Mosad ví, že Írán není hrozbou (a satira o syrských rebelech)

Email Tisk PDF

Jedna z nově uniklých depeší jihoafrické tajné služby vrací na scénu takřka už kultovní vystoupení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, při němž v roce 2012 na půdě Valného shromáždění OSN ukazoval dětinský obrázek íránské jaderné bomby.



 

 

Jen pár dní poté, co nové údaje z „archivu“ Edwarda Snowdena odhalily, že americké a britské tajné služby „hacknuly“ produkci francouzsko-nizozemského koncernu Gemalto, největšího světového výrobce SIM karet, a naprosto ilegálně si tak otevřely cestu k odposlechům a monitoringu stovek milionů mobilních telefonů, se na veřejnost dostávají další tajné informace o chodu světa. Redakce The Guardian a Al Džazíry totiž začaly publikovat korespondenci mezi jihoafrickou tajnou službou SSA a americkou CIA, britskou MI6, izraelským Mosadem a zpravodajskými agenturami dalších států.

Jedna z kauz vrací na scénu takřka už kultovní vystoupení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, při němž v roce 2012 na půdě Valného shromáždění OSN ukazoval dětinský obrázek íránské jaderné bomby. Nově zveřejněné dokumenty nyní potvrzují slova řady zpravodajských i armádních důstojníků, kteří s Netanjahuem nesouhlasili už před lety – pár týdnů pro Netanjahuově projevu totiž Mosad informoval jihoafrickou vládu s tím, že Írán se o výrobu jaderných zbraní ani nepokouší a nikdy neobohacoval uran ani blízko hranice nezbytné pro výrobu jaderných zbraní. Stejný názor vyjádřila ostatně i výroční zpráva amerických tajných služeb, které „také nenašly žádné důkazy, že by Írán přijal rozhodnutí o využití své jaderné infrastruktury k výrobě zbraně, nebo že by obnovil snahy vyvíjet bojové hlavice, od nichž ustoupil v roce 2003.“ USA nyní s Íránem stále jednají o jeho íránském programu a následné případné normalizaci vztahů, dohoda je stále v nedohlednu a zdá se, že hlavní překážkou k jejímu uzavření je trvající, ničím nepodložený nesouhlas izraelské vlády opakující teze o íránské hrozbě.

Z hlediska Blízkého východu je zajímavé i téma z roku 2009, kdy byl jihoafrický sudce Richard Goldstone v předsedou Rady OSN pro lidská práva pověřen, aby prošetřil případné spáchání válečných zločinů při předchozí izraelské agresi do pásma Gazy. Goldstoneova zpráva pak sice obvinila z válečných zločinů i Hamas, ale vystrašila především Izrael. Židovský stát tehdy soudce Goldstona, jihoafrického Žida, obvinil z antisemitismu a pohrozil ukončením veškerých (beztak bezvýsledných) „mírových rozhovorů“ s Palestinci, pokud bude zpráva projednávána v Radě bezpečnosti OSN nebo na Valném shromáždění OSN. Pod tlakem Obamovy administrativy pak palestinská samospráva stáhla svůj návrh rezoluce, která odsuzovala izraelský masakr v Gaze, čímž zároveň upustila od přijetí tzv. Goldstoneovy zprávy vinící obě strany z válečných zločinů. Jihoafrické depeše nyní ale odhalují, že šéf palestinské samosprávy Mahmúd Abbás proti Goldstoneově zprávě v zákulisí osobně loboval, protože měl obavy, že dlouhý výčet izraelských válečných zločinů spáchaných na území Hamasu toto fundamentalistické hnutí jen posílí právě na úkor Abbásovy protektorátní vlády na západním břehu Jordánu. Mosad se pro změnu obával, že uznání izraelských válečných zločinů v pásmu Gazy by mohlo dalším „teroristickým“ organizacím vnuknout ideu, že by mohli využívat hustě obydlené oblasti coby formu lidských štítů, což by pak prý vedlo „k vítězství terorismu“.

Je asi příznačné, že poslušnost vůči USA či Izraeli nebyla a není Mahmúdu Abbásovi takřka k ničemu, o čemž svědčí aktuální rozsudek newyorského odvolacího soudu. Ten rozhodl, že palestinská samospráva a její hlavní síla, Organizace pro osvobození Palestiny, musí vyplatit odškodné ve výši 218 milionů dolarů za údajné podněcování teroristických útoků během druhé intifády v Jeruzalémě, při nichž byli zabiti i američtí občané. Na základě americké protiteroristické legislativy se částka automaticky násobí třemi, a tak musí „vláda“ neexistující Palestiny zaplatit ve skutečnosti přes 650 milionů dolarů.

Samospráva i OOP oznámily, že se proti rozsudku odvolají, ale i kdyby rozsudek nabyl platnosti, není jasné, z čeho by částka vůbec mohla být zaplacena. Palestinská samospráva bojuje s nedostatkem financí, protože jí Izrael odmítl předat daňové výnosy ve výši 200 milionů dolarů, přičemž obecně samospráva žije (a živí drtivou většinu obyvatel okupovaného Západního břehu) jen ze subvencí vlád USA nebo EU.

 

 

Ale na veselejší notu – satirický rozhovor se syrskými rebely, který bude mít ovšem k realitě proklatě blízko. Autorka je americká publicistka a aktivistka, která píše pod pseudonymem Barb Weir.

Spojené státy se dohodly s Tureckem na výcviku až 1200 umírněných syrských rebelů ve výcvikových střediscích v Saúdské Arábii, Turecku a Kataru. Po dlouhém pátrání jsem byla s to najít tři perspektivní cvičence a pohovořit s nimi o jejich očekáváních.

Už víte, kde budete vy tři umístěni?

Al Lahrí: Já budu v Saúdské Arábii, Máví v Kataru a Kirlíje v Turecku.

 

Proč si myslíte, že vás takhle rozdělí?

Máví: Chtějí, aby ve všech těchto oblastech jejich programy běžely. Pokud by nás nerozdělili, museli by přinejmenším jeden výcvikový tábor zavřít.

 

Jak to?

Kirlíje: Myslel jsem, že to víte. My tři jsme poslední zbývající umírnění rebelové.

 

Už jen vy tři? Proč vás pak má cvičit více než tisícovka instruktorů?

Al Lahrí: Musíte mít ty projekty co největší, abyste ukázali, že to s pomocí umírněným rebelům myslíte vážně, přece!

 

A co z vás dělá umírněné?

Kirlíje: U mě zabírá trocha hašiše. Jéje.

Máví: Tupče! Ona chce vědět, proč nás mají za umírněné.

Al Lahrí: Protože jsme připravení zabíjet nepřátele Spojených států a Izraele a brát za to velké prachy z USA, Kataru a Saúdské Arábie.

Máví: Jo, a jsme připraveni to dělat po americku.

 

Co to znamená?

Kirlíje: Sedět u počítače v klimatizovaném pohodlíčku a posílat křídlaté rakety kam se namane. Líbí se mi být umírněným.

 

Copak vám nezáleží na Sýrii?

Al Lahrí: Proč by mělo?

 

Říkali jste přece, že jste syrští rebelové. Copak nejste ze Sýrie?

Máví: Si snad děláte legraci, ne? Odkdy jsou syrští rebelové ze Sýrie? Jsme odevšud, z Afghánistánu. Albánie, Angoly, Austrálie, Ázerbajdžánu, Bahrajnu, Bangladéše, Belgie, Beninu, Bosny, Británie, Bulharska, Burkiny Faso, Čečny, Dánska, Džibutska, Francie…

 

Fajn, fajn…

Máví: Ale ze Sýrie? To už je fakt dlouho, co jsem viděl syrského syrského rebela. Ono jich nebylo moc od samého počátku.

 

Proč? Vždyť musí být spousta lidí, kteří by to dělali za peníze, jako vy. Proč jste jen tři?

Kirlíje: Nerad to říkám…

Al Lahrí: Víte, ono je to…

Máví: Kluci, tak já jí to řeknu.

 

Co mi řeknete?

Máví: Víte, ISIL, ISIS, Islámský stát, je jedno, jak tomu budete říkat -- tak ten platí mnohem líp a přitom dostává své peníze ze stejných zdrojů jako my. To není fér!

 

Tak proč nepracujete pro ně?

Al Lahrí: Trochu se stydím…

Kirlíje: Jo.

Máví: Oni nás totiž odmítli. Umíte si to představit?

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 24 Únor 2015 16:01 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz