Nassim Nicholas Taleb: Sýrie a statistika války

Email Tisk PDF

Nevěř ničemu, co slyšíš, jen něčemu z toho, co čteš, a polovině toho, co vidíš.



 

 

 

 

 

Když jsme s Pasqualem Cirillem pro svou statistickou analýzu násilí zkoumali historické popisy válek, objevili jsme obrovské nesrovnalosti – lidé berou čísla s posvátnou úctou, i když většina z nich je smyšlená. Mnozí historici, političtí „vědci“ a všichni ostatní jim podobní, pak s takovými čísly píší knihy. Zjistili jsme například, že vědecký bavič Steven Pinker založil svou analýzu brutality povstání An Lu-šana na fušerském přehánění – skutečné počty obětí totiž mohly být nižší hned řádově. Značná část Pinkerovy teze o poklesu násilí vychází z předpokladu, že v minulosti bylo násilí více; už to ji přitom dále diskredituje (bez ohledu na pochybný obecný Pinkerův přístup ke konfliktu porovnaný s jeho vlastními statistickými údaji). Peter Frankopan ve své The Silk Roads to podle všeho chápe přesně: odhady počtů obětí mongolských invazí byly nadsazené už jen samotnými Mongoly, kteří přeháněli při popisu míry devastace, aby zastrašili své nepřátele (válka není tolik o zabíjení jako o porobení). Naše hlavní (technická) studie je ZDE.

Není to ale jen o blábolech Stevena Pinkera, protože i mnoho dalších válek se jeví, jako kdyby je někdo prostě vytáhl z klobouku. Nějací novináři prostě ocitují někoho z tiskové konference; pak si to najde cestu na stránky Le Monde nebo New York Times a všechna ta čísla se najednou stávají pevně danými i pro budoucí generace.  

Pro své pokusy o vytvoření důkladné metody kvantitativní historiografie jsme navrhli techniky statistické odolnosti: spočívají v boostrapování „dějin“ z minulosti, zvažování minulosti a uvědomění si nejnižších a nejvyšších možných odhadů, vytvoření desítek tisíc takových „historických cest“ a zhodnocení, jak „robustní“ jsou odhady vůči změnám jako celku. A přitom nás znepokojilo, že jsme zjistili, že se žádný historik s podobným „úklidem“ nebo zvažováním nenamáhal – a tak je tu na pomoc statistický aparát.

Náhodou jsem se musel podívat na odhady počtů syrských uprchlíků v Libanonu – i v tomto případě čísla létají bez větší přesnosti a od jedné zprávy ke druhé se jen neustále zvyšují. Lze to ale vysvětit: čísla jsou potenciálně přehnaná. Z jednoho libanonského magistrátu mi byl sdělen počet uprchlíků ve městě, přičemž to byl údaj výrazně nižší, než s jakým pracují byrokraté z OSN. Skutečný počet je asi třetinový oproti tomu, jaké číslo se zveřejňuje. Zatímco pro Libanon je to optimistická zpráva (s menším počtem uprchlíků přicházejí i menší starosti se stabilitou oblasti), není to nic dobrého pro hospodaření a financování agentur OSN a životní styl jejich byrokratů.

Nebo skutečné počty obětí syrské války. Slyšíme, že v Sýrii zahynulo půl milionu lidí. Tvrdí se nám zároveň, že mnozí z nich byli „povražděni“ Putinem, Asadem a Kateřinou Velikou (která po invazi na Krym vyhrožovala i Osmanům v Levantě). Není těžké si ověřit, že většina informací, které o „řezníkovi z Damašku“ dostáváme, je podezřelá: některé Saúdy a Katarem financované PR firmy ve Washingtonu a Londýně totiž vykazují hyperaktivitu. Stejné je to i s počty nemocnic ve východním Aleppu, kde sídlí Al Kajda (a odkud z děl ostřeluje civilisty v ostatních částech města), kterých je podle mého v přepočtu na jednoho obyvatele několikrát víc než ve zbytku světa. Každý den slýcháme, že Rusové zničili další nemocnici, ale mluvčí ministerstva zahraničí USA John Kirby není s to jmenovat žádnou z pěti nemocnic, o nichž se v poslední době zmiňoval, natož aby ukázal jejich umístění.

Sleduji, jak propagandisté a obhájci Al Kajdy, jakým je třeba Charles Lister (ze saláfisty financovaného Middle East Institute), házejí čísly, která jsou pak citována – ano, najdou se idioti, kteří budou citovat čísla předkládaná kajdistickým propagandistou Charlesem Listerem, a poté je budou citovat i někteří slušní novináři a poté se budou tesat do kamene pro příští generace. Onehdy jsem sledoval seriózní americkou novinářku a svou bývalou kamarádku, jak na Twitter dává hrůzný obrázek coby důkaz Asadova vraždění: Ukázalo se, že fotka „umírajících dětských obětí Asada“ byla původně pořízena v Libyi, a to před čtyřmi lety, a do oběhu ji podle všeho vyslala PR firma financovaná Katarem. Ta novinářka se odmítla omluvit: „Snad si nemyslíš, že by Asad nebyl schopen takových zločinů?“  

Nevěř ničemu, co slyšíš, jen něčemu z toho, co čteš, a polovině toho, co vidíš, praví stará kupecká moudrost. Jako obchodník a statistik jsem byl veden k tomu, abych bral data vážně, nevěřil cizím číslům a vyhýbal se lidem naivním natolik, že se pustí do politiky založené na šokujících, ale pochybných obrázcích destrukce: Falešný snímek umírajícího dítěte je cosi, co přece nemůže zpochybnit nikdo, pokud se nechce ukázat jako naprosté hovado. Jako občan ale požaduji, aby bylo označení „vrah“ určeno u soudu a podle zákonů, a ne podle Saúdy financovaných plátků – jakmile je totiž někdo označen za vraha nebo řezníka, už se toho nezbaví. Nemohu uvěřit, že vlády a jejich úředníci mohou být tak stupidní. Ale jsou.

 

PS. Ukazuje se, že realistický odhad obětí muslimskobratrského povstání v syrské Hamá z let 1979 až 1982, který se běžně uvádí v rozmezí 30 a 40 tisíc, se pohybuje někde kolem dvou tisíc. Je zarážející, že přefouknuté počty obětí postupem času narůstají, aniž by kdokoli novelizoval informace. (Údaje z odtajněných zpráv poskytla Sharmine Narwani).

 

PPS. Bill Clinton ještě coby prezident USA v roce 1999 prohlásil, že počty obětí v Bosně a Chorvatsku dosáhly asi 250 tisíc: To je přinejmenším třikrát víc, než jsou nejvyšší odhady současné. Clintonova inflace se ale utrhla z řetězu až v případě Kosova; z jeho 100 tisíc „zmizelých“ obyvatel Kosova byly posléze potvrzeny tři tisíce obětí násilí. Přesto na základě té své informace oblast bombardoval a démonizoval Srby. Není bez významu, že už v kosovském příběhu se angažovaly PR firmy placené Saúdskou Arábií.

 

Převzato z The Medium

Autor je americký akademik libanonského původu, autor několika bestsellerů, včetně slavné knihy Černá labuť. Následky vysoce nepravděpodobných událostí, v níž v roce 2007 předpověděl financí krizi, která přišla o rok později.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 25 Listopad 2016 13:37 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz