Odsun Bílých přileb: První „západní síly“ opouštějí Sýrii…



Válka se blíží ke svému konci a současně – přinejmenším z hlediska zahraničního vměšování – přechází z vojenské etapy do fáze spíše politické.

 



 

 

 

Tak zvaná evakuace několika desítek příslušníků píárových Bílých přileb z území Sýrie přes Izrael do Jordánska vyvolala značnou pozornost. Západní politici a média ji pojímají jako takřka tragédii a opěvují „hrdinství dobrovolných záchranářů“ tváří v tvář „brutálnímu režimu“, pro Sýrii je evakuace – alespoň formálně, neboť něco říci musí – „zločinem“, který prý jen dokládá pokračující izraelské a západní vměšování do syrských vnitřních záležitostí. A Rusko mezitím konstatuje, že Bílé přilby „věděly, proč musejí prchnout“ navzdory režimní amnestii, a připomíná, že se nyní alespoň snižuje pravděpodobnost „dalších Asadových chemických útoků“…

V praxi přitom ale platí především to, že odjezd Bílých přileb přes Izrael do Jordánska, odkud alespoň někteří z nich údajně snad za tři měsíce zamíří dál do Evropy, USA a Kanady, je vůbec prvním oficiálním odchodem Západem financovaných a podporovaných „proxy sil“ od začátku syrské války v roce 2011. Jinými slovy, namísto „evakuace“ by se víc hodil pojem „odsun“.

Ani západní mainstream nijak neskrývá, že u zrodu Bílých přileb v roce 2013 v Turecku stál někdejší britský žoldák James Le Mesurier, který kvůli tomu založil „neziskovou“ nadaci Mayday Rescue. Dostávala desítky milionů dolarů ročně od několika západních vlád. Vazby na nejvyšší politické kruhy dokládá třebas i to, že ve vedení nadace působí například i kmotřenec Borise Johnsona a syn jednoho z asistentů šéfa OSN. Prvotním smyslem Bílých přileb bylo poskytovat západním vládám přímo z terénu argumenty pro prosazování jejich agendy v Sýrii, pomáhat „umírněným rebelům“ a posléze i poskytovat „informace“ o „Asadových chemických útocích“, i když se – jak ukazují následná vyšetřování – nejspíš vůbec nekonaly nebo byly útokem pod falešnou vlajkou. Z tohoto pohledu lze Bílé přilby – bez ohledu na národnosti jejich příslušníků, vnímat jako západní skupinu. A z tohoto pohledu pak odsun znamená, že „řídicí orgány“ v Londýně, Paříži či Washingtonu, který mimochodem přestal „Přilby“ financovat už letos v květnu, dospěly k závěru, že „hra“ pomalu končí, skupina už splnila své původní strategické cíle a víc už nikomu dát nemůže. Napovídá tomu i fakt, že Západ ani neusiluje o přesun „Přileb“ z jihozápadu do jiných oblastí Sýrie, nýbrž tento dílek z celkového „puzzle“ prostě odstraňuje. A to jasně dokládá, že se západní strategie v syrské válce opravdu mění.  

A pokud jsou „Bílé přilby“ stahovány ze Sýrie s puncem „západních sil“, může to být jen dalším projevem dohody mezi všemi zúčastněnými, podle níž se prozatím jen ze západu Sýrie, od oblasti u syrských hranic“ s Izraelem anektovanými Golanskými výšinami, stáhnou všechny „cizí jednotky“. Izrael sice už zhruba po týdnu své domluvené požadavky stupňuje a požaduje odchod íránských a šíitských sil z celé Sýrie a okamžitě, nicméně s ohledem na realitu jsou to podle všeho prohlášení určená především pro domácí politickou scénu, na níž si chce premiér Netanjahu udržet image „hybatele dějin“. Na summitu v Helsinkách Donald Trump i Vladimir Putin zdůraznili, že jsou připraveni každý za sebe a vlastně společně hájit zájmy a bezpečnost Izraele, a to až do té míry, že mohl vzniknout dojem, že se Izrael stal jakýmsi „protektorátem“ obou mocností. Z tohoto pohledu lze, mimochodem, aktuální sestřelení syrské stíhačky, která při náletu na pozice Daeše na syrském území podle izraelských údajů pronikla nad anektované Golany, vnímat i jako „vzkaz“, že se Izrael nenechá „svazovat“.  

Nicméně, zpět k Bílým přilbám, jejichž pomoc si v Sýrii otevřeně pochvalovala i Al Kajda a jejichž vazby na teroristy nabyly takových rozměrů, že dokonce ani lídr BP nedostal vízum do USA, a totéž platilo i pro „delegaci“ Bílých přileb, která se chtěla loni zúčastnit slavnostního hollywoodského předání Oscara poté, co dokument o „hrdinných Bílých přilbách“ zvítězil v kategorii „nejlepší dokument“. Zatímco tedy západní politici a média, stejně jako ta syrská nebo íránská, dál hrají své role a nahlížejí na odsun Bílých přileb podle očekávaných scénářů, lze konstatovat, že se válka nejen blíží ke svému konci, ale že současně – přinejmenším z hlediska zahraničního vměšování – přechází z vojenské etapy do fáze spíše politické. Válka, kterou doposud charakterizoval chaos, nyní vstupuje do fáze veřejných i tajných jednání a dohod, a tím míří i k nějakému politicky dojednávanému řešení.  

 

Peter Ford proti vládě…

Je nicméně příznačné, že pro západní „loutkovodiče“ Bílých přileb jejich částečným odsunem ze Sýrie nic nekončí, spíš naopak začíná. Například britská vláda, která byla hlavní oporou a organizátorem Bílých přileb, zatím ani neoznámila, kolik z nich nakonec „poskytne ochranu“ na svém území, neboť se nyní může v mnoha ohledech zopakovat situace s „ochranou“ poskytnutou libyjským „umírněným rebelům“, kteří loni spáchali teroristický útok v Londýně. Místo kritických otázek proto britská vláda raději Bílé přilby málem blahořečí: „Bílé přilby během syrské války zachránily přes 115 tisíc životů, přičemž riskovaly své vlastní,“ stojí v „oslavném“ prohlášení britského ministra zahraničí Jamese Hunta a jeho kolegyně Penny Mordauntové. „Mnozí dobrovolníci Bílých přileb byli při své práci zabiti, když se snažili zachránit civilisty uvězněné v bombardovaných budovách nebo poskytovat první pomoc zraněným civilistům. Bílé přilby byly terčem útoků a poutaly velkou pozornost, a proto soudíme, že právě za těchto okolností je třeba jim poskytnout okamžitou ochranu. Proto jsme podnikli kroky s cílem zajistit ochranu co největšímu počtu dobrovolníků a jejich rodinám. (…) Vzdáváme hold odvážné a obětavé práci, kterou dobrovolníci poskytli Syřanům na obou stranách konfliktu.“

Komplexní reakci na vládní prohlášení nabídl někdejší britský velvyslanec v Sýrii Peter Ford:

„Vládní stanovisko obsahuje dvě naprosté lži.

Bílé přilby rozhodně nepomáhaly všem stranám konfliktu. Od počátku operovaly výhradně na rebely ovládaných územích. Na vládních územích operovala skutečná Civilní obrana a Červený půlměsíc. To je vcelku velká vládní lež, kterou ale média bezmyšlenkovitě převezmou.

Za druhé, Bílé přilby nejsou žádní dobrovolníci. Dělají práci, za kterou dostávají západními vládami zaplaceno. V jejich tiskovém odboru pracuje 150 lidí, což je více než v celém britském systému zdravotní rychlé pomoci. Jejich tvrzení o záchraně více než 115 tisíc životů nebylo nikdy možné ověřit. Naopak, umístění jejich štábů hned vedle džihádistických operačních center dobře zdokumentováno je.

Vláda nejspíš lže proto, že je nervózní, že bude obviněna, že dováží do země velké počty nebezpečných migrantů, kteří se v mnoha případech doložitelně spojovali s extremisty (sociální média přetékají jejich sebepropagačními videi jejich přestupků typu účasti na stínání hlav nebo mávání prapory Al Kajdy a Daeše) a snaží se to zakrýt.

Dramatický odvoz Bílých přileb ponechává mnoho otázek bez odpovědí.

– Proč bylo nutné evakuovat právě tuto skupinu na jihu, když ostatní skupiny Bílých přileb prostě nastoupily do autobusů směr sever Sýrie, když skončily vojenské operace v Aleppu, Východní Ghútě a jinde, přičemž obdobné autobusy byly pro rebely připraveny i jihosyrské v Dará´a?

– Proč by měly být Bílé přilby více ohroženy než bojovníci, z nichž mnozí se buď „usmířili“ s vládou, nebo nasedli do autobusů? Vždyť v démonologii (syrské) vlády nejsou Bílé přilby považovány za větší zlo než jiní džihádisté.

– Může se britská vláda obávat, že právě tato určitá skupina bude zajata a vyslýchána, přičemž možná vyzradí pravdu o údajných incidentech s chemickými zbraněmi?

– Budou nyní přesunuti do oblastí, v nichž Spojené království už bojuje s absorpcí migrantů, nebo zamíří do (londýnských předměstí) jako Esher nebo Carshalton?

– Dostanou místní úřady informace o pozadí těchto uprchlíků? Dostanou místní úřady dodatečné zdroje, aby je mohly absorbovat a popasovat se s výslednými zvýšenými bezpečnostními požadavky, neboť mějme na paměti, že například Raíd Sálih, lídr Bílých přileb, v roce 2016 nedostal vízum do USA?“

Tož tak…

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 26 Červenec 2018 10:48 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB