Teroristický útok v Ahvázu, první salva ve staronové válce



Z Teheránu je to do Evropy mnohem blíž než do USA, a tak na starý kontinent mohou znovu dopadnout nepředvídatelné důsledky politiky někoho jiného, byť formálně spřáteleného…

 



 

 

 

Sobotní teroristický útok na přehlídku íránských Revolučních gard v Ahvázu si vyžádal životy bezmála tří desítek lidí, většinou přihlížejících civilistů, dalších asi 60 lidí bylo zraněno. Čtyři útočníci pálili právě po nich a snažili se zasáhnout i důstojníky na tribuně. Dva z teroristů prý byli zabiti a dva se bezpečnostním složkám podařilo zajmout.

K útoku se jako první přihlásil Daeš, ale ten se už automaticky hlásí takřka ke všem násilnostem, které se ve světě odehrají za výkřiků „Alláhu Akbar!“, a tak se přece jen mnohem pravděpodobněji jeví „přihláška“ číslo dvě, kterou zveřejnilo Hnutí arabského boje za osvobození Ahvázu, byť jejich text tvrdí, že cílem se měl stát i íránský prezident Hasan Róhání, který ale v Ahvázu vůbec nebyl. Tato separatistická skupina usiluje o odtržení jihozápadního Íránu a vyhlášení nezávislého arabského státu. I proto Teherán obratem ruky ukázal na Saúdskou Arábii a předvolal si i šéfa diplomatické mise Spojených arabských emirátů, neboť v Abú Dabí útok pochválili. „Přesouvání boje hluboko na íránské území je možnost, která byla veřejně proklamována, a která bude v nadcházejícím období jen sílit,“ konstatoval poradce emirátské vlády. Připomněl tak saúdský postup z loňského léta, kdy Rijád oznámil „přesun bojů do Íránu“, načež okamžitě následoval teroristický útok na budovu parlamentu v Teheránu.  

Lze tedy předpokládat, že po neúspěšných pokusech zmanipulovat sociální bouře z přelomu roku přechází koalice nepřátel Íránu do nové, komplexní a koordinované fáze. Jednou z hlavních jejích složek jsou americké sankce, které mají íránskou ekonomiku vyčerpat a přinejmenším z Trumpova pohledu donutit Teherán k podpisu nové jaderné a zbrojní smlouvy, která by byla „lepší“ než ta obamovská. A poslední týdny opravdu ukazují, že prodej ropy, hlavní exportní komodity Íránu, citelně klesá. Sankce proti Bagdádu kdysi vedly ke smrti asi milionu Iráčanů, většinou dětí, a Bushova válka následně nejméně ze čtyř milionů Iráčanů udělala uprchlíky. Malá nápověda, kam nynější trend směřuje. Evropská unie, neschopná zaujmout rozhodné stanovisko, natož se Washingtonu otevřeně vzepřít, sice jadernou dohodu s Teheránem formálně vzájemně dodržuje, ale evropské firmy z Íránu kvůli americkým sankcím hromadně prchají.  

K ekonomickému „škrcení“ je podle všeho třeba přičíst teroristické útoky, na nichž v různé míře spolupracují hlavní protagonisté protiíránského tábora, tedy USA, Izrael, Saúdové a Západem podporovaní íránští exiloví teroristé z hnutí Lidových mudžáhedů. A teroristické útoky je třeba přičítat, protože to všechno už tady bylo: jak vzpomínal někdejší šéf Mossadu Tamir Pardo, Izrael celé roky zabíjel íránské jaderné vědce, vyhodil do vzduchu raketovou základnu Revolučních gard nebo poškodil centrifugy v jaderném zařízení v Natanzu. Pardův předchůdce ve funkci Meir Dagan se pro změnu chlubil, jak Izrael financoval a cvičil sunnitské teroristy z Džundalláhu, kteří rovněž útočili a zabíjeli v Íránu. A současně Izrael spolupracoval s Lidovými modžáhedy, kteří i s výcvikem od CIA spáchali v Íránu množství teroristických útoků. Přidáme-li do této skupiny ještě bohaté Saúdy, kteří beztrestně srovnávají Jemen se zemí, vzniká útočná koalice bez větších skrupulí.

A fakt, že nic nového nevymyslí, lze opřít například o to, že v čele Izraele je stále týž Benjamin Netanjahu, pro kterého je zničení Íránu snad „životním posláním“, a jednu z hlavních funkcí v Bílém domě zastává týž John Bolton, který za Bushe zastupoval USA v OSN. Novinkou je snad jen ustavení „akční skupiny“, která má koordinovat snahy o „změnu íránského chování“. A nyní i Trumpův blízký spolupracovník Rudy Giuliani takřka současně s teroristickým útokem v Ahvázu vystoupil na Manhattanu na shromáždění Lidových modžáhedů. Během dvaceti minut (a výměnou za 50 tisíc, ale nejspíš ještě víc dolarů) prohlásil, že ekonomické sankce proti Íránu povedou ke strádání, které může vést k „úspěšné revoluci“, byť oficiálně změna režimu není cílem americké politiky. „Nevím, kdy je svrhneme,“ pokračoval Giuliani, který na akci nazvané „Summit íránského povstání“ vystupoval prý jako soukromá osoba. „Mohou to být dny, měsíce, pár let. Ale stane se to,“ protože „lidé v Íránu už toho mají dost“. Lze taková slova od insidera z Bílého domu v den teroristického útoku považovat za náhodu? Náhodou přitom nebude ani fakt, že se v posledních týdnech aktivizují také íránští Kurdové, kteří na západě Íránu začínají útočit na příslušníky Revolučních gard a nejspíš se stanou i nedílnou součástí americké strategie proti Teheránu. Íránské letectvo je bombarduje až v iráckém Kurdistánu…

Zkrátka, se starými tvářemi a starými teroristickými spojenci nelze změny čekat, byť už zmíněný Tamir Pardo přiznává, že všechny tyto akce byly už dříve k ničemu, neboť nedokázaly dosáhnout cíle, tedy svržení íránského režimu. Naopak, vždy dokázaly Íránce jen stmelit proti vnějšímu nepříteli.

Nicméně, pokud se podaří Írán alespoň ochromit a nadělat tam „něco“ ruin a chaosu, který by rozkolísal režim, bude Západ se svými spojenci jistě spokojený. A co víc, případné mocenské vakuum v regionu by vyhovovalo Izraeli a Saúdům by umožnilo naplnit své sny a stát se nekorunovaným lídrem islámského světa, přinejmenším za nynějšího nesmyslně ambiciozního panování korunního prince Muhammada bin Salmána, proti jehož katastrofální politice už ale povstává i široká královská rodina.

Vývoj minulý prostě jen vykresluje postup budoucí. Co nefungovalo dřív, má jakoby zafungovat teď, kdy se dávkování nejspíš zvýší. Jenže pokud Teherán na teroristický útok zareaguje tak, jak alespoň nyní slibuje, mohou se USA zničehonic ocitnout ve velké válce, mimochodem Trumpově první. Koneckonců, Saúdové si je nákupy zbraní za stovky miliard dolarů platí za ochranu, a když je USA hájí i při masakrování Jemenu, tak… Hasan Róhání už Donaldu Trumpovi vzkázal, že se Americe nepodřídí, a že naopak, to Trump „skončí jako Saddám Husajn“, který s podporou Západu proti Íránu vedl osmiletou válku. A v Teheránu byli na ministerstvo zahraničí povoláni velvyslanci Nizozemska, Dánska a Británie, tedy některých evropských zemí, které poskytují útočiště Lidovým modžáhedům, byť jejich hlavní základnou se aktuálně zdá být Albánie

Vedle sílícího napětí v Sýrii se rodí další výbušná krize. Nutno znovu podotknout, že i z Teheránu je to do Evropy mnohem blíž než do USA, a tak na starý kontinent mohou znovu dopadnout nepředvídatelné negativní důsledky politiky někoho jiného, byť formálně spřáteleného…

Tož tak.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 24 Září 2018 06:25 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB