Americké hrozby, ruské hrozby a Fantasy Fotbal v Sýrii



Ironií osudu a velmi špatného strategického plánování se USA ocitly v situaci, kdy v zájmu uchování tváře a alespoň nějakého vlivu v regionu hájí teroristy ve východním Aleppu.

 

 

 

 

 

 

Syrské vládní jednotky s pestrou šíitskou koalicí a už i s tanky, které do Aleppa vjely poprvé po čtyřech letech, postupují do nitra džihádisty ovládaných východních čtvrtí a podle OSN je tato oblast „jen“ měsíce od kataklyzmatu, tedy vlastně osvobození od džihádu. Bašár Asad nabídl tamním džihádistům volný odchod, pokud se vzdají, protože jiná varianta než „očištění“ celého města podle něj neexistuje, a připojil se k němu i zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura, který nabídl, že je „osobně“ vyvede z jejich čtvrtí. Syrská frančíza Al Kajdy, která východoaleppskému džihádu velí, ale obě nabídky odmítla a v některých oblastech se jí podařilo syrskou armádu zatlačit zpět. Exilová syrská opozice financovaná z Perského zálivu dokonce usoudila, že Misturova snaha dostat Al Kajdu z východního Aleppa je pokusem o „sektářskou demografickou změnu“, a Saúdové, Katařané a další wahhábističí feudálové jejím prostřednictvím fakticky oznámili, že s Misturou už nebudou mluvit, čili že s OSN končí.

Bašár Asad přitom v rozhovoru pro dánskou TV2 konstatoval, že USA brání Al Kajdu coby nástroj své „proxy války“ v Sýrii. Zatímco západní mainstream podobná prohlášení „odmávne“ jako propagandu, plukovník Warren, mluvčí americké operace proti Daeši, už letos v dubnu prohlásil, že východní Aleppo ovládá „především Al Kajda“, její pozice v oblasti od té doby jen zesílila, dokládá francouzský list Le Figaro, a Radě bezpečnosti OSN totéž ostatně potvrdil i de Mistura.

Spojené státy v OSN několikrát schválily válku proti Al Kajdě, stejně jako nutnost „zlikvidovat bezpečné oblasti, které si zřídila v různých oblastech Sýrie“, ale samy na tyto oddíly pravověrného džihádu útočí jen zřídkakdy. Přesně v duchu těchto rezolucí ale nyní Sýrie, Rusko, Írán, Kurdové, Hizballáh a další bojují, aby zlikvidovali Al Kajdu a její spojence ve východním Aleppu, přičemž jí – a hlavně civilistům z tohoto regionu - dokonce nabízejí i volný odchod, ale taková řešení jsou odmítána a americký ministr zahraničí John Kerry naopak kvůli bojům ve východním Aleppu volá po vyšetřování ruských a syrských „válečných zločinů“ – při souběžném zabíjení syrských civilistů na severu země a prohlubování humanitární katastrofy v Jemenu. A činí tak pouhé dva dny poté, co po krachu už druhé smlouvy s Ruskem o příměří oslovil Moskvu s návrhem příměří dalšího. Bez ohledu na to, že i mluvčí jeho ministerstva byl nucen připustit, že „opoziční“ skupiny „mohou každého takového příměří využít k přeskupení a doplnění zásob“, byť nová studie mnohem srozumitelněji hovoří o tom, že zatímco smyslem příměří mělo být vždy oslabení nejradikálnějších frakcí, Al Kajda z nich vždy vyšla posílena. A Washington Post k tomu cituje nejmenovaného amerického vládního činitele, podle něhož „CIA a generální štáb tvrdí, že pád Aleppa by poškodil americké protiteroristické cíle v Sýrii“.

Přeloženo do reality: pád východního Aleppa by syrskou válku proměnil ve „zbytkovou“ vojenskou operaci, která by postupně Al Kajdu a její spojence – Rusko tvrdí, že za uplynulého půl roku zabilo na 35 tisíc ozbrojenců - vytlačila i ze severní provincie Idlíb, díky čemuž by režim ovládl nejlidnatější regiony Sýrie, všechna velká města a celé středomořské pobřeží. Čili, válka by v zásadě skončila, a to při setrvání Bašára Asada v čele státu, načež by zbyla „jen“ likvidace Daeše daleko na východě země… A tato představa Washington musí děsit. Ironií osudu a velmi špatného strategického plánování se USA (a Západ jako celek) ocitly v situaci, kdy v zájmu uchování tváře a alespoň nějakého vlivu, hájí teroristy ve východním Aleppu, s nimiž se v uplynulých pěti letech stihly hluboce provázat. Záleží ale Washingtonu opravdu na tamních oddílech Al Kajdy a dalších džihádistů (o civilistech ani nemluvě)? Ne. Bránit je ale musí, protože jinak hrozí rozpad amerických – beztak už hodně chatrných - vazeb na ropné diktatury v Saúdské Arábii, Kataru, Bahrajnu a tak podobně. A spolu s tím – obecně – i ztráta jakéhokoli respektu v celém regionu a přiznání faktického ústupu z Blízkého východu. A to vše navíc ve prospěch Ruska a Číny.

Přitom je to vše podle všeho „jen“ důsledek zkostnatělého amerického přístupu. Washington v roce 2011 zadupal a oznámil svému dlouholetému partnerovi Bašáru Asadovi, že musí padnout. Když se tak nestalo, ustoupily USA svým wahhábistickým spojencům v Perském zálivu a společně začaly vyzbrojovat džihád v Sýrii. „Americká administrativa, která by chtěla hrát roli skutečné supervelmoci, by svým spojencům řekla, aby nezahajovali válku vyzbrojováním džihádu, a využila by právě svých aliančních vztahů jako páky,“ vysvětluje americký expert na Blízký východ Gareth Porter. „To by ale mohlo tyto aliance ohrozit, a nic takového si žádná americká administrativa nepřeje. A tak tu máme paradox americké moci na Blízkém východě: ve snaze hrát roli hegemona v regionu - se všemi svými vojenskými základnami - Spojené státy dopouštějí, aby jimi jejich spojenci manipulovali.“

 

Americké hrozby

Reakce Washingtonu na současnou situaci jsou přehlídkou tápání i surreálna, jako když „prodemokratičtí rebelové“ ve východním Aleppu před objektivy kamer mávají ukrajinskými vlajkami… Jak poznamenal Rami G. Khouri, dostáváme se na úroveň „politického ekvivalentu fantasy sportu: onu hru může hrát každý, protože je to přece jen hra a nikoli seriózní politická nebo morální aktivita, která by opravdu mohla ukončit utrpení syrského národa“.

A různí trenéři „fantasy fotbalu“ volí různé taktiky. John Kerry na jedné straně navrhuje další jednání, ale současně žádá vyšetřování ruských a syrských válečných zločinů. Je příznačné, že podobný požadavek Rusko nikdy nevzneslo, a to ani po amerických agresích do Iráku či Libye, což jen naznačuje míru Kerryho frustrace. Americký ministr přitom mluví o dalších zničených aleppských nemocnicích a mrtvých lidech, ale třeba New York Times nebo Washington Post už jeho obvinění ani necitují. Mimochodem, John Kerry, jeden z nejvyšších představitelů supervelmoci, vyzval představitele syrské exilové opozice, aby mu dodali „průkazné“ záběry, že největší zločiny páchají opravdu ruská letadla. A americké letouny jsou „zrovna“ přemalovávány na ruské, což je sice v rámci manévrů běžné, ale časová souslednost je pozoruhodná…

Náměstci z ministerstva zahraničí, CIA a generálního štábu pro změnu diskutovali rovnou o možnosti „omezených vojenských úderů“ proti Asadovu režimu. „Mezi zvažovanými možnostmi je bombardování ranvejí syrského letectva křídlatými raketami a jinými zbraněmi dlouhého doletu odpalovanými z koaličních letadel a lodí. Jeden z navrhovaných způsobů, jak obejít dlouhodobý nesouhlas Bílého domu útočit na Asadův režim bez rezoluce OSN, by byly tajné útoky bez vědomí veřejnosti,“ popisuje Washington Post.

Ministerstvo zahraničí podle všeho počítá s tím, že do Bílého domu nastoupí válečnická Hillary Clintonová, a tak jeho mluvčí John Kirby už „prorokuje“ Rusku „návrat vojáků v pytlích“ a útoky „na ruské cíle a zřejmě i přímo na ruském území“. Mimochodem, podle nejnovější várky e-mailů Hillary Clintonové, kterou zveřejnil WikiLeaks, nynější prezidentská kandidátka už roce 2013 mimo jiné mluvila o tom, že „vyhlášení bezletové zóny“ nad Sýrií povede „ke smrti spousty Syřanů“.

S hacknutými e-maily souvisí i obecnější výpad: bez ohledu na Obamova varování americký Kongres oficiálně obvinil Rusko z kyberútoku na servery Demokratické strany. Vzápětí se ve stejném duchu vyjádřil i šéf amerických zpravodajských služeb James Clapper, byť jeho prohlášení stojí na výrazech typu „jsme přesvědčeni“, „věříme“ a podobně, zatímco ministerstvo pro vnitřní bezpečnost namísto důkazů nabídlo argument, že kyberútoky, k nimž se hlásí WikiLeaks a které odhalují machinace při prezidentské kampani Hillary Clintonové, „jsou přece v souladu s ruskou motivací“.  

Šéf neokonzervativní Národní nadace pro demokracii (NED), která mimo jiné sponzoruje i Člověka v tísni, pak rovnou vyzval ke svržení Putina.

Suma sumárum, ve Washingtonu si každý rozehrává svou „hru“. Fantasy Fotbal.

 

Ruské hrozby

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov komentoval situaci: „Můj dobrý přítel John Kerry je pod silnou kritikou americké vojenské mašinérie. Bez ohledu na skutečnost, že neustále ujišťuje, že vrchní velitel, prezident Barack Obama, jej v kontaktech s Ruskem podporuje, se zdá, že armáda svého vrchního velitele neposlouchá.“ „Mám dojem, že je to svého druhu osobní,“ dodal. „Jakýsi činitel může mít někde v sobě pocit, že Amerika cosi nedělá tak, jak by se chtělo, nebo se o to pokouší, a ono to nevychází. Pocit sice postupného, ale přece jen konce všemocnosti. To chápu.“

Igor Konašenkov, mluvčí ruského ministerstva obrany, které v reakci na zvažované americké útoky v Sýrii už rozmístilo systémy protivzdušné obrany S300 a S400, bez bližších podrobností uvedl, že dosah modernizovaných verzí těchto zbraní Američany „překvapí“. „Rád bych horké hlavy upozornil, že poté, co koaliční letouny zaútočily 17. září na syrské jednotky u Dejrizoru, jsme podnikli veškerá nezbytná opatření, aby se podobné 'chyby´ neopakovaly proti ruským a syrským vojenským zařízením,“ prohlásil. „A iluze amatérů o existenci jakýchsi ´neviditelných letadel´narazí na nepříjemnou realitu.“

Konašenkov přitom nezůstal jen u varování před sestřelováním amerických letadel a raket a zareagoval i na Kirbyho „těla v pytlích“. „Víme přesně, kde a kolik (amerických) ´neoficiálních specialistů´ v Sýrii i v provincii Aleppo operuje, a víme, že se podílejí na operativním plánování a dohlížejí na operace ozbrojenců. Jistě, někdo může dál trvat na tom, že se neúspěšně pokoušejí separtovat teroristy z Fronty al Nusrá od ´opozičních sil´. Pokud se ale někdo podobné hrozby pokusí naplnit, je bez jakýchkoli pochybností jisté, že tito ozbrojenci budou mít sakra málo času se odtud dostat.“ Jinými slovy, Konašenkov sice hrozí „ozbrojencům“, ale současně mluví o „neoficiálních specialistech“ v jejich řadách. The Saker připomníná, že podle Obamovy administrativy je jich v Sýrii několik set, podle ruských odhadů až pět tisíc, přičemž čtyři tisíce z nich jsou Američané, a tak pravda bude někde uprostřed. „Ruská hrozba je prostá: Zaútočte na nás a my zaútočíme na americké síly v Sýrii. Jistě, Rusko bude v takovém případě vehementně popírat, že útočilo na americké vojáky a že útok byl směřován výlučně proti teroristům, ale obě strany chápou, co se odehrává,“ shrnuje The Saker, zatímco se objevují nepotvrzené zprávy o vyslání ruských pozemních sil do Sýrie.

K tomu se ozval jeden z nejvlivnějších mužů Íránu, Alí Akbar Velájatí, který bez okolků varoval Spojené státy, že jejich přímá intervence v Sýrii bude „sebevražednou akcí“, která se promění jen „ve třetí jejich porážku regionu po Afghánistánu a Iráku, a to porážku mnohem těžší“.

K tomu Putin v pondělí přijíždí na jednání s Erdoganem, za nímž byl před pár dny i íránský ministr zahraničí. Turecko má z Aleppa zcela jistě skvělé zpravodajské informace a musí vědět, že se do věci nemá plést, protože pád východních džihádistických čtvrtí je „fait accompli“.

A k tomu na ruské základně v syrském Tartúsu zakotvila čínská fregata jako jasný vzkaz, že Peking stojí na straně Moskvy, Damašku, Teheránu…

 

Obamův ústup

Napětí se dá krájet, nedůvěra mezi Ruskem a USA sílí, a tak Barack Obama, který se už nemůže plně spolehnout ani na své spojence z NATO a vztahy s Turky či Saúdy rovněž nemá aktuálně nejlepší, v rámci Fantasy Fotbalu vsadil na defenzívu. Podle svého mluvčího Joshe Earnesta „jednal o tom, proč vojenská akce proti Asadovu režimu, která by měla řešit situaci v Aleppu, nejspíš nenaplní očekáváné cíle, jichž nyní mnozí chtějí dosáhnout ve snaze omezit násilí. Je mnohem pravděpodobnější, že by vedla ke spoustě nezamýšlených důsledků, které očividně nejsou v našem národním zájmu.“ Aby to ale nevypadalo rovnou na kontumaci, Earnest dodal, že „vrchní velitel nebere ze stolu žádnou z variant“.

Pomineme-li možnost třetí světové války kvůli Sýrii, bude ruské vítězství „značit konec západní hegemonie nad Blízkým východem, a historici budou mít sklon považovat právě to za středobod zahraničněpolitického odkazu Obamovy vlády“, soudí Asia Times. „Rusové si to určitě uvědomují, a tak ještě mohou (Obamovi) nabídnout nějakou exit-strategii, která by mu pomohla zachránit tvář – ale až poté, co ovládnou Aleppo.“ A to je podle všeho otázka nejbližších měsíců. Zatímco Rusko v Radě bezpečnosti OSN podle očekávání vetovalo francouzskou rezoluci na ukončení bombardování Aleppa, která se kupodivu nezmiňovala o ostatních bombardovaných městech, nějaká dohoda mezi Ruskem a USA a všemi dalšími zúčastěnými státy by se zhmotnit měla, a to nejen kvůli Obamovu odkazu, ale především proto, že ve skutečnosti nemůže válku v Sýrii jednou a provždy a jednoznačně vyhrát nikdo.

Tož tak.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 10 Říjen 2016 12:48 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB