USA kvůli Turkům ztrácejí Kurdy, a tak hrozí útokem proti Sýrii

Share on Myspace


Dokud Turecko útočí na Kurdy, pomáhá tím budoucí obnově územní celistvosti Sýrie pod vládou Damašku. A Kurdové se ve stále větší míře soustředí na boj proti Turecku, stále méně hájí americké zájmy a USA tak ztrácejí v Sýrii půdu pod nohama.

 



 

 

 

Ačkoli to podle všeho na amerických plánech, které počítají s prakticky trvalou vojenskou přítomností v Sýrii, zatím nic moc nemění, vyhlásil Pentagon „operativní pauzu“ ve své „válce proti Daeši“, protože „jeho“ Kurdové odjíždějí z východní Sýrie na sever země bojovat proti Turecku. Až dosud přitom americký boj proti Daeši spočíval v náletech a dělostřelecké palbě na konkrétní místo, k jehož konečnému dobytí a obsazení byly posléze vyslány pozemní jednotky kurdských Lidových obranných sil (YPG), které tvoří páteř Amerikou placených a vyzbrojovaných Syrských demokratických sil (SDF).  

Turecko v lednu zahájilo ofenzívu proti kurdské enklávě Afrínu, přičemž v ní pokračuje bez ohledu na to, že už v této oblasti obsadilo celou hranici. Současně tím přimělo tamní Kurdy, aby fakticky vrátili kontrolu nad oblastí do správy Damašku a zřekli se tak snů o nějaké formě nezávislosti. K tomu Ankara hrozí, že cílem útoku bude následně veškeré území pod kontrolou YPG a jako „první na ráně“ se stane Manbídž asi 100 kilometrů západně od Afrínu. Kurdové z rukou Daeše Manbídž osvobodili v roce 2016, a od té doby jej kontrolují spolu s údajně nevelkým počtem amerických vojáků. Právě americká vojenská přítomnost ve městě přitom Turecku komplikuje případný útok, což ovšem platí i pro syrskou armádu, na niž Pentagon útočí kdykoli se k americkým vojákům dostane příliš blízko.

Američané i Syřané se přitom v důsledku vývoje situace ocitli na kurdské straně, byť takový paradox nemohl trvat věčně. A škatulka se – přinejmenším v rovině „pokusných balónků“ – už i rozhýbala. Bojovníci YPG se svými místními spojenci se sice plně soustředí nejen na obranu svých území, ale současně do nich stále více vpouštějí i centrální orgány z Damašku. Spojené státy se podle některých zpráv pokoušejí svou situaci zachránit uklidňováním Turecka, k čemuž prý patří i nabídka, že USA z Manbídže vyženou Kurdy a o vládu nad strategickým městem se s Turky podělí. Pár dní předtím se totiž objevily nepotvrzené zprávy, podle nichž se do Manbídže už chystá syrská armáda, neboť tamní Kurdové prý město nabídli právě jí, zatímco ti afrínští vyzývají Damašek, aby před Turky „chránil hranice státu“, a volají zpět i armádu ruskou.    

Z tohoto místního propletence nejrůznějších sil a zájmů, v němž dál umírají lidé po desítkách i stovkách denně, nicméně z hlediska války jako takové vyplývá, že USA nemají příliš možností, jak přesvědčit YPG, aby své bojovníky nasazovala za americké zájmy proti nějaké té vesnici v poušti na východě Sýrie, kde ještě jsou poslední zbytky teroristů z Daeše. V praxi to není žádný velký problém, protože Daeš už v Sýrii opravdu prakticky nic neovládá, ale pokračující turecká invaze proti kurdským územím s sebou současně nese očividné riziko, že se Pentagon na kurdské YPG bude moci spoléhat stále méně a méně. A z toho pro změnu vyplývá, že oficiální americká záminka pro ilegální setrvání v Sýrii – „boj proti Daeši“ – bude stále méně použitelná. A co víc, kurdské oddíly, které se přesunou k boji proti turecké invazi nebudou s to držet rozsáhlá území na východě Sýrie, byť kontrola nad tamními ropnými a plynovými nalezišti je z hlediska USA vnímána jako nátlaková páka na budoucí vývoj v Sýrii jako takové. Americký ministr zahraničí Rex Tillerson se podobnému vývoji při rozhovorech v Turecku nedávno snažil předejít, ale nejspíš nepochodil, protože Ankara před nadcházejícími vzájemnými konzultacemi dál trvá nejen na tom, že USA musejí přestat syrské Kurdy vyzbrojovat, ale musí je současně dokonce i odzbrojit.

Čili, suma sumárum. Dokud Turecko útočí na Kurdy, pomáhá tím budoucí obnově územní celistvosti Sýrie pod vládou Damašku. Lze předpokládat, že ačkoli je pro tureckého prezidenta Recepa Erdogana likvidace veškerých možných základů jakékoli kurdské územní entity u tureckých hranic samo o sobě kýženým cílem a musí být proto už dnes s výsledky spokojen, současně si uvědomuje svou cenu pro ostatní – lze tedy předpokládat, že promění svou protikurdskou ofenzívu ze své vlastní posedlosti v „bonus“ pro Sýrii a Rusko a nechá si jej nějak „zaplatit“. Může to mít podobu třebas poválečného „mandátu“ nad syrskou provincií Idlíb, kterou Turecko po celou dobu války fakticky ovládá vojensky, politicky i ekonomicky, ale jistého není nic.

Současně ale platí, že dokud Turecko útočí na Kurdy a Kurdové se ve stále větší míře soustředí na boj proti Turecku, stále méně hájí americké zájmy. A není ani zřejmé, zda by se k Američanům – přinejmenším v původních počtech -- vrátili, pokud by turecká ofenzíva skončila. USA tak ztrácejí v Sýrii půdu pod nohama a s tím i možnost „ochránit“ pro sebe syrské surovinové zdroje na východě země. Znovu, ve prospěch Damašku a tudíž i Moskvy. Syrský konflikt by se tak ve své podstatě znovu o něco přiblížil stavu, kdy by v něm hráli prim pouze regionální mocnosti plus Rusko, které mezi sebou situaci neustále konzultují, bez vměšování ze strany USA nebo Británie s Francií, které svými hrozbami náletů na Sýrii v reálu ze všeho nejvíc jen evokují svou katastrofickou politiku vedoucí ke zničení Libye.  

Nejspíš i proto Bílý dům zvažuje nové vojenské akce proti syrské vládě, přičemž argumentuje zprávami o obyvatelích Východní Ghúty, kteří byli v posledních dnech a týdnech prý vystaveni chlóru. Donald Trump vyzval Pentagon, aby mu navrhl varianty možných útoků, které mají „potrestat Asadovu vládu“ za neprokázaná obvinění z útoků chlórem. Sám ministr obrany Jim Mattis totiž přiznává, že USA nemají o „Asadových“ chemických útocích žádné důkazy, byť podle Ruska se už inscenované „chemické útoky“ ve Východní Ghútě chystají...

Pokud Trump přesto vydá rozkaz k útoku, bude to už podruhé během necelého roku – loni v dubnu americké rakety Tomahavk Sýrii už „trestaly“ a také za útok chlórem, který je dodnes ale opředen nejasnostmi a k němuž nejspíš ani vůbec nedošlo. Nový, chystaný útok by prý přitom měl být „srovnatelný nebo dokonce větší“ než ten minulý…

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 07 Březen 2018 14:03 )