Sýrie: Na Obamův odchod čeká už i Západ

Email Tisk PDF

S Obamovou administrativou už jako by v syrském konfliktu nikdo nechtěl mít nic společného, přičemž dny, hodiny a minuty do jejího konce nepočítají jen ti, kdo chtějí válku v Sýrii ukončit porážkou Daeše a Al Kajdy.

 

 

 

 

 

Necelý týden před koncem ve funkci se Barack Obama podle všeho ještě pokouší „našlehávat“ napětí kolem Sýrie, respektive ve vztazích s Ruskem. Nejprve uvalil další sankce proti syrské armádě, ale to nejspíš jen jaksi „pro jistotu“, jako kdyby tušil, že žádné další tahy už mu na mezinárodní scéně už neprojdou. Spojené státy se totiž v Radě bezpečnosti OSN pokusily předložit další protisyrskou rezoluci, ale dokonce i spojenci – Francie a Británie – Obamovu Washingtonu tento pokus zamítly s tím, že si se vším důležitým už raději počkají na Trumpa a jeho administrativu.

Na jedné straně je tu zřejmá obava Londýna a Paříže, aby nezačínaly vztahy s Trumpem a jeho lidmi nějakou – už zcela zbytečnou – kontroverzí, a co víc, příští týden v kazašské Astaně začínají mírové rozhovory o Sýrii. Právě Obamova rezoluce mohla jednání, které má započít 23. ledna, zcela nesmyslně a na poslední chvíli ohrozit. V plánu podle všeho bylo obvinění Bašára Asada a dalších čelních představitelů syrského režimu z přímé zodpovědnosti za chemické útoky, k nimž v Sýrii došlo. Přinejmenším o tom hovoří agentura Reuter´s, která po zamítnutí rezoluce v RB OSN zničehonic „získala možnost“ nahlédnout do blíže neupřesněného a zřejmě tajného seznamu syrských vládních „zločinců“. Je příznačné, že zmíněný seznam prý vznikl s pomocí Společného vyšetřovacího mechanismu (JIM), na němž se podílí i OSN. Nicméně šéfka JIM Virginia Gambová ve stejné zprávě Reuter´s jakékoli vyjmenovávání konkrétních pachatelů popírá, stejně jako odmítá, že by něco takového měla její organizace vůbec v úmyslu. Vzniká tak samozřejmě otázka, kdo že to seznamy připisované OSN vlastně sestavil, a zda to vše není jen další důkaz, že žijeme v „post-truth“ světě, kdy se lež stala normou.    

S tím nepochybně souvisí i fakt, že Washington nebyl k mírovým rozhovorům do Astany původně vůbec přizván. Ukazuje se ale, že to není až tak pravda – Rusko s Tureckem a Íránem se ve skutečnosti dohodly, že do Astany nepozvou zástupce Obamovy administrativy, zatímco „trumpovci“ vítáni jsou. Zdá se tedy, že se mírové rozhovory o Sýrii mohou stát první velevýznamnou zahraničněpolitickou akcí Trumpovy administrativy, která navíc v mnohém napoví o budoucím směřování „nového“ Washingtonu. Mimochodem, o tom, že by někdo do Astany přizval také EU, která dnes hodlá v Bruselu o Sýrii diskutovat, není nic známo.

Ten stávající přitom zkouší dál vstupovat „do hry“, nicméně dostává se mu za to jen ostré kritiky. Například Ankara reagovala na snahy Obamovy administrativy zapojit do „Astany“ i Kurdy prohlášením, že v takovém případě už lze do kazašské metropole pozvat i Daeš. Na jedné straně je to samozřejmě projev tradiční turecké (ale obecně i íránské) politiky, která v kurdských separatistech a nacionalistech vidí ekvivalent terorismu, na straně druhé to může ale být i ironická (byť silně pokrytecká) reakce na nyní zveřejněná slova Johna Kerryho, který rozšířil „rejstřík“ amerických akcí v Sýrii o přiznání, že Washington nechával Daeš na pokoji, protože v něm viděl nástroj boje proti Damašku. „Věděli jsme, že Daeš sílí, sledovali jsme je, viděli jsme, že Daeš nabírá na síle, a mysleli jsme, že Asad bude ohrožen. Možná bychom za takové situace mohli Asada donutit k jednání, ale namísto vyjednávání mu přišel na pomoc Putin. (…) Rusové přišli, protože Daeš neustále sílil. Hrozilo, že zahájí nástup na Damašek a tak podobně a proto Rusové vstoupili. Protože nechtěli vládu Daeše. A tak podpořili Asada.“

Nebo jak americkou politiku v Sýrii ironicky shrnuje Mondoweiss, Kerry a jeho společníci věděli, že USA a Saúdové a Katar a Turecko poskytovaly značnou pomoc rebelům, kteří se – bohužel – tak nějak paktovali s extremisty. V kombinaci s odhaleními WikiLeaks, podle nichž americké ministerstvo zahraničí a Hillary Clintonová věděly, že američtí spojenci v Saúdské Arábii a Kataru poskytují Daeši „ilegální finanční a logistickou podporu“, zatímco se v roce 2014 šířil celým Irákem a Sýrií. „Čili, USA a arabští spojenci poskytovali zbraně. Ty zbraně způsobily eskalaci násilí. Dobří rebelové ´tak nějak´ spolupracovali s extremisty, kteří dostávali pomoc přímo od arabských spojenců USA. Mysleli jsme si, že vzestup Daeše bude fajn při vyvíjení nátlaku na Asada, a že to nějak zvládneme, ale zasáhl Putin, ne proto, že by Rusko chtělo bombardovat civilisty, ale právě kvůli vzestupu Daeše.“

Svým způsobem je tedy vcelku logické, že s takovou administrativou, která podle všeho (spolu s Katarem a Saúdy) džihádu dál dodává zbraně, nechce mít nikdo už nic společného a počítají se dny, hodiny a minuty do jejího konce. A s nástupem nové administrativy nepočítají jen ti, kdo chtějí válku v Sýrii ukončit porážkou Daeše a Al Kajdy – i syrská exilová opozice placená vesměs Západem, Tureckem a Saúdy, už pochopila, že není na co čekat, a – očividně podle hesla „kdo chvíli stál, už stojí opodál“ -- oznámila zájem vyrazit do Astany, zatímco Saúdové i se svou „islámskou koalicí“ najednou (bez ohledu na reálná rizika pro samotnou královskou rodinu) otočili o 180 stupňů a opatrně vyjádřili ochotu také začít bojovat proti Daeši v Sýrii a Iráku…

 

PS.

Už v první fázi se k současnému příměří připojilo kolem 50 tisíc ozbrojenců z převážně lokálních skupin. Zbraně ale postupně skládají další polní velitelé, některé skupiny uzavírají s Damaškem dohody o společném boji proti Daeši, přičemž na stranu režimu přecházejí i významní představitelé islamistických nebo kurdských sil.

Pokračují boje o zdroje pitné vody pro Damašek ve Vádí Barada, syrské, ruské i americké nálety cílí na pozice Al Kajdy i Daeše v provincii Idlíb na severozápadě Sýrie. A právě odtud Tureckem sponzorovaný „umírněný džihád“ prý až za 800 dolarů na osobu pašuje do Turecka příslušníky Daeše a dalších teroristických organizací, kteří se obávají předpokládané vládní pozemní ofenzívy.

 

PPS.

Po čtyřech letech války z aleppského mezinárodního letiště už minulý týden odstartoval první pokusný let. Krátce po zveřejnění vládních plánů rekonstrukce Aleppa Damašek podepsal dohodu o humanitární a rozvojové spolupráci se Švýcarskem.

 

Tož tak nějak.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 16 Leden 2017 08:07 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz