Hamas hraje vabank, Západní břeh před explozí

Email Tisk PDF

Demonstrace v Ramalláhu Politický klinč mezi Izraelem a Hamasem navyšuje počty obětí, oddaluje konec zabíjení a destrukce a je otázkou, zda může dospět k řešení, které by vyhovovalo oběma stranám.



 

 

 

Ministr zahraničí USA John Kerry jezdí po Blízkém východě -- a bez ohledu na jednomyslnou podporu amerického Senátu pro izraelskou válku -- zkouší dát dohromady širší frontu pro zastavení palby v pásmu Gazy. Dokonce mluví i o „dosaženém pokroku“, ale zároveň přitom zjišťuje, jak si USA aktuálně v oblasti stojí – a třeba před jednáním s novým egyptským prezidentem Abdal Fatáhem Sísím v Káhiře ochranka Kerryho projela detektorem kovů a jeho doprovod musel potupně projít bezpečnostním rámem a vyndat na pás veškerý obsah kapes.

Důležité přitom ale je, že Kerryho neposlouchá ani Izrael, ani Hamas. Americká strana prý chce ze všeho nejdřív zastavit palbu a teprve pak jednat, Izrael se ale shoduje s Hamasem a oba předkládají požadavky, jejichž splnění má být teprve podmínkou pro příměří. Nejenže tím dávají okatě najevo, že americkým schopnostem prosadit seriózní poválečné rozhovory nevěří ani na chvilku, ale obě strany také zároveň touží vyjít z nynější izraelské agrese do pásma Gazy vítězně -- a vítězové nějaké ústupky a výdobytky prostě získat musejí. Koneckonců, Hamas už nyní dosáhl „rekordu“ – dosavadních 32 mrtvých a 134 zraněných izraelských vojáků je oproti třinácti mrtvým Izraelcům z operace Lité olovo z roku 2009 a šesti mrtvým z agrese z roku 2012 svého druhu „posun“.

Hamas zveřejnil svých deset podmínek pro příměří už minulý týden, přičemž nejspíš hlavní důraz klade na zrušení blokády pásma Gazy a na otevření letiště a přístavu v Gaze, obojí pod dohledem OSN. Izrael své požadavky nijak nespecifikoval, nicméně na prvních příčkách případného žebříčku nejspíš bude likvidace tunelů z Gazy a konec odpalování podomácku vyrobených raket. V případě zrušení blokády by Hamas tunely logicky už nepotřeboval, ale Izrael na to beztak nepřistoupí, zatímco Hamas pro změnu neakceptuje své totální odzbrojení, což by ohrozilo jeho nadvládu nad pásmem Gazy i nad radikálnějšími islamistickými skupinami. Ve čtvrtek sice Hamas konstatoval, že se jednání o příměří hýbou kupředu, nicméně dál požaduje záruky, že Izrael opravdu zruší nebo alespoň zmírní blokádu pásma. Mezitím se ale zřejmě mění situace i uvnitř Hamasu, jehož ozbrojené křídlo, tzv. Brigády Kásam, chtějí – dokud je boj proti okupaci hlavní prioritou Palestinců -- do budoucna napodobit libanonský Hizballáh a osamostatnit se od politiků a správy běžných záležitostí, ale o to větší roli mít v konečném rozhodování. I podle izraelských komentátorů už Hamas nelze považovat za teroristickou organizaci, ale spíše za první reálnou palestinskou armádu, a podle toho k němu i přistupovat.

Než se tak ale stane, jsou Izrael a Hamas v klinči svých strategických her a snaží se přepsat pravidla, která se ustálila v posledních letech, nebo lépe, už od nástupu Hamasu k moci v Gaze v roce 2006 a během následujících izraelských agresí. Faktem přitom je, že Hamas vyhnal sázky vysoko: buď dosáhne konce blokády, nebo „zahyne mučednickou smrtí“, což je hodnota, která jistě „náležitě“ osloví mnoho sunnitských radikálů. A že jich je nyní na Blízkém východě víc než dost.

I proto Hamas minulý týden odmítl egyptský návrh na příměří a egyptského prezidenta Sísího coby prostředníka. Nejenže Káhira nenabízela záruky ničeho, co Hamas požadoval, ale jak podotýká Economist, byla to vlastně past. „Hamas ví, že ho Sísí touží zničit možná víc než Izraelci.“ Pro nynější vládu v Káhiře je totiž Hamas především odnoží Muslimského bratrstva, aktuálně tvrdě pronásledovaného a zařazeného na seznam teroristických organizací, a takového souseda na svých hranicích Sísí nechce, Palestinci Nepalestinci. Místo Káhiry si Hamas za prostředníka proto raději zvolil bohatý ropný Katar, který by mohl vzít „kauzu Gaza“ na svá bedra a ufinancovat celé pásmo i s Hamasem v čele, ale to znovu narazilo na Káhiru – Katar byl totiž hlavním zahraničním sponzorem svržené muslimskobratrské vlády Muhammada Mursího a katarská Al Džazíra nyní „jede“ na výrazně protiegyptské vlně, a tak není pravděpodobné, že by zrovna aliance Hamas-Katar dokázala byť jen prozatímně otevřít pohraniční přechod v Rafahu na hranicích s Egyptem.

Zdá se, že bez Egypta v současné situaci nedokáže Hamas prosadit takřka nic, a že právě na postoji Abdala Fatáha Sísího bude záviset, jestli se do Gazy dostanou potraviny, léky a další nezbytná pomoc. A Káhira předvádí cynickou hru: tu armáda zastaví humanitární konvoj směřující do Gazy s tím, že nemá náležitá razítka, pak ho zase pustí dál i bez razítek… Není zcela zřejmé, co Káhira po Hamasu chce (kromě těžko představitelného dobrovolné „sebelikvidace“), ale možná Sísí ve skutečnosti jen v relativním poklidu čeká, co mu za pomoc Hamasu a zmírnění humanitární katastrofy v Gaze na oplátku nabídne Washington, protože pokračující válka a zabíjení těžce dopadají na image Izraele (a tím i Spojených států).

Samozřejmě, z hlediska zrušení blokády je Egypt významný, ale Izrael významnější. Kerry z Káhiry letěl za Benjaminem Netanjahuem, ale už zase stihl odjet a podle očekávání s nepořízenou. Izraelský premiér totiž oznámil další eskalaci invaze a pochválil si, že pozemní operace „dosahuje velkých úspěchů“, byť není jasné, co je tím míněno. Ministr financí Jair Lapid konstatuje, že agrese bude pokračovat až do úplného „očištění“ Gazy od tunelů a raket.

 

Třetí intifáda?

Provizorní útočištěPoté, co jedna z izraelských raket zničila školu spravovanou OSN a v jejích troskách pohřbila další lidi včetně dětí, ztratil nervy šéf OSN Pan Ki-mun a řečnicky se zeptal Izraele: „Proč pokračujete v zabíjení lidí?“ Podle něj „přece existuje spousta jiných způsobů, jak řešit problémy“… Počet obětí z řad Palestinců se aktuálně přiblížil osmi stům, přičemž přes pět tisíc lidí bylo zraněno, ale i během psaní tohoto textu mrtvých neustále přibývá. Děti tvoří podle OSN asi 24 procent všech obětí, za poslední tři dny jich izraelští vojáci zabili nejméně 83, tedy jedno dítě každou zhruba hodinu.

Humanitární krize v pásmu Gazy se prohlubuje s každou hodinou, lidem docházejí potraviny a voda a OSN konstatuje, že izraelské výzvy, aby lidé před útoky opustili své domovy, nemá valného smyslu, protože 44 procent území je pro civilisty nebezpečné.

Plošné útoky izraelské armády na vojenské i civilní cíle přiměly šéfku Rady OSN pro lidská práva Navi Pillayovou ke svolání mimořádného zasedání svého výboru, aby posoudil válečné zločiny Izraele proti palestinským civilistům. Izraelský velvyslanec v USA Ron Dermer namítá, že izraelská armáda „by si zasloužila Nobelovu cenu míru za to, s jakou nepředstavitelnou zdrženlivostí bojuje“. Pro rezoluci umožňující mezinárodní a nezávislé vyšetřování porušování lidských práv při izraelské agresi do Gazy nakonec ze 47 členských států Rady OSN pro lidská práva hlasovalo 29 zemí, 17 zemí včetně například Německa, Francie nebo Británie se zdrželo a proti hlasovaly jediné Spojené státy.

Další mrtvé a stovky zraněných si mezitím vyžádalo potlačování masových protestů na okupovaném západním břehu Jordánu. Na 48 tisíc lidí v ulicích Ramalláhu kromě ukončení izraelské agrese do Gazy také mělo v úmyslu dojít až do jeruzalémské mešity Al Aksá, nicméně izraelská armáda na ně zahájila palbu hned, jak došli k checkpointu Kalandíja a prý na něj zaútočili.

Záběry z místa dávají tušit, jako by ve vzduchu opravdu byla třetí intifáda:



„Nikdo nemůže předvídat intifádu, protože nejsou plánované,“ vysvětlil pro Der Spiegel Juval Diskin, bývalý šéf izraelské vnitřní tajné služby Šin Bet. „Varoval bych ale před představou, že jsou Palestinci klidní, protože vyčerpaní z okupace. Status quo izraelské okupace nikdy nepřijmou. Když lidé ztratí naději, že se jejich situace může zlepšit, radikalizují se. To je lidská přirozenost. Všechny podmínky jsou dnes nastaveny k explozi. Už jsem v životě v takových situacích byl tolikrát, že je takřka cítím v konečcích prstů.“

 

Mýtus lidských štítů

Mezitím sílí protizraelské protesty ve světě. Na 15 tisíc lidí pochodovalo v Paříži s hesly požadujícími bojkot Izraele, propalestinští fanoušci „ukončili“ přípravný západ fotbalového klubu Maccabi Haifa s francouzským Lille v rakouském Bischofshofenu, a stále hlasitěji se vyslovují i britští politici. Nejprve vicepremiér Nick Clegg obvinil Izrael z používání „neuměřeného kolektivního trestu“, pak liberálně demokratický poslanec David Ward vyvolal bouři kritiky, když si „zatvítoval“, že kdyby žil v Gaze, střílel by rakety nejspíš také, a nový ministr zahraničí Philip Hammond sdělil Benjaminu Netanjahuovi, že Západ s Izraelem a jeho činy sympatizuje méně, než by se na pohled mohlo zdát.

Stále více západních médií navíc zpochybňuje izraelský narativ o Hamasu, který využívá civilisty jako živé štíty. Editor BBC Jeremy Bowen konstatuje, že nikdy v Gaze neviděl pro takové tvrzení žádný důkaz, The Independent tvrzení považuje rovnou za „mýtus“, a The Guardian shrnuje, že Izrael vidí Hamas schovávat se všude: v nemocnici, na pláži, kde si hrají děti, ve vesnici Chúza, v 84 školách a 23 zdravotnických zařízeních, ve dvou bratrech, dvouletém a čtyřletém, kteří leží na popáleninové jednotce…

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 25 Červenec 2014 06:57 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz