Gaza na Sinaji: Zmizí historická Palestina z map?

Email Tisk PDF

„Projekt Velká Gaza“ ožívá, přinejmenším v politickém zákulisí, odkud se pomalu klube na veřejnost.

 



 

 

 

Izraelská blokáda pásma Gazy sice nekončí, ale hranice Gazy s Egyptem by se mohly někdy k srpnu otevřít, a co víc, na egyptské straně by za 100 milionů dolarů ze Spojených arabských emirátů měla být vybudována elektrárna, která pro zbídačené pásmo Gazy zajistí energie. Tak zní jádro rozhovoru, který poskytl exilový palestinský politik Muhammad Dahlán americké agentuře AP. Rozhovoru, který nabízí pohled na možnou novou podobu „izraelsko-palestinského“ konfliktu, čili na izraelskou okupaci Palestiny.

Muhammad Dahlán, pětapadesátiletý někdejší šéf „palestinské bezpečnosti“ z časů Jásira Arafata, zkorumpovaností proslulý dolarový milionář s těsnými kontakty na nejvyšší místa v Egyptě i Spojených arabských emirátech, budí svými aktivitami pozornost. Nyní, údajně ve spolupráci se svým „přítelem z dětství“ a novým šéfem Hamasu Jahjou Sinvárem, nabízí novou politickou rovnováhu a obrysy mezinárodní shody. Budování elektrárny za emirátské peníze na egyptské straně hranice pro potřeby pásma Gazy… To není jen tak samo sebou.  

Téma Gazy nikdy nebylo příliš optimistickým, ale v poslední době se reálná situace v pásmu jen zhoršuje. Dva miliony lidí natlačených na malém území už o moc déle přežít nemůže -- Mezinárodní výbor Červeného kříže letos v květnu konstatoval, že je toto území na pokraji „systémového zhroucení“, zatímco OSN dodala, že celé pásmo bude během pár let neslučitelné se životem. Je už blízkovýchodní realitou, že na vině není jen totální izraelská blokáda, ale současně i vedení „sbratřené“ palestinské samosprávy sídlící v Ramalláhu na okupovaném západním břehu Jordánu. Ve snaze oslabit moc muslimských fundamentalistů z hnutí Hamas, kteří Gazu do té či oné míry ovládají, nechal šéf samosprávy, „palestinský prezident“ s diktátorskými manýry Mahmúd Abbás, zastavit platby Izraeli za elektřinu pro Gazu, jen aby posílil svou moc. Izrael vyhověl, a když pak v půli července v poslední fungující elektrárně v Gaze došlo palivo, dodané předtím z Egypta, ponořilo se pásmo Gazy – za okázalého nezájmu „světového společenství“ -- do tmy i přes den. Právě drastický postup vůči beztak už zbídačeným krajanům v Gaze může Abbásovi s konečnou platností zlomit „politický“ vaz a na jeho místě už mnozí vidí právě Dahlána. Ten svůj návrat do Gazy sice zatím odmítá, stejně jako funkci prezidenta, ale souhra zájmů Izraele, Egypta, Spojených arabských emirátů a Hamasu z něj činí dokonalého kandidáta pro nejvyšší funkce.

 

Egyptské otazníky

Je očividné, že pásmo Gazy je pro Izrael ekvivalentem horkého bramboru. Jakákoli další agrese do zablokované Gazy a související stovky a tisíce civilních obětí židovskému státu na image rozhodně nepřidá, a co víc, agrese nebo i „jen“ současné podmínky k nežití dříve či později donutí obyvatele Gazy k povstání. Jakékoli řešení problému je proto pro Izrael i jeho americké patrony lepší, než dosavadní zachovávání statu quo. Už od jara se proto spekuluje o tom, že právě Dahlán s Káhirou v zádech „kuje pikle“ s izraelským ministrem obrany Avigdorem Liebermanem; znají se už roky a pojí je nejen snaha rozseknout gordické uzle „palestinské otázky“, ale i sklon k použití síly při prosazování svého.

A stále diskutovanějším řešením, které podporuje Dahlán i Izrael, je „přelití“ pásma Gazy na sousedící egyptský Sinajský poloostrov, čímž by vznikl „palestinský stát“, v němž by našli místo nejen obyvatelé Gazy, ale potenciálně i miliony palestinských uprchlíků. Izrael by tím navždy oddělil Gazu od Západního břehu Jordánu a egyptský prezident Abdal Fattah Sísí by obnovil uvadající roli svou i Káhiry coby hlavního hybatele událostí na Blízkém východě. A západní břeh Jordánu by posléze připadl Jordánsku a jeho zodpovědnosti, čímž by se pro Izrael palestinská otázka vyřešila s konečnou platností. Podle izraelských médií USA už loni a za účasti Izraele, Egypta a Jordánska zorganizovaly tajné jednání o řešení palestinské otázky. Egyptská strana vzápětí popřela, že by kdy s kýmkoli jednala o možném budoucím palestinském státu, konkrétně v pásmu Gazy a na egyptské Sinaji, ale podle izraelského ministra Ajúba Kary to byl ve skutečnosti Sísího plán předložený Donaldu Trumpovi, s nímž Benjamin Netanjahu vyjádřil souhlas. Faktem je, že Egypt už o Palestině jednal na nejvyšší úrovni s Jordánskem a současně naznačuje ochotu vylepšit vztahy s muslimskobratrským Hamasem, což může napovídat, že se „něco“ dává do pohybu.

Vidina vzestupu na trůn „řešitele neřešitelného“ sice může být pro egyptského prezidenta Sísího neskutečně lákavá, na druhé straně jsou tu ale i očividné problémy. V první řadě je to samozřejmě otázka, jak většině nacionalisticky naladěným Egypťanům „prodat“, že se jejich prezident dobrovolně vzdává značné části jejich svrchovaného území. Možná právě i z tohoto úhlu pohledu je ale třeba nahlížet na nedávné rozhodnutí Káhiry „vrátit“ Saúdské Arábii dva neobydlené ostrůvky v Rudém moři – možná to byl (kromě jiného) jen lakmusový papírek, na který ovšem už tehdy Egypťané reagovali bouřlivými protesty. Izraelská média přitom už před třemi lety spekulovala o tom, že je Káhira připravena vyčlenit pro „Velkou Gazu“ na Sinaji asi 1600 kilometrů čtverečních. Šéf palestinské samosprávy Mahmúd Abbás tehdy celý nápad odmítl, postěžoval si ale, že „někteří lidé v Káhiře ho bohužel akceptují“, aniž by dnes ovšem bylo jasné, zda měl na mysli (zanedlouho svrženou) vládu Muhammada Mursího nebo někoho z řad budoucích vládců.

Kritické může přitom být i rozšíření vlivu Hamasu na Sinajský poloostrov, což může posílit podporu egyptskému Muslimskému bratrstvu, mateřské organizaci Hamasu, která je hlavním odpůrcem Sísího režimu. Ostatně, svržený muslimskobratrský prezident Muhammad Mursí byl odsouzen k doživotí právě za „špionáž“ ve prospěch Hamasu. Ani to ale není až tak jednoznačné, protože fundamentalisté z Hamasu v poslední době ukazují svou novou tvář. Pod Sinvárovým vedením už se ve svých programových dokumentech neopírá o vypjatý antisemitismus a necituje už ani Protokoly sionských mudrců, přičemž nově rozlišuje i mezi nepřátelstvím vůči Židům a politickému nepřátelství vůči Izraeli a sionismu. Nová politika odmítá nepřátelství vůči židovskému národu, označuje islám za referenční bod celého hnutí, odmítá dohody z Osla, trvá na osvobození celé Palestiny, ale současně akceptuje hranice z roku 1967, zdůrazňuje roli žen ve společnosti, a nejspíš ve snaze uklidnit Káhiru zdůrazňuje, že s tamním Muslimským bratrstvem ruší veškeré styky… Není bez zajímavosti, že Evropský soudní dvůr (ECJ) zachoval Hamas na unijním seznamu teroristických organizací, byť nižší evropský soud v roce 2014 konstatoval, že se palestinští fundamentalisté z Gazy na seznamu ocitli jen na základě informací z médií a internetu, ale nikoli na základě nezávislého šetření.

A v neposlední řadě „Velké Gaze“ na severu Sinaje stojí v cestě realita v terénu – tuto oblast obývají tradiční beduínské klany a současně právě tam egyptská armáda bojuje s „filiálkou“ Daeše. Přidat do této třaskavé směsice ještě Palestince by nejspíš vedlo jen k dalšímu konfliktu. Nicméně, Hamas už na svém území v pásmu Gazy vytvořil nárazníkové pásmo, které brání teroristům z egyptské větve Daeše používat pašerácké tunely a skrývat se v Gaze. „Tato opatření mají být při Egypt ujištěním,“ prohlásil šéf hamásovské bezpečnosti v Gaze Taufík Abú Najím, že Egyptu od Hamasu nic nehrozí. Jeho hnutí si totiž od „Velké Gazy“ jistě slibuje adekvátně velké věci – například možnost jednou provždy stanout v čele Palestinského státu a odsunout zkorumpované sekulární lídry z Ramalláhu na vedlejší kolej, a navíc i správou území bez izraelské blokády a s Dahlánovým image a vlivem rehabilitovat jméno islamistů ve světě.

Čili, „projekt Velká Gaza“ ožívá, přinejmenším v politickém zákulisí, odkud se pomalu klube na veřejnost. A přitom jej lze už nyní začít skvěle „prodávat“ světové veřejnosti jako veskrze humanitární gesto, jímž sice zmizí historické území Palestiny, ale zato skončí strádání Palestinců v pásmu Gazy… Bude to pro "svět" akceptovatelné?

Uvidíme.  

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 26 Červenec 2017 11:21 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB