Šéf Pentagonu: O chemických útocích v Sýrii nemáme důkazy, ale…

„Otevřené zdroje“ typu Bílých přileb jsou přímými a „velmi zaujatými“ účastníky syrského konfliktu, což musí být bráno v potaz při zvažování věrohodnosti jejich informací.

 



 

 

 

 

Po loňském dubnovém „Asadově chemickém masakru“ v idlíbském Chán Šajchúnu, kdy se podle OSN oběti hlásily do nemocnic ještě před samotným náletem, panoval na „chemické“ frontě v Sýrii relativní klid. Donald Trump sice další „Asadův chemický útok“ avízoval už loni v létě, ale nic se nestalo, jen Pentagon tehdy přiznával, že nemá žádné důkazy, které by prezidentovo tvrzení potvrzovaly.

Syrská „opozice“ zastupovaná aktuálně především frančízou Al Kajdy zvanou Haját Tahrír aš Šám a dalšími „umírněnými teroristickými rebely“, čas od času sice obviňovala Damašek a jeho spojence z nasazení chemických zbraní, ale Západ, který měl podle kajdistického kalkulu přijít vojensky na pomoc, si toho nevšímal. Snad jen na půdě Rady bezpečnosti OSN pokračovaly „vetovací“ hádky o to, jak by měla fungovat expertní skupina, která by se efektivně zabývala chemickými zbraněmi v Sýrii. Rusku se nelíbilo, že veškeré její závěry vždy – bez ohledu na informace prokazující opak -- ukázaly na Damašek. USA s Británií a Francií od expertů OSN požadovaly naopak právě jen to.

Vše vyústilo do mrtvého bodu, který převládal až do poloviny ledna. Tehdy USA, po údajném útoku chlórem, který měl v takřka půlmilionové Východní Ghútě, baště džihádu na okraji Damašku, zabít dvacet lidí, konstatovaly, že ať už útok „spáchal kdokoli“, tedy například i džihád, odpovědnost nese Rusko. Už před konferencí „syrského národního dialogu“ v Soči, na níž USA a Západ obecně (podle očekávání) ztratily další páky k ovlivňování syrské společnosti, Washington se svými spojenci uvalil sankce na vybrané syrské, libanonské, emirátské, čínské nebo i francouzské firmy, které se prý na vytváření syrského chemického arzenálu mohly podílet. A k tomu o dalším postupu a za zavřenými dveřmi USA, Británie Francie a Saúdské Arábie, tedy státy, které prosazují „změnu režimu“ v Sýrii a patřily během války i k hlavním sponzorům Daeše, Al Kajdy či „umírněného“ džihádu, projednaly další postup.

Výsledek? Zaručený zdroj z Idlíbu „jako na zavolanou“ oznámil chemický útok chlórem, který syrská armáda prý použila při dobývání letecké základny Abú Duhúr. Syrská armáda základnu sice obsadila už o dva dny dříve, než mělo k útoku vůbec dojít, a tak by měla podle nabízeného příběhu logicky „zplynovávat“ sama sebe, ale západní mediální mainstream od té doby své čtenáře a diváky i tak znovu bombarduje titulky, podle nichž Bašár Asad zase „zplynovává svůj národ“. A podle očekávání to vše doplňuje pobouření, které se projevuje tu pohrůžkami americkým vojenským zásahem, ondy francouzskými „velkými slovy“ nebo nizozemskou analýzou, která chemický masakr v Ghútě z roku 2013, který byl podle všeho false flag operací turecké tajné služby, „vědecky“ připisuje… Asadovi.

Ten sice veškerá obvinění popírá, ale podle USA určitě nejspíš vyvíjí nové chemické zbraně. Jeho armáda své chemické arzenály přitom po dohodě zničila už v roce 2016, jak potvrzuje i OSN, zatímco americké ministerstvo zahraničí loni na podzim vůbec poprvé (a jen mimoděk) přiznalo, že chemické zbraně v syrské válce měl nebo má i džihád, na který se žádné závazky ohledně likvidace arzenálů nevztahují…

Je příznačné, že Západ připouští, že neví, kdo spáchal chemický útok chlórem, k němuž mělo dojít ve Východní Ghútě, natož aby hleděl na podivnost kolem syrských vojáků ve vlastním chlórovém mraku v Abú Duhúru. Přesto šéf Pentagonu Jim Mattis před víkendem sebejistě vykreslil obraz syrského režimu, který zcela rutinérsky rozhazuje chemické bomby, kam se jen podívá, přičemž k už všudypřítomnému chlóru zničehonic přibyl i sarin. A ten je samozřejmě „červenou čarou“, po jejímž překročení USA samozřejmě zaútočí…

I když… Generál Mattis totiž současně připustil, že USA nemají o použití sarinu žádné důkazy. „Jsme ještě více znepokojeni možností použití sarinu, ale důkazy nemám,“ prohlásil. „Říkám jen, že jiné skupiny v terénu – neziskové organizace, bojovníci – říkají, že byl sarin použit, a tak hledáme důkazy.“ A podle CNN na adresu svých „otevřených“ zdrojů z YouTube či Twitteru k chemickým útokům zdůraznil: „Nemám žádné důkazy. Hledáme důkazy. Nemám důkazy věrohodné ani nedůvěryhodné.“ To velvyslankyně USA při OSN Nikki Haleyová naopak má za to, že „očividné důkazy pocházejí od desítek obětí“ z Východní Ghúty a že Asadův režim v posledních týdnech prý chemicky útočí skoro každý den. Nejnovějším v řadě má být chemický útok na strategickou baštu džihádu v idlíbském Sarakíbu, jehož pět obyvatel muselo být hospitalizováno, protože se „začalo dusit“.

Lze předpokládat, že veškeré „důkazy z otevřených zdrojů“ pocházejí buď rovnou od Al Kajdy, nebo alespoň od Bílých přileb, píárové „záchranářské“ organizace se sorosovskými kořeny, která je desítkami milionů dolarů ročně placena západními daňovými poplatníky a v syrské válce stojí právě po boku Al Kajdy. Je určitým paradoxem západní politiky vůči Sýrii, že dokumentární film o „humanitárním hrdinství“ Bílých přileb sice slavně získal Oscara, ale organizace sama se už musela veřejně omlouvat za zpackaná „nahraná“ videa „obětí syrského režimu“ a její lídři v čele s Raídem Sálihem nebyli vpuštěni do USA pro své napojení na teroristické organizace. (Mimochodem, snímek zveřejněný Bílými přilbami s popiskem „Dobrovolník dusící se chlórem“ naznačuje, že se tito píáristé ani příliš nesnaží dokládat hodnověrnost svých obvinění, neb západním politikům očividně stačí málo… )

Nyní Raíd Sálih popisuje ruské bombardování džihádistů ve Východní Ghútě jako „konec světa“: „Pokud bylo sestřeleno ruské letadlo, msta by neměla směřovat proti civilistům a dětem. Nyní více než kdy jindy potřebujeme mezinárodní společenství, aby obnovilo lidskost, kterou v Sýrii ztratilo.“ Když ale například Izrael útočí na zablokované pásmo Gazy nebo Libanon, Západ akceptuje izraelské stanovisko, že vinu za civilní ztráty nese tu Hamas, ondy Hizballáh, protože své bojovníky „zamíchaly“ mezi civilní obyvatelstvo… Totéž v zásadě platí pro – z hlediska počtu civilních obětí pravidelně podhodnocované -- americké nálety v Sýrii, Afghánistánu, Jemenu a dalších zemích.

Nicméně, zpět k „chemii“.

Je očividné, že Spojené státy i „otevřené zdroje“ typu Bílých přileb jsou přímými a „velmi zaujatými“ účastníky syrského konfliktu, což musí být bráno v potaz při zvažování věrohodnosti jejich informací.

V praxi platí, že čím větších vojenských úspěchů syrská armáda se svými spojenci dosahuje, tím častěji se objevují zprávy o jejích chemických útocích. A informují o nich právě džihádisté, kteří mají za to, že je před akutní porážkou zachrání Západ vojenským vstupem do Sýrie.

Syrská armáda se svými spojenci ve válce vítězí a úspěšně postupuje i oběma posledními významnými džihádistickými oblastmi, tedy Idlíbem a Východní Ghútou. Nemá tedy žádný důvod používat chemické zbraně a přivolávat tak na sebe případný americký útok.

Otázkou tedy zůstává, k čemu celý ten cirkus s chemickými útoky v praxi slouží. Nebo lépe: Co má vlastně zakrýt?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 06 Únor 2018 15:37 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB