Uri Avnery: Máte vymytý mozek?



Jde z toho strach. Bezpáteřní psychologové ve službách zlovolného režimu využívají sofistikované techniky ve snaze kontrolovat lidskou mysl na dálku.

 

 

 

 

 



Pojem „brainwashing“, vymývání mozku, se zrodil v roce 1950. Vychází z čínského „si nao“. Původně sloužil k popisu techniky, kterou Číňané používali k manipulaci mysli amerických zajatců v Korejské válce. Měnili jejich nevědomé myšlenkové procesy a dělali z nich agenty zlovolných sil.

Mnoho knih i filmů se snažilo ukázat, jak to funguje. Například klasický snímek Mandžuský kandidát vykresluje, jak komunisté vzali amerického zajatce v Korejské válce, důstojníka, zmanipulovali jeho myšlení a nařídili mu zabít amerického prezidentského kandidáta. Americký důstojník netušil, že byl nevědomě proměněn v komunistického agenta. Nepamatoval si rozkaz, který dostal v hypnóze, a netušil, že podle něj postupuje.

 

Ten scénář je hloupý, stejně jako spousta podobných pseudovědeckých popisů. V praxi je totiž manipulovat myšlením lidí, ať už jednotlivců nebo celými společenstvími, mnohem snazší. Vezměte si například nacistickou propagandu. Vymyslel ji sám Adolf Hitler. Ve své knize Mein Kampf popsal, jako coby voják v první světové válce viděl, jak velmi účinnou byla britská propaganda. Britové shazovali letáky nad německými zákopy a oslabovali tak jejich důvěru ve své vedení.

Když se Hitler v Německu dostal k moci, pověřil jednoho ze svých osvědčených sekyrníků, Josefa Goebblese, aby vytvořil ministerstvo propagandy. A ten propagandu proměnil ve formu umění. Mimo jiné proměnil všechna německá média ve vládní agentury. V němčině se tomu říkalo „Gleichschaltung“ – spojení všech drátů do jedné elektrické linky. Díky ní nacistické Německo bojovalo dál, i když vědělo, že už prohrálo.

Jednou z cest k úspěchu bylo oddělit německou veřejnost od jakýchkoli jiných zdrojů informací. Oficiální propaganda zaznívala ze všech médií. Poslouchat zahraniční rozhlas bylo závažným zločinem, který byl trestán opravdu tvrdě.

A tak se stalo, že Němci věřili ve své konečné vítězství – Endsieg – i když Sověti z Východu a Anglosasové ze Západu překračovali jeho hranice.  

Musíte mít ale diktátorský režim, ať už nacistický nebo komunistický, abyste proměnili média v nástroj vymývání mozků? Selský rozum napovídá, že v demokracii je něco takového nemožné. Selský rozum se mýlí.  

Nikdo nikdy nezapomene, že se Hitler k moci dostal demokraticky. I dnes v demokratických volbách vítězí různí fanatičtí nacionalisté. Všichni jejich lídři se ze všeho nejdřív pouštějí do likvidace soudů, zaplňování parlamentů užitečnými idioty a – obzvláště – do proměny médií v propagandistické nástroje. Pro naši zemi, Izrael, to platí také.  

Jak se to děje? Vcelku snadno: stačí, když potlačíte všechny hlasy kolem. Musíte jen zajistit, že občané uslyší jen jeden jediný hlas. Takový, který opakuje několik poselství pořád a pořád a pořád, donekonečna. Tak se ze lži stává pravda.

V takové situaci lze prostého občana přesvědčit, že se oficiální linie stává i tou jeho osobní linií. Je to nevědomý proces. Když ale občanovi řeknete, že mu vymyli mozek, bude se cítit těžce uražený.

Právě to se v Izraeli děje posledních pár let. A občané si ani neuvědomují, že se to děje. On nebo ona vstřebávají různá média, televizní pořady a rozhlasová vysílání, a vidí, že všechna tato média svobodně diskutují mezi sebou a dokonce jsou s to se i pohádat. Občan už si ani neuvědomuje, že v přístupu k jednomu z kritických prvků našich životů – válce a míru – jsou už všechna média propojená do jednotného „brainwashingu“.

 

Poslední týdny nám nabídly dokonalý příklad, jak tento mechanismus funguje. Události u hranic pásma Gazy uvedly do provozu mechanismus vymývání mozků, které by nám mohly diktátorské režimy ve světě jen závidět.

Pojďme se podívat, co jsme například slyšeli v rádiu. Co jsme viděli v televizi. Co jsme četli v novinách.

Během několika týdnů byly zastřeleny stovky lidských bytostí a mnoho tisíc dalších ostrá palba zranila. Proč?

„Museli jsme zahájit palbu, protože útočili na pohraniční plot.“ Ale poslyšte, copak Gazané neprohlásili, že jejich „návrat domů“ je vlastně návratem na dnešní izraelské území?

Na „Černé pondělí“ 14. května bylo ale zastřeleno 63 neozbrojených demonstrantů a více než 1500 jich bylo zraněno. Každý Izraelec ví, že to nebylo nezbytné, protože demonstranti útočili na plot a mohli se prolomit do Izraele. Nikdo nevěnuje pozornost skutečnosti, že neexistuje jediná fotografie, která by něco takového dokazovala. Ani jedna. Bez hledu na skutečnost, že po obou stranách plotu byly stovky fotografů, včetně těch izraelských armádních, kteří natáčeli všechno do nejmenšího detailu. Desítky tisíc lidí útočí a není z toho jediná fotka?

Je potřeba rovněž vzít potaz slůvko „teror“. Stalo se z něj adjektivum přilepené snad ke všemu. Neexistují jen tunely, jsou to „teroristické tunely“. Jsou jen „terorističtí aktivisté“. Teď k tomu přibyly ještě „teroristické dětské draky“. Pozor, nejen „zápalné draky“, ale „teroristické draky“. To samé v médích a každý den. Někdo musel rozhodnout o tom, že se bude používat taková a ne jiná terminologie. A samozřejmě, každý, jemuž bylo ke jménu připojeno slůvko „teroristický“, stává se „synem smrti“, jak se říká v biblické hebrejštině. Další hrdý název pro vymývání mozků.

Obyvatelé Gazy jsou „teroristé“. Všichni? Samozřejmě. Bez diskuse. Zvláště členové Hamasu. Ale Hamas je politická strana, která vyhrála demokratické volby v celé Palestině. Civilní strana, která – ano – má ozbrojené křídlo. V našich médiích jsou ale všichni její členové a příznivci „teroristé“, synové smrti. Samozřejmě.

Neustálé omílání tohoto pojmu, stokrát denně, se zcela jasně rovná vymývání mozků, aniž by si toho občané všimli. Učí si zvykat na to, že všichni Gazané jsou teroristé. Je to proces dehumanizace, vytváření untermenschen, podle německého nacistického slovníku. Zabíjení je povoleno, dokonce je žádoucí.  

V takovém ovzduší si nikdo nevšímá ani těch nejodpornějších myšlenek. V týdnu jsem například v jedné televizi z úst armádního mluvčího slyšel, že „Írán chce mrtvé demonstranty, a vypadá to, že je taky dostane“. Člověk si tu větu musí přečíst dvakrát, aby si uvědomil, co vlastně říká, tedy že izraelští odstřelovači slouží íránským zájmům.

Nebo ta neustále omílaná věta, že „Írán chce zničit stát Izrael“. Nevím, co těch 80 milionů Íránců chce, a neví to ani ten, kdo tu větu napsal nebo řekl do éteru. Ale hlavně, ta věta je úplně hloupá. Izrael je jaderná velmoc. Jak může někdo zlikvidovat jadernou velmoc (s ponorkami schopnými během hodiny odpalovat jaderné rakety)? Jsou opravdu Íránci připraveni proměnit svou zemi – jednu z kolébek lidské civilizace – v pohřebiště a poušť?  

Nebo předpověď, že se „v pátek bude konat další násilná demonstrace“. Násilná? Další? Nelze nijak zpochybnit skutečnost, že všechny demonstrace podél plotu v Gaze byly nenásilné. Demonstranti neodpálili jediný výstřel, i když jich byly tisíce zraněny ostrou izraelskou palbou a více než sto jich bylo rovnou zabito. Ta lež ale pokračuje, aniž by na ni někdo sáhl… 

Žádná televize až dosud neopravila komentáře svých zpravodajů přímo z místa. Protože režiséři, komentátoři, produkční a redaktoři mají totálně vymyté mozky. Armádní mluvčí realitu samozřejmě zná, ale on je přímo uprostřed všeho toho brainwashingu.

 

Vývoj událostí dosáhl vrcholu zavražděním jednadvacetileté záchranářky Razán Ašraf Nadžárové, která se snažila zachránit život zraněného demonstranta. Ostřelovač, který ji zasáhl do prsou, jasně viděl, že je zdravotnice a zasahuje u zraněného. Byl to jasný válečný zločin.  

Kde ale bylo veřejné pobouření? Požadovala snad izraelská média nějaké vyšetřování? Měla to média na svých prvních stranách? Uctil snad Knesset její památku minutou ticha? Nic takového. Pokud vůbec, tak v médiích malá zprávička. A skvělý text Amiry Hassové v anglické verzi Haarecu. A to je vše.

Uplynulo pár dní a v zahraničí to vře. Argentinský národní tým se svým zbožňovaným Messim zrušil přátelský zápas proti Izraeli v Jeruzalémě.  

Vymývači mozků si uvědomili, že musejí reagovat. A tak armádní mluvčí zveřejnil prohlášení, podle něhož vyšetřování probíhá. Co objevilo? Ano, jistě. Dospělo k závěru, že po Razán nikdo nestřílel, a tak byla zasažena kulkou odraženou od země kousek od ní. To je tak obrovská lež, že by se za ni měl stydět i hlavní armádní lhář. Ale izraelská veřejnost s vymytými mozky ji přijala.

Jedním z hlavních projevů vymytých mozků je cosi, čeho si může všimnout každý: naprostá absence jiného názoru. Když moderátor nebo komentátor zopakují k nějakému tématu oficiální stanovisko, je tam někdo, aby nabídl alternativní pohled? Existuje skutečná diskuse mezi komentátorem a oficiálním mluvčím? V demokratických médiích by to bylo normální. U nás je to velmi, velmi vzácné.  

 

Co se dá proti vymývání mozků dělat?

Mnoho toho není.

V první řadě je tu ale potřeba druhého hlasu. Brainwashing může být efektivní pouze v situaci, kdy má oficiální hlas monopol. To bylo jedním z účelů Hoalem Hazeh, týdeníku, který jsem po čtyřicet let editoval. Proti nepravdivým vládním verzím vždy stavěl opačný názor. Ačkoli je náš hlas – ve srovnání s mocnou vládní mašinérií – slabý (a to dokonce i dnes), už jen samotný fakt, že tu existují dva hlasy, brání totálnímu vymytí mozků. Občané slyší dvě verze a přemýšlejí „kde je pravda“.

Pokud by všechny mírové a lidsko-právní skupiny v Izraeli vytvořily společné informační centrum, které by bylo slyšet, možná by monopol na oficiální propagandu mohl být nalomen. Možná.

V Izraeli je nepočetná skupinka komentátorů, kteří se nebojí říkat pravdu, i když je označována za vlastizradu. Odeon Levy, Amira Hassová a pár dalších. Musíme zajistit, že jejich hlasy budou slyšet. Je třeba je povzbudit.  

Všechna izraelská média je třeba tlačit k tomu, aby na záležitosti války a míru nabízely různorodé názory, aby byl slyšen i „vnitřní nepřítel“ a občané si tak mohli vytvořit názor sami.  

Zahraničním médiím musí být umožněn svobodný přístup ke zdrojům informací, a to i když jsou tato média kritická, „nepřátelská“, „antisemitská“. Přátele izraelsko-palestinského míru v zahraničí musejí být povzbuzováni, aby svá domácí média tlačili k publikování pravdy o tom, co se tu děje.    

Nemám rád slovo „musí“. Ale v tomto kontextu se žádné jiné nehodí.

 

Síla pravdy je proti mašinérii vymývání mozků vždy omezená. Ale na konci, i když to trvá dlouho, pravda převládne. Potřebuje to jen odvahu. 

Film Mandžuský kandidát končí překvapivě: v poslední chvíli muž s vymytým mozkem nezastřelí prezidentského kandidáta, ale komunistického agenta, který měl zaujmout jeho místo.

 

 

Autor je spoluzakladatel izraelského mírového hnutí Guš šalom a bývalý poslanec Knessetu.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 28 Červen 2018 06:08 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB