Rakká: Ruiny a diktát USA a „jejich“ Kurdů

Východosyrská Rakká bývala „hlavním městem Daeše“ a její osvobození se proto stalo i „výkladní skříní“ amerického „boje proti Islámskému státu“ v Sýrii. Jaká je situace ve městě po půl roce od vítězství?

 

 

 

 

 

 

Dokonce i syrské opoziční zdroje mají za to, že naprosto zoufalá. Domy jsou zbořené a ulice zavalené ruinami, zatímco se život do města vrací velmi pomalu, a to kvůli způsobu, jakým Syrské demokratické síly (SDF) město spravují, a restrikcím, které uvalují na jeho obyvatele, cituje například opoziční Al Suríja jistého Házima, jednoho z obyvatel Rakká. „Všechny sliby, které SDF dala ohledně rekonstrukce města, jsou zklamáním.“

Ve městě zůstal bezpočet min, které patřily ještě Daeši, nebo i útočící koalici SDF, v níž prim hrají kurdské Lidové obranné síly (YPG). Právě miny si za uplynulý půlrok v Rakká vyžádaly nejméně 300 obětí – někteří lidé zemřeli, mnozí přišli „jen“ o končetiny, další lidé se podle lékařů z místních nemocnic stali oběťmi nevybuchlých kazetových bomb americké koalice.

K ničemu nevedly ani požadavky obyvatel, aby SDF zintenzivnila odminovávání města a potrestala všechny, kteří jsou za současný stav zodpovědní. Pokud tak lidé v Rakká chtějí zabezpečit alespoň své okolí, musejí zaplatit až 600 dolarů za to, že jim speciální týmy od min „očistí“ jejich dům nebo obchod.

A ti, kdo nečelí minám, se potýkají s organizovanými gangy, které drancují a unášejí lidi za výkupné. Podle Házima některé z drancovacích nájezdů organizují přímo velitelé a důstojníci SDF, přičemž se soustředí například i na lékařské zařízení v soukromých ordinacích, které přežily bombardování. Největší zájem byl zprvu o zboží z lékáren, obchodů a skladů, posléze se přesměrovali na automobily a v poslední době už vykrádají kompletně celé domy obyčejných lidí. Veškerý takto nakradený majetek je podle Házima převážen do komplexů patřících SDF východně od Rakká, odkud pak míří na trhy v Kurdy ovládaných oblastech kolem Hásaky a na východě provincie Aleppo.

Vedle rabování SDF navíc uvaluje stále nové daně, a to i na obyvatele, kteří se do města pomalu vracejí z okolních uprchlických táborů. Ve městě nefungují žádné základní služby, ale vracející se lidé nemohou začít s obnovou svých zničených domů, dokud nezaplatí „rekonstrukční daň“; a pokud nezaplatí, hrozí, že jim SDF dům nebo obchod zabaví. Ostatně, majetek se prý často konfiskuje i na základě falešných obvinění, že jeho vlastník patřil k Daeši – ve výsledku už tak do vlastnictví Kurdů a SDF přešly prý stovky domů, obchodů i farem, zatímco tisíce lidí znovu přišly o střechu nad hlavou a staly se z nich znovu vyhnanci.

Podle portálu Al Súríja podobná situace vládne na většině území, která v oblasti kontrolují oddíly SDF, od Tál Abjádu na severu od Rakká až po Tabku na jihu. V Tabce se navíc přidávají i „povinné odvody branců do občanské domobrany“, které se týkají všech civilistů narozených v regionu mezi lety 1990 až 1999, a které zavedla tamní místní samospráva, v níž má většinu kurdská Strana demokratické unie (PYD), politické křídlo YPG. Výsledkem jsou protesty místních obyvatel a srážky Kurdů s Brigádou Súvar Rakká, kterou tvoří Arabové z města. To vše tak podle portálu staví desítky tisíc obyvatel Rakká a jeho okolí před volbu – buď zůstat v uprchlických táborech a přežívat v těžkých podmínkách, nebo se vrátit do města, kde není bezpečno nebo alespoň tekoucí voda a čelit tam vydírání a restrikcím ze strany SDF.

Na přelomu března a dubna do Rakká dorazila i mise OSN, která tvrzení Al Súríji a dalších zdrojů v zásadě potvrzuje: „Ve městě je stále velké množství nevybuchlé munice a min,“ konstatovala zástupkyně šéfa OSN Ursula Mullerová s tím, že „infrastruktura města utrpěla těžké ztráty a město postrádá základní veřejné služby“. „Tým OSN byl při vstupu do Rakká šokován mírou destrukce, která překonává vše, co kdy předtím viděli. Kaskády sutin v ulicích mezi domy, z nichž takřka žádný nezůstal ušetřen,“ popisuje důsledky amerického bombardování portál Agentury OSN pro pomoc uprchlíkům (UNHCR).

Podle odhadu Ursuly Mullerové zůstává i po půlroce od osvobození města asi 70 až 80 procent všech budov zničených nebo poškozených a v jejich troskách jsou – i podle svědectví agentury Reuter´s -- dosud stále stovky těl. Je vcelku očekávatelné, že na situaci v Rakká poukazuje Rusko. „Co se týká válečných zločinů, vraťte se do Rakká a alespoň pohřběte mrtvá těla, která tam jsou stále v ruinách obytných čtvrtí, které byly bombardovány, a prošetřete tyto útoky,“ reagoval Vladimír Putin v březnovém rozhovoru pro americkou NBC na otázku ohledně „demoličních“ postupů ruské armády v Sýrii. Je přitom příznačné, že se dodnes ani přesně neví, kolik obětí si vlastně americké bombardování Rakká vyžádalo. Když například tým Human Rights Watch přímo na místě vyšetřoval nálet na jednu z tamních škol, od místních obyvatel získal jména nejméně čtyř desítek zabitých civilistů, zatímco Pentagon trvá na tom, že při tomto konkrétním útoku umírali pouze teroristé z Daeše…

Spojené státy sice loni v říjnu, krátce po osvobození Rakká od Daeše, zprvu slíbily, že „povedou“ snahy o obnovu dodávek vody a elektřiny. „Budeme pomáhat a přirozeně povedeme snahy vrátit do města vodu, elektřinu a všechno to ostatní,“ prohlásila tehdy mluvčí ministerstva zahraničí USA Heather Nauertová, koncem března ale Washington zmrazil 200 milionů dolarů určených původně na rekonstrukční projekty v Sýrii a nyní, přinejmenším podle ruské strany, do města nevpouštějí ani humanitární pomoc. Ironií je, že USA a spolu s nimi i Evropská unie až dosud tvrdily, že se nebudou podílet na rekonstrukci zničené Sýrie, která by pomáhala „brutálnímu Asadovu režimu“, tedy na rekonstrukci oblastí, které spadají pod kontrolu Damašku. Příklad Rakká nyní ale ukazuje, že Západ ve skutečnosti odmítá nést zodpovědnost za škody, které během sedmi let války pomohl napáchat, a to s obecnou platností. I když, koncem dubna ministerstvo zahraničí USA dalo najevo, že Trumpova administrativa bude ochotná investovat do rekonstrukce a nápravy škod po svém vlastním bombardování v Sýrii za podmínky, že se tak stane na územích, kterých se Sýrie případně ve prospěch Spojených států vzdá. Taková představa je ovšem krajně iluzorní, neboť USA aktuálně – prostřednictvím svých základen a kurdských oddílů ovládají 30 procent Sýrie, včetně hlavních zdrojů vody, ropy i zemního plynu.

Čili, kurdské YPG v čele oddílů SDF se ani po půl roce nepodařilo získat si „srdce a mysli“ obyvatel Rakká, a jak se zdá, ani o to vlastně nijak nestojí, nejspíš v „revanši“ za minulé skutečné nebo jen iluzorní křivdy ze strany Arabů. Arabové přitom tvoří většinu obyvatel nejen oblastí kolem Rakká, ale i nedalekého Dejrizoru, a tak postup kurdských oddílů i jejich „úřadů“ vnímají jen jako snahu vnucovat pravidla menšinových Kurdů většině. Na druhou stranu pak platí, že ve výsledku jsou Kurdové v očích místních Arabů nejen okupanty a utiskovateli, ale navíc i žoldnéři ve službách západních okupantů. K tomu platí, že se nenaplnily ani sny kurdských velitelů SDF proměnit svou „sílu“ v regulérní armádu, neboť část jejich bojovníků z východu Sýrie fakticky dezertovala k obraně Afrínu proti Turkům, zatímco arabské oddíly SDF v řadě případů přešly na stranu místních klanů a nyní tak mezi sebou svádějí boje dvě síly shodně podporované Spojenými státy. Podle OSN přitom SDF i s americkou podporou do svých řad násilím verbuje i třináctileté chlapce, čili dětské vojáky.

Nepřekvapí proto, že se v oblasti pod kontrolou Kurdů na východě Sýrie aktivizují prorežimní bojůvky, arabské klany připravené „vyhnat Kurdy i Američany“ v rámci „protiamerického džihádu“ nebo síly „Lidového odporu“, přibývá nepotvrzených zpráv o útocích na americké vojáky a jejich základny v regionu, i atentátů na velitele kurdských oddílů v Rakká, kde už čas od času (než zakročí ozbrojenci z SDF) povlávají i syrské režimní vlajky. Spojené státy reagují dalšími nálety, které si žádají další civilní oběti, které pro změnu jen prohlubují odpor místního obyvatelstva, a to nejen vůči USA, ale i vůči Kurdům...

Spirála se roztáčí stále rychleji a je otázkou, jak dlouho bude situace na východě Sýrie pro Spojené státy při současném rozložení sil udržitelnou.

Zdá se přitom, že Rusko i Írán přenechávají veškerou iniciativu při „řešení“ americké vojenské přítomnosti na východě Sýrie místním silám, jejichž odhodlání k boji roste zřejmě „přirozeně“, s každým dalším dnem kurdské a americké okupace. Je to zásadní změna oproti krvavě neúspěšnému únorovému pokusu ruských žoldáků obsadit tamní rafinerie Conoco. Bez zajímavosti není ovšem skutečnost, že se íránské i syrské vládní pozice u Dejrizoru a v oblasti Rakká rovněž nestaly terčem „kárných“ amerických, britských a francouzských raketových útoků za „chemický útok v Dúmě“. I to muselo povzbudit režim a jeho spojence, aby si začali víc věřit, že svých ambicí při opětovném ovládnutí východní Sýrie dosáhnou.

Že by také jeden z důvodů, proč si nyní Washington a jeho spojenci pohrávají s vizí, v jejímž rámci americká armáda ze Sýrie odchází a je nahrazována konenfutrem, jakousi zvažovanou společnou armádou sunnitských států?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 07 Květen 2018 05:43 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB