Řídí CIA v Libyi další, „opravnou“ revoluci?

Email Tisk PDF

Takřka zapomenutý generál vycvičený a přes dvacet let placený americkou tajnou službou obsadil parlament v Tripolisu a slibuje očistit Libyi od všech islamistů.



Americká námořní pěchota se kvůli „reakci na krizi v Libyi“ objevila na Sicílii 14. května, a to na žádost ministerstva zahraničí USA, které ale zároveň tvrdilo, že žádná bezprostřední krize nehrozí a nemá ani v plánu evakuovat svou ambasádu v Tripolisu. O čtyři dny později už generál Chalífa Haftár se svou tzv. Libyjskou národní armádou – poté, co rozpoutal prudké boje s islamisty v Benghází -- zaútočil na Tripolis, obsadil parlament a vyhlásil svůj cíl, jímž je „očista“ země od islamistů. A čistku začal hned v parlamentu, mezi zvolenými zástupci lidu…

Je to Haftárův už druhý letošní pokus o převrat, který podle všeho běží o něco lépe než ten únorový, který se fakticky omezil jen na slovní deklarace o převzetí moci v zemi. Dislokace amerických mariňáků na nedalekou Sicílii naznačuje, že tentokrát už je vše připraveno mnohem lépe.

Chalífa Haftár byl po vyhlášení protikaddáfíovské „revoluce“ členem úzkého kruhu nových libyjských elit, které měly rozhodovat o budoucnosti země, tím spíš, že bezmála dvacet let žil v USA, než byl měsíc po počátku povstání ze 17. února 2011 převezen do Libye (přes Egypt).

Haftár je bývalý plukovník libyjské armády a pochází z kmene Fardžání, jehož kořeny jsou v Bání Hilálu, konfederaci arabských beduínských klanů, které na severu Afriky žijí po staletí. V roce 1986 Kaddáfí Haftára pověřil velením libyjských sil během konfliktu v Čadu. Čad byl tehdy podporován francouzským letectvem a s jeho pomocí Libyjce snadno porazil. Haftár byl v roce 1987 v Čadu zatčen, spolu se stovkami libyjských vojáků. Lidé z Kaddáfího okolí ho obvinili ze zrady za to, že opustil své jednotky a dovolil, aby jeho muži padli do zajetí. Haftár a jeho muži se v roce 1988 ve vězení přidali k Národní frontě za spásu Libye (NFSL), přičemž s podporou CIA utvořili její ozbrojené křídlo, Libyjskou národní armádu (LNA). V roce 1990 byl čadský prezident Hissene Habré svržen Idríssem Debym a Haftár byl se svými muži přemístěn do tehdejšího Zairu, dnes Demokratické republiky Kongo. Později prošli výcvikem v americké Virginii nedaleko sídla CIA v Langley, přičemž tento fakt, spolu s tím, že mnozí členové LNA zůstali v USA, potvrdila kongresová zpráva v roce 1996.

K povstání proti Kaddáfímu se Haftár aktivně přidal v polovině března 2011. Převzal velení povstalecké armády, které chyběl schopný stratég. Podle dostupných zpráv se ale Haftár na bitevním poli (stejně jako za Kaddáfího) příliš neosvědčil a své neúspěchy se v několika případech zkoušel zastírat vydáváním smyšlených zpráv o situaci na bojišti. Někteří povstalci ho činili zodpovědným za těžké ztráty na východní frontě. Poté, co do boje vstoupilo NATO, Haftára nahradili důstojníci, kteří vesměs zběhli z Kaddáfího armády. Do čela povstalecké armády byl jmenován jeden z největších Haftárových odpůrců, generál Abdal Fatáh Júnis, který byl ale 28. července 2011 zavražděn.

Jeho kariéra v postkaddáfíovské Libyi je poněkud neuchopitelná, protože Haftár čas od času vystupoval coby mluvčí nebo rovnou velitel jakési armády, aniž by byl kdy oficiálně do nějaké seriózní funkce opravdu jmenován. Postupně ale dal dohromady svou Libyjskou národní armádu, která sice nemá nic společného s armádou libyjského státu (tedy pokud něco takového vůbec existuje), ale zato má ve výzbroji kupodivu i dělostřelectvo nebo bitevní vrtulníky, s nimiž útočí na islamisty. Centrální vláda v Tripolisu – donedávna vedená dalším z velitelů NSFL Alím Zajdánem -- nad jeho „operacemi“ přivírala oči, ale páteční atak na Benghází to vše změnil. Tripolis Haftára za masivní operaci, před níž vyzval civilisty, aby opustili město, nejen ostře zkritizoval, ale zabránil i tomu, aby si do bašty libyjské „revoluce“ přivedl posily. Haftár v reakci zamířil rovnou na Tripolis a ještě v neděli obsadil leteckou základnu a parlament. Není zřejmé, zda parlament jako takový stále pracuje, ale jisté je, že ho Haftár obsadil jen pár hodin poté, co nový – první postzajdánovský – premiér Ahmad Maltík zformoval svou vládu. Maltík sice vystupoval coby nezávislý politik, ale otevřeně ho podporovala řada islamistických frakcí, což z něj očividně dělá Haftárův terč. Jak dopadne nynější Haftárův puč, se teprve uvidí, u parlamentu v Tripolisu v každém případě pokračují prudké boje. (Poněkud trhané live zpravodajství z Libye je TADY).

Generál Haftár se v minulosti často chlubil americkou podporou, oficiální stanovisko USA k jeho aktuálnímu puči není zatím známo, stejně jako vlastně není jasné ani to, koho vlastně Haftár zastupuje a zda je s to kontrolovat i někoho víc než jen své vojáky. Už jen samo vyslání mariňáků na Sicílii těsně před pučem naznačuje, že USA přinejmenším "nejsou vývojem zaskočeny".  

Dva a půl roku po svém „osvobození“ z rukou „Hitlera“ Kaddáfího a následném rozvalení (obojí díky Severoatlantické alianci) země zůstává epicentrem pašování zbraní pro celý sever Afriky a Blízký východ. Zpráva OSN konstatuje, že libyjské zbraně – a především přenosné protiletecké rakety – se používají přinejmenším ve 14 konfliktech v regionu.
Nejzajímavější je ale válka, která zuří na jihu Libye. Nejsou to totiž žádné kmenové souboje, podle všeho tam spíše pomalu ale jistě vzniká koalice mezi černošskými etnickými Libyjci a prokaddáfíovskými skupinami, která si vzala za cíl „osvobodit“ svou zemi znovu, tentokrát zpod neokoloniální nadvlády Západu, konstatuje třeba portál Counterpunch. Příkladem budiž útok z 18. ledna, kdy silně vyzbrojení bojovníci přepadli leteckou základu u jiholibyjské Sabhy, vyhnali odtud vojáky věrné „vládě“ v Tripolisu a základnu obsadili. Ve stejné době se začaly objevovat zprávy, podle nichž zelená vlajka Velké socialistické lidové libyjské arabské džamáhíríje znovu vlaje nad mnoha městy po celé zemi. Při absenci hodnověrných zpráv z libyjského vnitrozemí, které Tripolis všemožně potlačuje, je jisté jen jedno: válka o Libyi pokračuje.

 

Egyptská stopa

Zatímco Tunisko hodlá vyslat k posílení ostrahy hranic s Libyí pět tisíc vojáků, libyjské sociální sítě jsou zaplaveny „zaručenými zprávami“, že za Haftárovým pučem není jen CIA, ale také aktuální šéf egyptského státu Abdal Fattáh Sísí, který prý Haftárovi dodal i stíhačky s posádkami, a to vše z vůle Sísího sponzorů ze Spojených arabských emirátů. (Příslušné hashtagy jsou TADY nebo TADY, přičemž se diskusí vedle Libyjců aktivně účastní i členové v Egyptě pronásledovaného Muslimského bratrstva).

Káhira zatím k podobným obviněním mlčí, nicméně budoucí prezident Sísí nedávno v rozhovoru pro americkou Fox News sám od sebe v rámci svého politického programu „boje proti terorismu na všech frontách“ varoval džihádisty v Libyi, a dokonce vyzval NATO, aby v Libyi zřídilo své trvalé vojenské základny.

Nejspíš v rámci probíhající předvolební kampaně pak Sísí tvrdil, že egyptská armáda je v boji proti terorismu připravena pomoci jakékoli arabské zemi, což svým způsobem vysvětluje i vcelku vstřícný postoj Egypta vůči režimu v Damašku, s nímž ho pojí právě boj proti islamistům. Pak ale ve své „bojovnosti“ Sísí poněkud přestřelil, když prohlásil, že v rámci obrany egyptských národních zájmů je jeho armáda s to do tří dnů být v Alžírsku. Následovalo vysvětlování alžírskému velvyslanci, že to Káhira „tak nemyslela“, přičemž se média shodla, že přesto je třeba se oním směrem dívat – a na trase je právě Libye.

Na jedné straně je jasné, že džihádisté na egyptské Sinaji bojují převážně se zbraněmi propašovanými z Libye stejně jako to, že džihádistické základny, které se v nikým nekontrolované Libyi objevily po Kaddáfího svržení, jsou pevnou oporou jakémukoli radikálnímu islamistickému hnutí široko daleko. Na straně druhé je ale představa, že by Káhira – při všech zkušenostech s rozličnými americkými „válkami proti terorismu“ v regionu – propadla takovému megalomanství a dobrovolně zabředla do nekonečné (a „nevítězné“) války v sousední zemi, na pohled absurdní. Nicméně zpět: pomáhá Egypt při libyjském puči? Že by tu platilo, že není kouře bez ohýnku?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 19 Květen 2014 15:00 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz