Svět Libyi pomohl jen padnout do chaosu

Email Tisk PDF

Dnes o situaci v Libyi a přehled více či méně důležitých událostí z Blízkého východu.



 

 

 

Irák není samozřejmě jediným státem, který se po demokratizační misi Západu ocitl v rozvalinách a rukojmím radikálního islámu. Totéž v zásadě platí třeba o Somálsku, Sýrii nebo Libyi, kde se situaci už přes měsíc marně pokouší ovládnout generál ve službách CIA Chalífa Haftár. Při absenci politických vizí a plném soustředění jen na „válku proti teroru“ ale ve skutečnosti jen odhaluje, jak pevně kajdistická filosofie v Libyi zakořenila. Chaosu neubralo ani rozhodnutí ústavního soudu, který zbavil z funkce toho novějšího ze dvou úřadujících premiérů, Ahmada Majtíka, přičemž asi nejzajímavější je na tom skutečnost, že v Libyi vůbec mají něco jako ústavní soud, a že Majtík při pohledu na všeobecnou anarchii jeho verdiktu uposlechl a odstoupil.

Konflikt mezi stále bezradnějším Haftárem a jeho samozvanou „Národní armádou“ a islamisty mezitím ale postoupil na další „level“, když libyjský velký muftí šajch Sádik Gharjání vydal fatwu, s níž proti Haftárovi a jeho ozbrojencům vyhlásil džihád. „Kdo bojuje a umírá na jeho straně, umírá nevědomě. Ti, kdo umírají v boji proti nim, jsou mučedníci, kteří obětovali své životy Bohu,“ prohlásil muftí v televizním rozhovoru. Haftár a jeho muži jsou prý utiskovatelé, nepodřizují se legitimnímu vládci podle šaríji, bojují s lidmi nespravedlivě, a tak se proti nim coby utlačovatelům válčit zkrátka musí, vysvětlil (mnohem květnatěji) šajch. Nedávno sice vyzval také teroristy z Ansar Šaríjaa, aby se vyvarovali atentátů proti civilistům, ale je očividné, že fatwa proti Haftárovi je mnohem razantnější, a tak lze očekávat, že se kolem generála a jeho armády, k níž se přidaly i některé zbylé složky armády státní, vyhloubí ještě větší příkop, než jaký musel překonávat doposud.      

Spojené státy ale slaví i tak – při nedávné bleskové operaci v islamisty ovládaném Benghází prý se jim podařilo zadržet jistého Ahmada Abú Chatalláha, který se účastnil krvavého útoku na konzulát v Benghází, při němž byl předloni v září zabit americký velvyslanec Chris Stevens. USA k celé akci příliš podrobností neuvedly, snad jen to, že příslušníci zvláštního komanda i s Chatalláhem „bezpečně odjeli“. Libyjská vláda, nebo lépe řečeno orgán, který se za vládu vydává, americký vpád do Benghází odsoudila s tím, že se jednalo o porušení libyjské svrchovanosti (neboť šlo přece celou záležitost vyjednat diplomatickou cestou) a naivně požaduje Chatalláhovo vydání.

Nicméně, Chatalláh si o americké vězení (a mučení?) řekl sám – svou účastí na útoku na konzulát se chlubil dokonce i v novinových rozhovorech a nijak se neskrýval. Nicméně, desítky jeho spolubojovníků daly přece jen přednost diskrétnosti, a tak zůstávají dál na svobodě. Tolik k poslednímu „úspěchu“ v boji proti terorismu.

Obecný postoj Západu k Libyi názorně popsal libyjský komentátor Mustafa Fitúrí: „Při jedné ze svých cest do Tripolisu jsem narazil na italskou delegaci, která se přes libyjského partnera snažila Libyi prodat svůj program na výcvik managementu. Po jednání s nimi mi šéf příslušného odboru na ministerstvu řekl: „Co skončila válka, chodí za mnou nekonečný proud lidí, kteří se nám něco snaží prodat. Ještě jsem nepotkal chlapíka, který by přijel do Libye, aby nám pomohl nebo nabídl něco, co opravdu potřebujeme.

Nevládní organizace přijíždějí, aby naučily Libyjce jak hlasovat, jak zorganizovat volby, jak sčítat hlasy, chránit práva žen, dodržovat zákony, a samozřejmě, tolerovat gaye. Bohužel, ani jedna nevládní organizace nám nechce pomoci stát se znovu jednotným národem nebo se stát takovými, jakými jsme bývali: tolerantními, pohostinnými, nápomocnými a odpouštějícími. Žádná pomoc, jak dosáhnout usmíření.

Když se svět za nás v únoru 2011 postavil, měli jsme dojem, že už se nikdy neocitneme v izolaci. Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci číslo 1973 k „ochraně civilistů“ proti čemusi, co bylo označeno jako „systematické útoky“ ze strany režimu. Když byla v březnu 2011 zformována skupina Přátel Libye, aby nám pomohla ke svobodě, naivně jsme uvěřili v „mezinárodní společenství“. Jakmile ale režim padl a my si začali jít navzájem po krku, rozhlédli jsme se po svých „Přátelích“, ale ti buď zmizeli, přestali být „Přáteli“ nebo si k nám přijeli pro svůj kus koláče.

Tři roky na to žije v zahraničí přes milion Libyjců. Stovky rodin v cizině, daleko od domova, a to jen kvůli strachu – strachu z únosů, vydírání, mučení nebo i smrti z rukou milicí, které svět vyzbrojil, aby svrhly Kaddáfího režim. Tisíce Libyjců jsou uprchlíky ve své vlasti, přičemž třeba veškeré obyvatelstvo Tavorgy, pobřežního města východně od Tripolisu, se dodnes nedokáže vrátit do svých zničených domovů. V říjnu 2012 započalo šest týdnů trvající obléhání Baní Valídu, které vyvrcholilo masivním útokem za denního světla – byl zabit bezpočet žen, dětí a starců. Od konce války v říjnu 2011 museli své domovy opustit obyvatelé více než tuctu měst a vesnic, stovky civilistů byly zabity a tisíce jich živoří ve vězeňských táborech mimo jakoukoli jurisdikci. Oběti mučení vyprávěly různým mezinárodním organizacím o svých nelidských zážitcích.

Libye je tak spíš zkrachovalý stát, než stát fungující, stabilní a pokojný, jaký Libyjci chtěli, když v roce 2011 povstali. Je nezpochybnitelnou realitou, že nám svět pomohl vytvořit binec, v němž nyní žijeme, ale pak se k nám odvrátil zády a začal se věnovat krizím jinde. V hodině nejvyšší najednou nemáme žádné přátele.“

Libye je plná zbraní – těch z časů Kaddáfího i těch amerických. Libyjský chaos destabilizuje celý sever Afriky, včetně Sinaje, Sýrie, Iráku, je citelný v subsaharské Africe… Další války daleko od amerických břehů mohou pokračovat.

 

A za poslední dny a hodiny se v regionu nahromadilo množství více či méně důležitých událostí ke stručnému zaznamenání:

-- Začneme třemi výmluvnými větami. Barack Obama: „Dali jsme Iráku šanci mít inkluzivní demokracii.“ (Míněna Bushova agrese z roku 2003.) Vlivný šíitský duchovní Násir Saídí: „Pokud se okupanti vrátí, jsme připraveni k odporu.“ (Míněny americké plány útoků proti ISIS/ISIL v Iráku). Šéf německé vládní CDU Volker Kauder: „Kvůli své předchozí invazi jsou Američané plně zodpovědní za současný vývoj v Iráku.“ (Hřebík na hlavičku.)

-- Kurdové v Iráku si zvolili novou vládu, v jejímž čele stanul Nečívan Barzání, „jen shodou okolností“ synovec regionálního prezidenta Masúda Barzáního. A „rodinný“ irácký Kurdistán začal přes Turecko Izraeli prodávat ropu, která patří Bagdádu. Další známka, že Kurdistán už není součástí Iráku.

-- ISIS/ISIL pokračuje v rozšiřování svého území a obsadil jediný irácký pohraniční přechod do Jordánska a s americkou technikou ukořistěnou u Mosulu se pustil do boje proti ostatním rebelům u syrského Aleppa.

-- Bašár Asad po svém zvolení pro další mandát v čele Sýrie vyhlásil amnestii, byť není zcela zřejmé, koho všeho se vlastně týká. Podle OSN potřebuje v důsledku pokračující války naléhavou pomoc skoro 11 milionů Syřanů. Devět rebelských velitelů vzdalo další boj, kvůli „nedostatku pomoci“ ze zahraničí. Další rebelští velitelé ale soudí, že dodávky zbraní beztak jen mění rebely v milice „somálského typu“. Syrské letectvo mezitím bombardovalo města v držení ISIS/ISIL na východě země. Izraelské letectvo pro změnu zaútočilo na devět pozic syrské vládní armády a zabilo nejméně 10 syrských vojáků. Naopak, v rámci unikátní ukázky zdravého rozumu v šílené válce se režim s kajdisty v Jeldě nedaleko Damašku dohodl, že obě strany v konkrétní lokalitě umožní provést očkování proti dětské obrně.

-- Egypt potvrdil tresty smrti pro duchovního vůdce Muslimského bratrstva Muhammada Badíju a dalších bezmála dvě stě islamistů. Osm lidí pak dostalo doživotí za vypálení sídla Muslimského bratrstva. V rámci spravedlnosti. Zahraniční nevládní organizace k drakonickým trestům podezřele mlčí. Dlouholetý Mubarakův ministr vnitra byl soudem očištěn v kauze praní peněz a šmeliny. V rámci nespravedlnosti. Sám Husní Mubarak si ve vězeňské nemocnici, prý při pádu, zlomil nohu. Slabá spravedlnost.

-- Americký ministr zahraničí John Kerry v Káhiře zahájil své turné po Blízkém východě, ve snaze řešit Irák. Agentura AFP konstatuje prostě „mission impossible“, a tak Egyptu alespoň slíbil další miliardovou vojenskou pomoc. Experti soudí, že USA zavřou oči nad jakýmkoli porušováním lidských práv v Egyptě za podmínky, že nový prezident Abdal Fattáh Sísí udrží zemi pohromadě.

-- Milion aut na špatných jemenských silnicích je podle statistik vražednější než odhadovaných 60 milionů zbraní v zemi. UNICEF mezitím tvrdí, že jemenská odnož Al kajdy sexuálně zneužívá děti.

-- Íránky demonstrují za právo chodit na stadiony fandit. Británie v rámci obnovy vztahů opětovně otevírá svou ambasádu v Teheránu.

-- Hlavní saúdský muftí přirovnal prodej prošlých potravin k vraždě.

-- Taliban během jediného útoku spálil 37 kamionů NATO dopravujících zásoby okupačním jednotkám v Afghánistánu. Počet australských vojáků, kteří po návratu z Afghánistánu spáchali v důsledku mentálních problémů sebevraždu, už překročil počet těch, kdo byli zabiti v bojích v Afghánistánu.

-- Během týdenního pátrání po třech izraelských teenagerech, kteří se ztratili na okupovaném západním břehu Jordánu, izraelská armáda zastřelila už čtyři Palestince, roste i počet zraněných a uvězněných, včetně malých dětí. Rozezlení Palestinci už házejí kameny i na policejní vozy palestinské samosprávy, která s Izraelem při pátrání „kolaboruje“:



-- A dvě pozoruhodné zprávy z OSN: Novým komisařem OSN pro lidská práva se stal jordánský feudál, princ Zaíd Raád Zaíd Husajn. A Izrael byl zvolen do vedení výboru OSN pro dekolonizaci

 

Tento surrealistický svět si žádá surrealistickou klasiku na závěr:



AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 23 Červen 2014 15:27 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz