Pákistán se vydal od dolaru k čínskému jüanu

Email Tisk PDF

Čína se postupně dostává do situace, kdy bude s to změnit zaběhaný systém provázání dolaru na obchody s ropou nebo zlatem a vrátit tak svět před rok 1971.

 

 

 

 

 

 

 

Donald Trump za rok v Bílém domě stihl – namátkou -- vyvést Spojené státy z dohod o změnách klimatu, obamovských dohod o volném obchodu (TTP) nebo společně s Izraelem z UNESCO. Po prosincovém neúspěšném hlasování v OSN ohledně statutu Jeruzaléma pohrozil, že sníží americké příspěvky světové organizaci o 285 milionů dolarů a zastaví pomoc všem zemím, které nepodpořily jeho vizi Jeruzaléma coby jediné metropole Izraele. Posléze zmrazil finance agentuře OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA), protože Palestinci, kteří už nemají prakticky žádné území a nyní z pohledu Washingtonu už ani teoretické hlavní město, prý „odmítají mír s Izraelem“. Je jen ironií, že zatímco po Trumpovi možná bude „za zásluhy“ pojmenováno budoucí jeruzalémské hlavní nádraží, chybějící peníze na palestinské uprchlické tábory na okupovaných územích bude ve finále muset poskytnout Izrael a nejspíš přitom budou pocházet od těch samých amerických daňových poplatníků, kteří nyní „ušetří“ na UNRWA… Někdo tomu může říkat „Amerika především“, někdo „Vzhůru do izolace“.

Nejnověji ale Trumpův „hněv“ dopadl na Pákistán, což je přece jen případ z jiné kategorie. Pákistán, jehož prvního předsedu vlády zavraždila americká tajná služba, byl následně po dekády věrným vazalem USA a jeho tajná služba spolu se CIA zakládala v Afghánistánu v 80.letech minulého století Usámovu Al Kajdu k boji proti tehdejší sovětské okupaci. Faktem je, že od těch časů se mnohé změnilo a pákistánská tajná služba ISI v Afghánistánu rozehrávala své vlastní „hry“ a mimo jiné podle všeho za saúdské miliony samotného Usámu bin Ládina před USA dlouho schovávala.

Donald Trump si celé měsíce stěžoval, že neúspěch „jeho“ pokračující nekonečné války v Afghánistánu má do značné míry na svědomí právě „sabotáž“ z pákistánské strany, přičemž před pár dny prohlásil, že Pákistán po 11. září od USA dostal celkem 33 miliard dolarů, aniž by za to Američanům dal něco hmatatelného. Ty peníze by se prý daly utratit někde jinde a mnohem účelněji, protože Pákistánci prý beztak „podporují terorismus“. Režim v Islámábádu se nejdříve pokoušel marginalizovat význam amerických finančních škrtů, nicméně Trumpova opakovaná vágní a „důkazůprostá“ prohlášení o pákistánské „zradě“ přiměly některé významné pákistánské osobnosti k výzvám, aby se Islámábád od USA i formálně distancoval. Usilovně tomu napomáhá i sám Donald Trump, který vzápětí oznámil úplné ukončení vojenské pomoci. Není přitom jasné, o jaké peníze se vlastně „hraje“, neboť některé údaje mluví o 255 milionech, jiné o 400 milionech, ale objevují se i zmínky rovnou o dvou miliardách dolarů. Tato suma je nejspíš maximem možného, protože už nyní USA údajně pomoc snížily o 900 milionů. A zdá se, že se Bílý dům nespokojí jen se škrty, protože proti Pákistánu údajně zvažuje také další nespecifikované „dodatečné kroky“.

Nicméně, je tu jedno velké ALE. Zatímco v oficiální rovině se zhoršování vztahů s Pákistánem zastírá snahou najít obětního beránka za pokračující marnost v Afghánistánu, důvodů k rozčílení ve Washingtonu je víc. Poté, co Pákistán vstoupil do „čínsko-ruské“ Šanghajské organizace pro spolupráci, přišla letos 2. ledna zásadní zpráva. To pákistánská centrální banka zveřejnila „komplexní politiku týkající se opatření k zajištění, že dovozy, vývozy a financování transakcí mohou být denominovány v CNY“, tedy v čínských jüanech. Podle nových pravidel si státní i soukromý sektor může pro vzájemný vybrat, zda při obchodování s Čínou použije dolary, jako doposud, nebo sáhne po jüanech. Sama centrální banka přitom oznámila, že „přijala mnohé kroky“ k posílení jüanu v Pákistánu, povolila bankám otevírat jüanová konta a poskytovat v jüanech úvěry a poskytla prvním z čínských bank licenci k činnosti v Pákistánu. „S ohledem na současný místní i globální ekonomický vývoj (…) to bude dlouhodobě ku prospěchu obou zemí,“ konstatuje pákistánská centrální banka.      

Už na konci prosince bylo přitom v Pekingu oznámeno, že Čínsko-pákistánský ekonomický koridor (CPEC) dosáhne až do „amerického“ Afghánistánu, což nutně ovlivní i „kvalitu“ tamní americké a alianční okupace, a současně i do Střední Asie. A například šéf kanceláře Bílého domu McMaster právě to označil za hlavní důvod Trumpova pákistánského „vzteku“: další rána dolaru coby světové měně. Čína, Rusko, Írán a další „revizionistické“ země, jak je Trump před Vánoci pojmenoval ve svém projevu o nové strategii národní bezpečnosti, ohrožují dolar. Bez jeho současné pozice světové rezervní měny americká ekonomika imploduje, USA ztratí kupní sílu, dvacetibilionový deficit rozpočtu už se nebude mít o co opřít, americká supervelmoc se bude hroutit rychleji… A teď na druhou stranu barikády -- a bez ohledu na měsíce hrozeb -- přechází i „věrný“ Pákistán?

Je očividné, že zatímco Trump dál „našlehává“ krizi kolem Severní Koreje a měsíce hrozil snad i jadernou válkou, dlouhodobě a pečlivě připravovaný čínský „protitah“ míří k tomu, že od dolaru, „nástroje k ovládání světa“, začnou dříve či později ustupovat další země Střední Asie.  

V obchodní sféře vládne světu Čína, která spolu s Ruskem nebo třeba Tureckem nakupuje zlato ve velkém, a jako taková se postupně dostává do situace, kdy bude s to změnit zaběhaný systém provázání dolaru na obchody s ropou nebo zlatem, tedy vrátit svět před rok 1971, kdy USA fakticky nahradily krytí zlatem svým dolarem. Není proto divu, že saúdský ministr financí minulý týden v Pekingu jednal o tom, že by si Rijád nechal za dodávky ropy namísto dolary platit jüany. Shody se sice ještě nejspíš nedobrali, především kvůli současné existenciální závislosti saúdské královské rodiny na americké podpoře, ale Peking si je jistý, že Saúdy k souhlasu „dotlačí“.

Přičteme-li k tomu masivní ruský prodej ropy do Číny za rubly a jüany, zdá se, že „začalo odpočítávání“ konce dolaru. Zatím sice obchod v národních měnách nedosahuje objemů, které by dolar ohrozily například už letos, ale z mnoha potůčků se očividně stává čím dál větší řeka. A co víc, nastupující mocnosti nemusejí spěchat; zdá se, že čas je na jejich straně a nikdo netvrdí, že „nový světový řád“ musí začít už za pár měsíců či let.

Nicméně, Pákistán je pro Čínu na této cestě „kardinálním úlovkem“; lidnatá země s ekonomickým potenciálem a jadernými zbraněmi. Pro Washington je to citelná prohra. Není divu, že Trump a celý establishment srší blesky…

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 08 Leden 2018 07:53 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB