Neúspěchy v Sýrii i chaos v Bílém domě: Důvod k válce s Ruskem?

Email Tisk PDF

Uplynulé tři týdny v Sýrii dovedly situaci na hranu možného vojenského střetu mezi USA a Ruskem.

 



 

 

 

 

Jak „šel čas“ aneb pro lepší pochopení:

– Zatímco šéf americké diplomacie Rex Tillerson na počátku června tvrdil, že mu Donald Trump nařídil zlepšovat vztahy s Ruskem a bývalí činitelé jeho ministerstva se chlubili, že se jim právě tyto snahy hned po Trumpově nástupu do funkce podařilo „vykolejit“, americké stíhačky  5. června – už podruhé za měsíc – zaútočily na proíránské oddíly, které bojují po boku syrské armády, a to u jihosyrské Dará´a. Prý narušily hranice „bezpečné zóny“, která ale podle Ruska vůbec neexistuje, respektive, nikdo kromě USA se na ní nedohodl, a tak není legitimní.

– Velitel ruských sil v Sýrii, generál Surovkin (Nomen Omen?), obvinil 7. června USA a „jejich“ kurdské Syrské demokratické síly (SDF), které dobývají „hlavní město Daeše“ ve východosyrské Rakká, ze spolupráce s Daešem, konkrétně mu vadila údajná dohoda o volném odchodu bojovníků Daeše, mimo jiné i k vládou držené Palmýře. Pentagon reagoval poděkováním za to, že Rusko pomáhá zmírňovat situace mezi jeho silami a syrskou armádou. Rusko reagovalo varováním, aby Pentagon na syrskou armádu a její spojence už neútočil. 

– Tillerson 14. června prohlašuje: „Velcí i malí spojenci v Evropě, na Blízkém východě, v jihovýchodní Asii bez výjimky vyzývají: ´Prosíme vás, soustřeďte se na vztahy s Ruskem, musejí se zlepšit.´ Jsou si jistí, že zhoršení těchto vztahů bezpodmínečně dopadne i na ně.“

OSN týž den zkritizovala americké nálety na Rakká kvůli „ohromujícím ztrátám na civilních životech“. Řeč byla původně o více než 300 mrtvých lidech, nicméně tento počet se postupně zvyšuje, stejně jako počet lidí, kteří před nálety uprchli. Americká armáda na svou základnu u jihosyrského Al Tanf – vůbec poprvé – přesunula baterii raket dlouhého doletu. Al Tanf leží na hranici s Jordánskem, které je považováno za věrného amerického vazala. Přesto Ammán souhlasí se syrským plánem na opětovné otevření hlavního pohraničního přechodu v Nasíbu „pod syrskou vojenskou jurisdikcí“. Syrská armáda se svými spojenci v rámci postupu na východ země mezitím ovládla plynová pole v Araku v provincii Palmýra a ropné vrty na západě provincie Rakká. Posléze pouští obešla americkou základnu v Al Tanfu a společně s iráckými vládními oddíly ovládla společnou hranici v trojúhelníku mezi Sýrií, Irákem a Jordánskem. 

– Vladimir Putin 16. června oznámil, že Rusko pomůže syrské armádě s posílením bojeschopnosti. USA mají za to, že po osvobození Mosulu a Rakká se novým „hlavním městem“ Daeše stane syrský Majadín ležící v poušti nedaleko od Rakká. Boje o Majadín prý mají být chaotické.

– Americké letectvo sestřelilo 18. června starou syrskou stíhačku Su-22, která v oblasti Rakká útočila na pozice Daeše. Prý ale útočila „příliš blízko“ pozic SDF a byla proto sestřelena „v sebeobraně“. Syrská armáda se pokusila zachránit katapultovaného pilota, který dopadl na území SDF, načež následovaly boje s kurdskými SDF. Týž den Írán poprvé po třiceti letech – a po dohodě s Damaškem – odpálil rakety středního doletu ze svého území na základnu Daeše u syrského Dejrizoru. Na jedné straně to měla být reakce na teroristické útoky v Teheránu, současně nejspíš ale i přímý „vzkaz“ Saúdské Arábii, která Daeš sponzoruje a snaží se eskalovat vztahy s Íránem.

– Rusko 19. června v reakci na sestřelení syrské stíhačky, které označilo za „akt agrese“, ukončilo veškerou spolupráci s americkým letectvem s cílem předcházet „incidentům“ a oznámilo, že bude všechny „koaliční“, tedy převážně americké, letouny v nebi nad Sýrií západně od Eufratu považovat za „terče“. Faktické vyhlášení „bezletové zóny“ nad značnou částí Sýrie přimělo Austrálii pozastavit svou účast v „koaličních“ náletech. Ještě týž den Pentagon, který pro jistotu „změnil pozice“ svého letectva v Sýrii a zmenšila jeho operační prostor, prostřednictvím svých i diplomatických kanálů požádal o obnovení „horké linky“ s ruskou armádou, aby obě síly byly s to předejít vzájemným střetům. Týž den se ukazuje, že sestřelení syrské stíhačky pochod syrské armády a jejích spojenců na Rakká a Dejrizor nezastavilo, naopak.

– Americká stíhačka 20. června sestřelila dron íránské výroby, který se prý blížil k základně v Al Tanfu. Poradci Donalda Trumpa prý bez ohledu na námitky Pentagonu chtějí rozšířit americkou roli v syrské válce. V úmyslu mají i rozpoutání „proxy“ války proti Íránu. Tillerson mezitím potvrdil, že strategie „změny režimu“ v Íránu zatím nebyla zrušena.

– Nový francouzský prezident Emmanuel Macron – nejspíš v rámci snah o reset vztahů s Ruskem21. června otočil dosavadní politiku Paříže o 180 stupňů s tím, že Francie už netrvá na Asadově odstranění, že Asad už není nepřítelem Francie a že navíc Paříž ani nevidí nikoho legitimního, kdo by Asada mohl v čele státu nahradit.

– Syrští Kurdové 22. června konstatují, že po dobytí Rakká nemají v úmyslu splnit přání USA a stát se jejich prodlouženou rukou ve válce proti Íránu. USA chtějí syrské Kurdy i tak vyzbrojovat dál.

– Dva ruské křižníky a jedna ponorka ve Středozemním moři 23. června odpálily šest křídlatých raket na objekty Daeše v syrské provincii Hamá. Týž den Pentagon přiznal prohru svých plánů na okupaci jihovýchodu Sýrie a poté, co syrská armáda obešla základnu v Al Tanfu, „uvítal syrské snahy porazit“ Daeš, s čímž Pentagon prý „nebude mít žádný problém“.

– Bašár Asad se 25. června zúčastnil veřejných bohoslužeb u příležitosti Íd al Fitr v Hamá a spolu se svou rodinou navštívil tamní válečné veterány. Podle OSN se jen v letošním roce ze zahraničí nebo i v Sýrie do svých domovů vrátilo na půl milionu Syřanů. Spojenými státy podporovaní Kurdové v čele SDF osvobodili z rukou Daeše první čtvrť v Rakká a aktuálně prý drží město v obklíčení.

– O den později ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov varoval svého amerického kolegu před dalšími provokacemi proti syrské armádě a pokračujícím protežováním syrské odnože Al Kajdy.

– Zatímco američtí a ruští diplomaté jednali o novém příměří v Sýrii, Donald Trump 27. června – jen pár týdnů poté, co americká armáda při dobývání Mosulu a Rakká použila bílý fosfor – varoval, že Asadův režim chystá „další chemický útok“, přičemž Bílý dům už dopředu věděl, že se odehraje „masová vražda civilistů, včetně nevinných dětí“, za což Asad „draze zaplatí“. Zaznělo to jen pár hodin poté, co renomovaný Seymour Hersh s odvoláním na americké zpravodajské zdroje zpochybnil, že by se vůbec konal i ten chemický útok minulý, v dubnu v idlíbském Chán Šajchúnu. Pentagon i ministerstvo zahraničí USA se od Trumpovy zvěsti distancovaly. Vzápětí Bílý dům vyvracel, že by hrozil Sýrii útokem, neboť jeho tvrzení o chemickém masakru mělo Damašek od takového chemického masakru jen „odstrašit“. Americký nálet na věznici, kterou Daeš provozoval v Majadínu, mezitím zabil bezmála šest desítek civilistů, přičemž většinu z nich tvořili vězni Daeše. Týž den Kurdové ze SDF pohrozili Američanům, že přestanou osvobozovat Rakká, pokud Turecko, americký spojenec z NATO, bude dál ostřelovat kurdský Afrín u tureckých hranic.

– Lavrov 28. června pohrozil Spojeným státům blíže nespecifikovanou „odpovídající“ reakcí, pokud budou dál ohrožovat Damašek. Podle CNN zaujala americká flotila pozice k úderu proti Sýrii. Šéf Pentagonu James Mattis si pochvaluje, že Trumpova hrozba související s avizovaným chemickým útokem zabrala, neboť k žádnému útoku nedošlo. Připouští ale, že po osvobození Rakká bude vojenská situace v Sýrii komplikovanější, než je tomu nyní.

– Velitel americké „koalice“ v Sýrii generál Stephen Townsend 29. června připouští, že americké jednotky v Sýrii zůstanou i po porážce Daeše v Rakká, neboť bude třeba ještě bojovat s gerilami Daeše. Objevují se spekulace, podle nichž USA opouštějí už nepotřebnou základnu Al Tanf na jihu Sýrie a převážejí „svých“ asi 150 džihádistů na sever Sýrie, ke Kurdům, kteří mezitím hrozí válkou proti Turecku a jsou připraveni předat letiště Tabká nedaleko Rakká Američanům. Právě Tabká má nyní Pentagonu posloužit jako „zkušebna“ pro „budování státu“ v Sýrii, než prý začne spravovat mnohem větší Rakká… Organizace OSN pro zákaz chemických zbraní (OPWC) na základě testů, které nebyly provedeny na místě, ale v Turecku, znovu zkouší zachraňovat Trumpovu verzi dubnových událostí z Chán Šajchúnu, ale jen částečně: Prý byl opravdu použit sarin nebo látka sarinu podobná, ale viník je neznámý. Syrská vláda zprávu odmítla. Turecko se prý s Ruskem dohodlo na podrobnostech nákupu protiraketového systému S 400.

– Poté, co Trump předem „zažehnal“ chemický útok v Sýrii, džihádisté v provincii Damašek obvinili 1. července vládu z útoku chlórem. Syrská armáda zprávu odmítla, Washington mlčí…

 

Takové byly v kostce poslední tři týdny v Sýrii, které spoluutvářejí atmosféru před případným summitem Trump-Putin. USA znějí chaotickým a roztěkaným vícehlasem – od snahy zlepšovat vztahy s Ruskem a akceptování postupu syrské armády na východ jejího vlastního území až po – z hlediska mezinárodního práva zcela nelegitimní – útoky na tutéž armádu za totéž a snahu proměnit syrskou válku ve válku proti Íránu, při současné očividné neschopnosti řešit problémy mezi svými spojenci, Turky a Kurdy. A k tomu jsou tu i ony oznámené dodávky ruských protiraketových systémů Turecku, což zásadně mění „pravidla hry“ uvnitř NATO. Otevírá se tak prostor pro okamžitou „ukázku síly“, tedy pro nějaký hodně unáhlený vojenský krok třeba proti „otloukánkům“ Asadovi a Teheránu (a tím potenciálně i proti Rusku), byť napětí mezi USA a Ruskem už narůstá i beztak. Zdůraznil to i Vladimir Putin, který naznačil, že rakety Kalibr nebyly 23. června odpáleny „jen tak“, ale jako ukázka síly proti „potenciálním agresorům“. Podle Putina Rusko čelí „výzvám“, které mají zpomalit jeho rozvoj, dovést situaci „ke konfrontaci a destabilizovat regiony u ruských hranic. Konkrétně jsou jako nástroje využívány teroristické a extremistické organizace…“ Putinův poradce Jurij Ušakov připisuje neuchopitelnost americké politiky „vnitřnímu mocenskému boji“ v USA, který podkopává samotnou americkou politiku. Není to ale podle všeho boj Trumpa a spol proti všem, nýbrž i boj uvnitř samotného Bílého domu, nad nímž Trump nemá kontrolu, jak dokládá Politico na prudké hádce frustrovaného ministra zahraničí Tillersona s jedním z Trumpových poradců…

Pokud se Putin s Trumpem v rámci summitu G20 v Hamburku opravdu setkají, může jejich jednání být za současné situace vcelku zbytečným. Zatímco totiž v Kremlu mají „vertikálu moci“, v případě Bílého domu nelze zaručit, že při naplňování případných dohodnutých bodů do procesu někdo nehodí vidle…

Tož tak nějak. V málo optimistické kostce.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 03 Červenec 2017 10:48 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB