Dilema Západu: Saúdové? Kam s nimi?

Email Tisk PDF

Západ si zřejmě pomalu začíná uvědomovat neudržitelnost své dosavadní politiky spolupráce se sponzory terorismu, kteří navíc vypovídají poslušnost…

 



 

 

Budoucí saúdský král Muhammad bin Salmán se stále více rozchází s realitou a dál si odmítá přiznat, že si ke všem problémům, které „zdědil“ po stále ještě žijícím otci-králi, připsal další prohru – tvář ztratil ve chvíli, kdy nedokázal vnutit svou vůli maličkému Kataru, a nedokázal se stát „lídrem sunnitského světa“, neboť se za něj postavily jen Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Egypt. A k tomu navíc odmítá poslouchat i Washington, který budoucího krále i s celou jeho rodinou a feudální monarchií vojensky chrání před 21. stoletím.        

A to zvěsti – údajně ze zdrojů královské rodiny – mluví o tom, že USA souhlasily se saúdským nástupnictvím právě pro MbS za podmínky, že bude na „slovo poslouchat“ a k tomu navíc spolu se Spojenými arabskými emiráty zaplatí přestěhování obyvatel Izraelem blokovaného pásma Gazy na sever egyptského Sinajského poloostrova, kde by měli najít „novou vlast“, a získá od Egypta ostrov Sanafir v Rudém moři. Tím by se z Arabského zálivu namísto egyptských výsostných staly mezinárodní vody a izraelský přístav Ejlat by se tak otevřel mezinárodní lodní dopravě. O odsunu Palestinců z pásma Gazy na Sinaj se spekuluje už delší dobu a Sanafir spolu s ostrovem Tiran už Káhira bez ohledu na rozhodnutí svého ústavního soudu a masové protesty v ulicích Saúdům nedávno opravdu vrátila. Egypt tak doufá nejen v prohloubení vztahů s Izraelem, jemuž by pomohl „vyřešit“ část problému s okupací palestinských území (a možná tím stanovil i precedent pro Západní břeh), ale především v obnovení bezplatných dodávek saúdské ropy, kterou v prohlubující se ekonomické a výsledné sociální krizi (pod diktátem MMF) akutně potřebuje. Mimochodem, snaží se ale vyjít vstříc i Pekingu a Moskvě: policie po stovkách zatýká čínské muslimské Ujgury, které podle všeho čeká deportace zpět do Číny, zatímco z Ruska Egypt nakoupí vrtulníky a systémy pro své výsadkové lodě Mistral, které měla Francie kdysi prodat Rusku

Ale to jen tak na okraj, zpět k Saúdům a jejich neochotě „poslouchat“ Washington. Faktem je, že Donald Trump si původně – a hodně „nemoudře“ – připisoval zásluhy za pomoc při rozpoutání krize mezi Saúdy a Katarem, přičemž obvinil Katar z podpory terorismu. Vzápětí však v Bílém domě kdosi nejspíš držel přednášku o realitě, a tak už koncem června v pokračujícím sporu mezi dvěma sponzory terorismu USA otočily – připustily, že nic z toho, co Saúdové Kataru vyčítají, se vlastně nedá ani nijak prokázat, a připomněly dokonce i saúdské zapojení do terorismu „ať už prostřednictvím financování teroru nebo jinými prostředky“. Když ani to Saúdové „nepochopili“ a dál předkládali Kataru své požadavky na jeho „kapitulaci“, postavilo se na stranu Kataru – po Íránu, Turecku a Rusku – už i Německo a Pentagon musel do Rijádu nepokrytě „vzkázat“, že ho s Katarem pojí „strategické bezpečnostní partnerství a společné zájmy“. Rusko mezitím podle všeho „zklidňuje“ Káhiru, což hrozí tím, že Saúdům v jejich nepočetné „koalici“ nejspíš pomalu ale jistě ztratí „příslušné nadšení“ hned celá čtvrtina členů…      

V době, kdy USA, které samy sponzorují džihád v Sýrii, poněkud bezradně varují, že jejich tradiční wahhábistický feudální spojenec „potáhne“ krizi se saláfistickým Katarem „ještě měsíce“, a obávají se možné eskalace střetu, který by se mohl přelít v globální krizi, stávají se Saúdové rozbuškou politické krize i v Británii. Vláda Theresy Mayové totiž odkládá zveřejnění zprávy o zahraničním financování extremismu ve Velké Británii, byť je hotová už více než půl roku. Za hlavní důvod, proč vláda, v níž si někteří ministři nechávají platit z Perského zálivu desítky tisíc dolarů, odmítá zprávu zveřejnit, lze považovat snahu pokračovat v dosavadní politice spolupráce se sponzory terorismu a „vyvinit“ právě petrodolarové Saúdy z role hlavních sponzorů extremismu a terorismu v Británii. Podle studie Saúdové už od počátku 60. let minulého století vynakládali miliony dolarů na export nenávistného wahhábismu mimo islámský svět, a to mimo jiné i do početných muslimských komunit na Západě. V Británii tak vznikaly muslimské nadace a rostly mešity a islámské vzdělávací instituce, které posléze zvaly ke kázáním extremistické duchovní a šířily extremistickou literaturu. Zajišťovaly rovněž výuku britských muslimských lídrů v Saúdské Arábii, přičemž studie mluví o četných případech, kdy se britští občané připojili k džhádu v Sýrii a Iráku právě po své radikalizaci v těchto institucích, placených převážně ze Saúdské Arábie.

V době, kdy se zdá, že si Západ pomalu začíná uvědomovat neudržitelnost své dosavadní politiky a jako by si se „svými“ Saúdy přestával vědět rady (a kdy americký Kongres navíc Trumpovi blokuje pohádkové saúdské zbrojní kšefty za stovky miliard), se prohlubuje „palácová krize“ v samotném Rijádu, objevují se spekulace o chystaném palácovém převratu nebo rovnou o „občanské válce“, byť v saúdské realitě královského rodu a „občanů“, kteří jsou fakticky poddanými, není tento termín asi nejpřesnější. Není vcelku divu, že se "dosluhující" saúdský král rozhodl na právě zahájený summit G20 do Hamburku raději nejet

Je ironií osudu, že právě za takové situace prodává stále více zbraní Saúdům i Česká republika.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 10 Červenec 2017 15:14 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB