Izraelská stíhačka sestřelená nad Sýrií: Byla to past?

Ztráta stíhačky by pro izraelskou stranu mělo být okamžikem prozření. Izraelská vojenská dominance v regionu pomalu končí. A s tím i Pax Israeliana, který by měli povinně dodržovat všichni „ti Arabové“.

 



 

 

 

Možná v Izraeli usoudili, že není vhodnějšího času k útoku. Na „severní frontě“ v Sýrii útočí Turecko, na „východní frontě“ Spojené státy, a pro otevření „jižní fronty“ je tím pádem ideální příležitost. Ale možná taková úvaha vůbec není na místě. Možná izraelský premiér Benjamin Netanjahu prostě jen usoudil, že když už ho policie navrhla obžalovat z korupce, je třeba „národu“ připomenout, co je skutečně v sázce, a že „obrana Izraele“ je mnohem důležitější. Nebylo by to poprvé, kdy se „vnitropolitické“ problémy nejvyšších izraelských činitelů řeší odvracením pozornosti prostřednictvím náletů, ať už na Libanon, na blokádou škrcené pásmo Gazy nebo nyní na Sýrii.

Ať tak či tak, v sobotu v ranních hodinách Izrael – podle verze, která se postupně měnila -- zničil údajně íránský bezpilotník nad Izraelem anektovanými syrskými Golanskými výšinami, jejichž připojení k Izraeli mimochodem svět (na půdě OSN) nikdy neuznal. Sýrie, která Golany považuje dál za své území, pak logicky odmítla, že by bezpilotník narušil izraelský vzdušný prostor. Vzápětí Izrael z „incidentu“ obvinil Írán a podnikl nálety na cíle v Sýrii, přičemž jednu z útočících stíhaček F-16 syrská protivzdušná obrana sestřelila a podle nepotvrzených zpráv zničila i nejméně šest izraelských raket mířících na vojenské objekty v Sýrii. Oba izraelští piloti se katapultovali a dopadli na izraelské území, přičemž podle některých zpráv jeden z nich svým zraněním podlehl. Toť v kostce.

 

Putinovo „Nět“

Byl to první přesný zásah syrské protivzdušné obrany proti útočícím izraelským stíhačkám od libanonské války z roku 1982. (Přehled izraelských útoků proti Sýrii podle Íránu je ZDE.) Izrael reagoval odvetnými údery, konkrétně asi dvanácti nálety na údajně vojenské objekty v oblasti Damašku, což měly být pro změnu největší izraelské útoky proti Sýrii od zmíněného roku 1982.

Sestřelení izraelské stíhačky a stále častější likvidace izraelských raket ovšem napovídá faktu, že se – Ruskem vyzbrojená a zacvičená – syrská protivzdušná obrana oproti minulosti výrazně zlepšila, stejně jako že Izrael už nyní nebyl s to rušit elektronicky její naváděcí systémy. Izrael ale očividně nechce kazit své nadstandardní vztahy s Ruskem, a tak Moskvu z celé záležitosti „vyviňuje“, což ovšem na druhou stranu znamená, že musí trpně přiznat, že jeho letadlo sestřelili „ti Syřané“. A to prý raketami systému S200 nebo (z Ukrajiny nechvalně proslulým) Bukem. A pokud Izrael Rusy „vyviňuje“, i když zbraně jsou „jejich“, nepříjemná otázka pro izraelské vedení zůstává: Proč by za mrtvého pilota nemělo zaplatit i Rusko? Odpověď může být dvojí. V první řadě je v Izraeli bezpočet Rusů, a to i v nejvyšších politických a finančních pozicích, v řadě druhé faktem zůstává, že Izrael v posledních dekádách vždy útočil jen na ty, kdo se nemohou příliš bránit. Pravidelně bombardované pásmo Gazy nebo Libanon jsou toho důkazem. Postavit se státu, který by mohl úder vrátit, je něco zcela jiného, míní například portál Tikun Olam. Benjamin Netanjahu byl před pár dny znovu v Moskvě se svými požadavky na to, jak se vůči Izraeli mají chovat sousedé a kdo z nich má či nemá právo na existenci. Syrská reakce tak může být svébytným Putinovým „Nět“, pokud snad izraelský premiér v Kremlu něco nepochopil.

Netanjahu si ostatně se svým „přítelem“ Putinem vzápětí po náletech telefonoval, a ačkoli zopakoval tradiční stanovisko o „právu Izraele na sebeobranu“, byl varován před jakýmikoli pokusy eskalovat současnou míru napětí. Ruské ministerstvo zahraničí bylo konkrétnější a varovalo Izrael, že Moskva „absolutně nepřipustí“ jakékoli ohrožení ruských vojáků v Sýrii a přidalo konstatování, že Sýrie – očividně na rozdíl „od jiných“ -- dodržuje dohody o deeskalaci na jihovýchodě země. Izrael v jeho „právu na sebeobranu“ naopak podpořily Spojené státy, byť ani ty – například na rozdíl od Jeruzaléma – Golanské výšiny coby izraelské území neuznávají, čímž ovšem z celé záležitosti činí jen další zautomatizovanou, bezmyšlenkovitou podporu židovskému státu.

 

Změna pravidel hry

Přinejmenším na pár hodin se zdálo, že situace může přerůst v „něco většího“ – na severu Izraele houkaly výstražné sirény, uzavřeno bylo telavivské letiště a nad tím vším se nesly proklamace o tom, že „Írán zaplatí“ za své „lehkovážné“ chování nad syrským, Izraelem okupovaným územím. Teherán ale reagoval s nadhledem. Jeho generalita odmítla komentovat zprávy o bezpilotníku, ale místo toho připomněla, že „může zničit všechny americké základny v regionu a sionistickému režimu proměnit život v peklo“. Také libanonský šíitský Hizballáh má za to, že sestřelení izraelské stíhačky značí „novou strategickou fázi“, v jejímž rámci končí izraelské narušování syrské svrchovanosti.

S tím úzce souvisí pozoruhodná dikce například listu Jerusalem Post, podle něhož vše začalo ve chvíli, kdy íránský bezpilotník odstartoval ze základny v provincii Homs a vyvolal poplach na Golanech a v údolí Jordánu. Aby nebylo vše tak jednoduché, Teherán se verzi s dronem málem vysmívá. Ale Jerusalem Post popisuje, že „v reakci izraelské letectvo v ´rámci komplikovaného úderu´ zaútočilo na místo, odkud startoval, hluboce na syrském území, kde byla proti izraelským stíhačkám zahájena masivní syrská protiletecká palba.“

Jinými slovy, izraelské letectvo jako by tím naznačovalo, že padlo do léčky… Ještě jinými slovy, Sýrie, Írán, Hizballáh i Rusko tím jako by naznačují, že pokud má Izrael v úmyslu velkou (nebo alespoň větší) válku na jihu Sýrie, nemuselo by to pro něj dopadnout dobře, bez ohledu na to, co Netanjahu a jeho generálové tvrdí (a chtějí, aby tomu lidé uvěřili).

Je jasné, že Izrael nechce mít Hizballáh na svých severních hranicích a nechce mít Írán na diskutabilních hranicích se Sýrií. A je jasné, že i když během svých nesčetných cest do Moskvy Netanjahu zkoušel prosadit svou, Putin Syřany a Teherán – přinejmenším v této fázi konfliktu, v němž se ale hraje o budoucí podobu Blízkého východu – neopustí. Sestřelení izraelské stíhačky by pro izraelskou stranu mělo být okamžikem prozření. Izraelská vojenská dominance v regionu už není co bývala. Pomalu končí. A s tím pádem i Pax Israeliana, který měli pod dohledem USA povinně dodržovat všichni „ti Arabové“.


Tož tak to nějak po prvním dní vypadá.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 10 Únor 2018 22:51 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB