Saúdská agrese do Jemenu aneb Svět se zbláznil



Saúdská královská rodina jako by doufala, že dotáhne agresi proti Jemenu k vítěznému konci dříve, než se jí situace vymkne zpod kontroly doma.



 

 

 

Saúdská válka proti Jemenu nabízí vcelku neuvěřitelný obrázek. Na jedné straně stojí húthijští rebelové, kteří by rádi své hnutí Ansaralláh proměnili v jemenskou obdobu libanonského Hizballáhu, většina jemenské armády stále věrná někdejšímu diktátorovi Sálihovi a k nim každý den přibývají další a další stoupenci, adekvátně tomu, jak rostou počty obětí zahraniční agrese. Proti nim bok po boku stojí Saúdové, Katar, Egypt, Katarem podporované a v Egyptě zakázané Muslimské bratrstvo, Saúdy a Katarem financovaná Al Kajda. Saúdští režimní klerici válku označují za „džihád“, saúdský král Fajsal mluví o nezbytném boji proti „komunistům“, saúdská propagandistická média zase alianci říkají „Lidový odpor“, ale ať tak či tak, Spojené státy tento „džihádisticko komunistický lidový odpor“ podporují už nejen logisticky a zpravodajsky, ale vstoupily už na jeho straně i do války samotné. V pozadí prý stojí úvaha, že sunnitsko-šíitská válka alespoň na nějakou dobu Spojeným státům uleví, neboť zaměstná kajdisty a další teroristy něčím jiným než útočením proti USA. A celá tato bizarní útočící koalice svou legitimitu formálně opírá o „přání“ jemenské vlády prezidenta Mansúra Hádího, který se už v lednu vzdal funkce a posléze spolu se svým kabinetem uprchl do Saúdské Arábie.

Na neuchopitelnosti tomu všemu přidává skutečnost, že Saúdové (spolu s Tureckem) pomáhají syrské odnoži Al Kajdy v Sýrii, což se naposledy projevilo minulý týden, kdy Fronta al Nusrá dobyla severosyrský Idlíb a „koordinace mezi tureckými a saúdskými tajnými službami ještě nikdy nebyla tak dobrá, jako nyní“. Takto otevřeně pro New York Times přiznal podporu teroristické skupině poradce saúdské vlády Džamál Kašúggí, ale ve Washingtonu to s pokračující „válkou proti terorismu“ nebo pokračujícími vazbami na Saúdy ani nehnulo. A stejně tak se nic neděje ani poté, co se na veřejnosti znovu připomněla dohoda, v níž se saúdský trůn v dubnu 1991 dohodl s Usámou bin Ládine, toho času v domácím vězení, že může volně i se svými stoupenci a penězi odejít z království, dál bude dostávat finanční podporu od saúdské královské rodiny, a to vše za jediné podmínky, tedy že jednou provždy přestane útočit na krále a destabilizovat Saúdskou Arábii. Spojené státy a Velká Británie byly u této dohody zastoupeny. „Masivní ropné saúdské dodávky zajišťují zdraví a růst globální ekonomiky. Nemůžeme si dovolit nechat ji destabilizovat. Bylo to pro quid pro: ochránit království, povolit mu financovat bin Ládina mimo království,“ shrnuje americký novinář Gerald Posner.

Válka proti Jemenu se přitom v mainstreamu obvykle popisuje jako střet šíitů a sunnitů, potažmo konflikt mezi Saúdy a Íránem o regionální dominanci, nabízí se i jiné vysvětlení. Po nedávné směně v čele království se totiž ministrem obrany stal asi třicetiletý panovníkův syn Muhammad bin Fajsal, který chce Saúdskou Arábii povýšit na jediného vládce Arabského poloostrova. A pro získání „lidové podpory“ potřebuje „dobýt“ nějaký uznávaný titul, „třeba ´Ničitele šíitských rejekcionistů a jejich perských stoupenců v Jemenu´, aby si mezi zkušenějšími a ambicióznějšími sourozenci a nespokojenými královskými příbuznými uchoval nějakou relevanci“. A úspěšná agrese do Jemenu by mu mohla poskytla „kredit“, po němž tolik touží.

Není to první případ, kdy chce nějaká panovnická rodina posílit svůj vlastenecký statut a stabilizovat svou vládu prostřednictvím války v zahraničí. Není ale příliš jasné, zda se Saúdům tento krok opravdu podaří. Nebo, jak konstatuje Robert Fisk, triumf nemusí být zaručen ani při pomoci USA a dalších spojenců: „Nyní musíme zjistit, co Saúdové udělají až – nikoli pokud – věci půjdou špatně.“

A ono se zdá, že špatně jdou už nyní. Saúdové svůj útok zahájili v noci 26. března a od té doby se jim nepodařilo získat takřka nic, kromě toho, že proti sobě jen zradikalizovali další jemenské klany a obyvatelstvo a přitom uvolnili prostor pro Al Kajdu. Namátkou: při náletech zabili přes pět set lidí a mezi nimi na stovku dětí (podle New York Times prý omylem, neb cílili na cosi jiného), z domovů už vyhnali na 100 tisíc lidí, ale nezbránili tím, aby Húthíové s jemenskou armádou neovládli klíčový jihojemenský přístav Aden; nepokrytě odmítali vpustit do Jemenu humanitární pomoc a nesouhlasí ani s „humanitárními pauzami“ v bombardování; na saúdských nákladních vozech směřujících do Jemenu s dodávkami pro loajalisty se prý našly stopy chemických zbraní; bourají vesnice na severu Jemenu, aby jich rebelové nemohli využívat coby opěrných bodů, ale rebelové se i s těžkými zbraněmi do oblasti vracejí i tak; oficiálně viní Teherán z dodávek zbraní jemenským rebelům, ale současně odmítají uvalit na Jemen zbrojní embargo; zatímco saúdské dodávky – výhradně prý amerických a izraelských zbraní -- shazované zbytkům „loajalistů“ v Adenu mezitím končí v rukou jak adresátů, tak i rebelů, viní „jemenská vláda“ v Saúdské Arábii z dodávek zbraní rebelům už nejen Írán, ale i Rusko, jemuž Saúdové vybombardovali konzulát v Adenu a dali tak vzpomenout na americké bombardování čínské ambasády v Bělehradu v roce 1999. I tehdy se to stalo „omylem“.

A mezitím doma namísto „vlastenecké podpory“ královské rodině narůstají jen problémy a protiválečné demonstrace, při jejichž potlačování v posledních dnech saúdská policie zabila nejméně dva lidi a dalších třicet jich zranila. Podle obyvatel šíitského (a především ropného) východu Saúdské Arábie armáda v Avámíji střílela po všem, co se hýbe, nejméně pět hodin, načež zablokovala místní silnice. Desítky lidí byly zatčeny, zprávy na Twitteru napovídají, jako by východ země směřoval k vlastní, paralelní válce.

Videa z východu Saúdské Arábie (přeposlaná přes Bahrajn, kde mezitím královská rodina zatýká kritiky jemenské války):





Zdá se, jako by saúdská královská rodina doufala, že dotáhne agresi proti Jemenu k vítěznému konci dříve, než se jí situace vymkne zpod kontroly doma, ale tyto propočty mohou být, samozřejmě, chybné. Tím spíš, že se začínají objevovat ztráty z řad represivních složek doma i z řad vojáků na jemenské hranici.

Potíže tím pro saúdské feudály nekončí. Idea sjednocené arabské armády k boji proti Íránu, na jejímž utvoření se shodl/neshodl nedávný summit Ligy arabských států, dál klopýtá, tentokrát se zájemci nejsou s to shodnout na tom, kdo je a kdo není „terorista“. K tomu saúdské velení mluví o blížící se pozemní agresi: jednou do ní má být nasazeno 150 tisíc saúdských vojáků, pak pět tisíc, třetí hlas razí dvě divize o síle 20 tisíc mužů. Suma sumárum, žádný konkrétní plán Saúdové nemají a jednají klasicky po „arabsku“, tedy upřednostňují emoce před úvahami, jak je zrealizovat.

Co bude následovat, není zatím jasné. Egypt by se z války nejraději už nějak vyvlékl (neb americké zbrojní miliardy za ochotu bojovat proti „regionálním extremistům“ už dostal), Saúdové mezitím požádali Pákistán, jemuž loni věnovali půldruhé miliardy dolarů, o vojáky, letectvo a námořnictvo, ale Islámábád do války v Jemenu očividně vstupovat nechce. Zato ale Saúdům (a jejich americkým spojencům) pomoc nabízejí pákistánské džihádistické skupiny, které prošly výcvikem spolu s Al Kajdou, prováděly teroristické útoky v Indii a bojovaly spolu s Talibanem v Afghánistánu proti americké okupaci…

Svět se fakt zbláznil.

Húthíové o víkendu znovu navrhli zastavení palby a mírové rozhovory, ale naděje, že je králové saúdské pouště akceptují, je mizivá, neb stále trvá jejich podmínka, že rebelové nejprve musejí složit zbraně a do čela Jemenu se vrátí takřka nikým nechtěný generál/prezident Hádí. A mezitím se hledá vysvětlení současného neveselého stavu agrese. Nemohou za něj ale chyby a omyly feudálů -- podle jedné z jejich televizí je vysvětlení prosté: „Húthíjští rebelové využívají při boji magii.“

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 07 Duben 2015 16:07 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB