Tillerson v Moskvě: Stalo se něco?

Email Tisk PDF

Tillersonovu cestu do Ruska lze navzdory záplavě vzájemného obviňování ze všeho možného vnímat opatrně optimisticky, tedy přinejmenším s ohledem na skutečnost, že nejvyhledávanějším heslem na Googlu je aktuálně „třetí světová válka“.



 

 

 

Americký ministr zahraničí Rex Tillerson k napjatě očekávaným rozhovorům do Moskvy přiletěl krátce po spektakulárním raketovém útoku v Sýrii a rovnou z jednání G7 v italské Luce. Británie, která se v rámci Brexitu snaží „zavěsit se“ na Spojené státy, snaživě navrhla uvalit na Rusko kvůli podpoře syrského režimu další sankce, což Washington uvítal, nicméně návrh neprošel, bez ohledu na „finanční“ přítomnost Saúdů a Kataru nebo Turecka, tedy zemí, které v Sýrii dlouhodobě podporují džihád. Tillerson, který v uplynulých týdnech spolu s Trumpem a dalšími předními americkými činiteli proslul hned několika politickými veletoči, se tak v ruské metropoli nemohl příliš opírat o „vůli mezinárodního společenství“ a tlačit dál na Rusy, aby si vybrali mezi přátelstvím s USA na straně jedné a koalicí se Sýrií a Íránem na straně druhé.  

Samotné Tillersonovy rozhovory v Kremlu s jeho protějškem Sergejem Lavrovem a posléze i s Vladimirem Putinem mnoho hmatatelných výsledků nepřinesly. Obě strany podle očekávání zopakovaly své pohledy na Sýrii, vyjádřily podporu minskému procesu na Ukrajině nebo na „denuklearizaci“ Korejského poloostrova, přičemž na všechny zmíněné problémy se navrhovaná řešení rozcházejí. A vzhledem k tomu se zdá být o to důležitější diskuse o tom, jak mezi oběma mocnostmi nastolit „nekonfliktní existenci“. Šéf Pentagonu James Mattis už předem „prorokoval“, že se „konflikt s Ruskem nevymkne kontrole“, což potvrdily i moskevské rozhovory důrazem na ochotu obou stran hledat mechanismy, který by byly s to řešit spory jednáním na expertních úrovních. Lavrov navíc Tillersonovi „ulevil“ konstatováním, že mnohé současné hluboké neshody mezi Ruskem a USA se zveličují v důsledku „časovaných náloží“, které prý po sobě zanechala Obamova administrativa. Nový šéf americké diplomacie tak nemusel nutně nikomu vysvětlovat, jak to, že se Bílému domu tak nedaří při naplňování Trumpova předvolebního slibu o „snahách vylepšit vztahy s Moskvou“.  

Hlavním bodem rozhovorů, které se fakticky staly určujícím etalonem vztahů mezi Ruskem a novou americkou administrativou, nicméně byla Sýrie. Jak už jsem uvedla pro PL, Západ už do slovních, politických i vojenských ataků proti Asadovi za uplynulých šest let války investoval tolik energie, že mu jeho případné setrvání v čele státu bude nutně a navždy připomínat trapnou – a proto hlavně nepřijatelnou – porážku. A totéž v obráceném gardu platí i pro Rusko. Je možné, že se někde v zákulisí vyjednává o tom, že Asad odstoupí, čímž by se západní vlk nažral, a systém v Sýrii poběží dál i bez něj, což zase uspokojí ruskou kozu, nicméně na druhé straně platí, že Rusko do Bašára Asada už rovněž investovalo tolik, že by výměna na čele syrského režimu musela být ze strany USA vyvážena čímsi v této chvíli nepředstavitelným. Je proto zajímavé, že Tillerson, který před čtyři lety dostal osobně od Putina ruský Řád přátelství, z nynějších „zásadních a otevřených“ jednání vyšel s důrazem na obnovení vojenské spolupráce s Ruskem v Sýrii a s poukazem na to, že se má případný Asadův odchod odehrát „strukturovaně a organizovaně“, což ponechává otevřenou možnost pokračování politického procesu, který byl přerušený chemickým a posléze i raketovým útokem, a na jehož konci by jednou mohly být svobodné volby s případnou Asadovou účastí. A co víc, prý už nejsou nutné ani další americké útoky proti syrskému režimu…

 

Spokojený Trump

Je pravděpodobné, že takový „poraženecký“ postoj v samotných USA pod ostrou kritikou ze strany amerických jestřábů z obou tamních politických stran dozná citelných změn, stejně jako tomu bylo u americké zahraniční politiky v uplynulých týdnech už několikrát, nicméně přesto je vcelku nadějné, že Tillerson byl v Moskvě s to přinejmenším formulovat potřebu některých společných konkrétních kroků ke zlepšení vzájemných vztahů. O skutečné podobě americko-ruských vztahů si ale svět udělá představu až po jejich summitu. Kdy a kde by se mohl konat zatím není známo.

Donald Trump nicméně Tillersona za moskevské rozhovory nejen pochválil, ale na společné tiskové konferenci s šéfem NATO Jensem Stoltenbergem se dokonce „zasnil“, jak „krásné“ by bylo, kdyby NATO i USA s Ruskem „vycházely“. Trump, který bazírováním na „dvou procentech HDP na zbrojení“ vnímá členské státy NATO především jako další zdroj peněz pro americké zbrojovky, před generálním tajemníkem Aliance, která neustále omílá „ruskou agresi“, podle všeho zcela záměrně prohlásil: „Časem uvidíme, jak je to s Putinem. Bylo by fantastické, kdybychom vycházeli s Putinem a Ruskem. Může se to stát, ale také nemusí, může se stát pravý opak. Rád bych vycházel s každým. Současný svět je zmatek, ale myslím, že až budeme končit, bude to mnohem lepší místo k životu.“ A vzápětí – jen pár dní po konstatování, že vztahy s Ruskem jsou hluboko pod nulou -- na svém oblíbeném Twitteru avízoval, že se „vztahy s Ruskem vyvinou dobře“.

Není zřejmé, zda jsou USA s to vést dva případné konflikty současně – v Sýrii a Severní Koreji – při pokračující okupaci Afghánistánu, dobývání Mosulu, bombardování Jemenu nebo posilování vojenské přítomnosti v Somálsku či namátkou v Pobaltí. A při saltech v zahraniční politice, které jsou ovšem do značné míry zřejmě určeny domácímu publiku, nejsou další kroky Trumpovy administrativy ve světě – tedy ani to, jaký konflikt si případně vyberou -- předvídatelné. Přesto lze závěry Tillersonovy cesty do Ruska – navzdory záplavě vzájemného obviňování ze všeho možného -- vnímat opatrně optimisticky, tedy přinejmenším s ohledem na skutečnost, že nejvyhledávanějším heslem na Googlu je aktuálně „třetí světová válka“.

 

PS. Americké postoje si u „zdroje“ v Moskvě už přijeli ujasnit ministři zahraničí Sýrie a Íránu, po nich dorazil i Katar, který už chce najednou „nezávislé vyšetření“ chemického masakru z Idlíbu a „jednotnou Sýrii“, příští týden v Rusku čekají šéfku unijní diplomacie, v červenci přijede čínský prezident a ještě letos osobně saúdský král, protože při „boji proti terorismu“ je prý nutná spolupráce

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 17 Duben 2017 18:04 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz