polí poblíž syrsko-irácko-tureckého trojmezí. Základnu obsluhuje a hlídá asi 200členná posádka a probíhá její rozšíření na regulérní letiště;
- Základna pozemních sil v Ajn Ísá hostí asi 200 amerických a 75 francouzských vojáků, kteří cvičí kurdské milice YPG;
- Letecká základna v Kobani (Ajn al-Arab) je hlavní logistickou základnou, kde mohou přistávat jak letouny C-130 hercules, tak i C-17 Globemaster;
- Hlavní americké operační centrum se nachází poblíž města Manbidž, kde je jedna základna speciálních sil (Ajn Dadad) a jedna základna pozemních sil (Ušáríja);
- Poblíže města Srín vzniká další letecká zásobovací základna.
Střízlivý odhad počtu amerických vojáků, nelegálně operujících na syrském území a cvičících teroristy, se pohybuje okolo 2 000 mužů s množstvím bojové techniky a možností přivolat v řádech několika desítek minut leteckou podporu jak z oblasti Rudého nebo Středozemního moře, tak i z oblasti Perského zálivu.



AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 04 Říjen 2018 15:37 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB