Pár otázek k zatčení Sáliha Muslima

Česká republika jako by zase jednou vstoupila na mezinárodní scénu, byť v tomto případě rovnou jako stádo slonů.

 



 

 

 

Zatčení lídra syrských Kurdů sice generuje zájem médií a náležité rozhořčení domácí i mezinárodní, ale jako by si nikdo ani nekladl otázku, co Sálih Muslim v Praze vlastně dělal.

Podle kurdských médií se přitom v naší metropoli „účastnil konference“, která se prý „koná pravidelně každých šest měsíců a zabývá se problémy Blízkého východu, jako jsou syrská krize, Turecko a arabsko-izraelský konflikt“.

Čili, v Praze se konají „konference“, o nichž se „příliš nemluví“. Možná na první pohled nezvyklé, ale takových akcí se po celém světě odehrávají každou hodinou přinejmenším desítky. Diplomacie se totiž skoro nikdy nedá dělat ve světle reflektorů.

Přesto je ale někdo musí organizovat, někdo platit, někdo rozhoduje o seznamu hostů a někdo i rozesílá pozvánky a v případě potřeby zařizuje víza.

A pokud byl Sálih Muslim jedním z utajených „oficiálně“ pozvaných, jak je možné, že byl zatčen? (A mimochodem, kdo všechno tu vlastně byl?)

Nebo že by to byla na něj past? Pozveme ho, abychom ho mohli zatknout zrovna my? Pokud ano, přijede do Prahy ještě někdy někdo „zajímavý“?

Nebo snad – mnohem pravděpodobněji – jen vznikla nešťastná situace, kdy pravá ruka netušila, co ve skrytu kdesi „organizuje“ ruka levá, a zakročila s až nečeskou horlivostí?

Nebo že by to byl rovnou střet mezi státními orgány, v němž jedna ze stran sáhla po opravdu těžkém kalibru, aby „protivníka“ znevěrohodnila a srazila na mezinárodní scéně do kolen?

Na odpovědích na tyto otázky může záviset i odpověď na to, zda Česká republika Sáliha Muslima Turecku vydá nebo ne.

V každém případě, škoda už byla napáchána.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 27 Únor 2018 15:31 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB