Literární vyhlídky (XII)



 

Deml JakubNadcházející týden se co do množství literárních pozvánek jeví na první pohled poměrně hubený, ukrývá však hned dvojí příslib budoucích pravidelných setkání nad knihami, ať už v Literárním salónku Nób(e)l na půdě Ústřední pobočky Městské knihovny v Praze, nebo v rámci cyklu Paseka naživo v Laichterově domě, kde sídlí nakladatelství Paseka. A jako obvykle přidávám i několik tipů na zajímavé knižní novinky. (vlevo na fotografii Jakub Deml)

 

 

POZVÁNKY

V pondělí 20. 8. uplyne rovných 140 let od narození katolického kněze a významného českého básníka Jakuba Demla (1878–1961). Při té příležitosti vyšly v Ústavu pro českou literaturu AV ČR hned dva knižní tituly. Před týdnem jsem mezi své tipy zařadil almanach z konference a setkání čtenářů v Tasově 2016 a Praze 2017 Cožpak to jsem chtěl, aby mne zařadili do literatury? Jakub Deml a literární tradice, který edičně připravila Daniela Iwashita. Almanach sleduje rozmanité stopy tohoto básníka v české kultuře, v životě jednotlivců a v paměti čtenářů, kteří si jeho dílo předávali. A do aktuálních knižních tipů jsem nemohl nezařadit dvousvazkové dílo Poznávám krásu Vašich krajin. Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny, na němž se edičně podílely E. Davidová, Š. Kořínková, I. Mrázková, D. Iwashita a B. Podaná. První kniha obsahuje všechny dochované dopisy mezi Demlem a Březinou, druhá kniha pak přináší další texty, které s touto korespondencí souvisejí.

 

V úterý 21. 8. se v zahradě Malé vily Památníku národního písemnictví od 19 hodin uskuteční další večer z cyklu Doteky světové literatury, tentokrát se spisovatelkou Irenou Douskovou (*1964) – rozhovor s autorkou přinesly Literární noviny 6/2018 – a aktuální rezidentkou programu Praha, město literatury, ukrajinskou překladatelkou a bohemistkou Irynou Zabiiakou (*1986), jejichž cesty se střetly v roce 2015 při překladu románu Hrdý Budžes. Nyní Irena Dousková vydala novou prózu Rakvičky (ukázku si můžete přečíst ZDE) a Iryna Zabiiaka (více o autorce ZDE) překládá Příliš hlučnou samotu Bohumila Hrabala do ukrajinštiny. Setkáním bude provázet šéfredaktor časopisu Plav Alexej Sevruk.

 

Téhož dne proběhne v 17 hodin v opavském Památníku Petra Bezruče vernisáž výstavy nazvané Elegie moderny. Knižní kultura let 1958–1968, která zde potrvá až do 7. ledna 2019. V roce 1958 přineslo EXPO v Bruselu mezinárodní úspěch československé verzi moderny – a v roce 1967 se otevřel radikálně proměněný Památník Petra Bezruče, který tuto poetiku mezinárodní moderny bezezbytku naplňuje a její vitalitu připomíná i dnes, po jedenapadesáti letech. Mimořádně příznivé období let 1958–1968 se muselo promítnout i do knižní kultury – a Památník Petra Bezruče jako literárněvědné pracoviště nadregionálního významu je ideálním prostorem pro připomenutí její pestrosti, zajímavosti, nápaditosti. Okupace Československa 21. srpna 1968 toto mimořádně plodné desetiletí tragicky uzavřela: řada uměleckých osobností se nemohla doma veřejně prezentovat, mnozí představitelé české výtvarné a literární kultury odešli do emigrace. Tvůrčí a organizační vzepětí se tragicky uzavřelo.

 

Ve středu 22. 8. uplyne taktéž 140 let od narození proslulého českého filozofa, spisovatele a dramatika Ladislava Klímy (1878–1928). Letošek je tak rokem dvojího klímovského výročí (19. dubna jsme si připomněli 90 let od jeho smrti). Na jeho počest se koná v Galerii 9, sídlící v přízemí vysočanské radnice, výstava nesoucí název Filosofa L. Klímy nalézání aneb Vysočany, hotel Krása, věnovaná jeho pobytu v nedalekém vysočanském hotelu Krása v letech 1915–1927, využívaje azylu skromného pokojíku manželů Pučálkových. Výstava, jejímiž autory jsou Jan a Jana Majcherovi, dostihuje Ladislava Klímu takříkajíc na vrcholu a pak i na opačném konci oblouku jeho životaběhu. Na konci poutě ovlivněné originální autorskou tvorbou, setkáváním, korespondencí, lidskými vztahy, „bojem o vše“, ale také, jak se bohužel pak v roce 1928 naplno ukázalo, fatální nemocí – souchotěmi. Její vernisáž proběhne 22. 8. od 18 hodin (otevřena však bude již od úterý) a potrvá do 6. září 2018.

 

Ve stejný den se pak od 16.30 koná v Psychiatrické léčebně Bohnice literární dílna s Janem Škrobem na téma „Poezie, společnost, politika“. Básníci a básnířky měli vždy tendenci být součástí veřejného dění. Vyjadřovali se a vyjadřují k věcem, které s poezií nemusejí přímo souviset. Tedy aspoň na první pohled. Zároveň i poezie sama jako médium odráží společenské a politické hodnoty svých tvůrců a tvůrkyň. Jak se nebát ani v poezii vlastního politického přesvědčení a zároveň neskončit jako loutka konkrétní ideologie nebo organizace? Nad pozitivními i odstrašujícími příklady se do tohoto nelehkého tématu pustí básník Jan Škrob (*1988), který v roce 2016 debutoval sbírkou Pod dlažbou. „Nevěřím na angažovanou a neangažovanou poezii,“ říká autor. „V mých básních je všechno, co v životě vnímám jako důležité. Psát poezii, která by se dala jasně označit jako politická, náboženská, milostná nebo jiným přídomkem, bych bral jako redukci života v jeho vrstvách.“

 

Ve čtvrtek 23. 8. proběhne v Ústřední pobočce Městské knihovny v Praze (prostor u časopisů) od 18 hodin Literární salónek Nób(e)l, první z plánovaného cyklu setkání nad dvojicemi knih, z nichž jedna bude nositele Nobelovy ceny za literaturu a druhá laureáta jiného literárního ocenění. Četba bude vybírána tak, aby dotyčné knihy byly tematicky příbuzné, ale přitom tvořily jistý protiklad a ukazovaly tak různé pohledy na společenské problémy současnosti. Tentokrát však budou představena různá literární ocenění a debatovat se bude o jediném českém nositeli Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi (1901–1986) a jeho vzpomínkové knize Všecky krásy světa.

 

Téhož večera odstartuje v 18.30 (kapacita je bohužel již vyčerpána!) nový literární program s názvem Paseka naživo, jež bude probíhat přímo v současném sídle nakladatelství Paseka, proslulém Laichterově domě od významného architekta Jana Kotěry, kde Paseka zakotvila v roce 2001. Tentokrát bude věnován knize Probudím se na Šibuji, kterou debutuje nadějná česká autorka Anna Cima (*1991), absolventka japonských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy žijící v současné době v Japonsku. Její román se odehrává v Praze a Tokiu. Hlavní hrdinka Jana studuje japanologii, usiluje o stipendium do Japonska a překládá povídku Milenci. Mladší podoba Jany přitom bloudí uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Jak k takovému podivnému rozdvojení došlo? A jak to všechno souvisí s osudem tajemného autora Milenců?

 

A rovněž ve čtvrtek, ve 20 hodin v Klubovně Divadelního spolku Kašpar v Jindřišské ulici, bude mít premiéru inscenace Slovácko sa nesúdí, povídkový večer s koštem a vybranými folklorními vyprávěnkami slováckého „kronikáře“, spisovatele a výtvarníka Zdeňka Galušky (1913–1999), autora knih Slovácko sa súdí (1947) a Slovácko sa nesúdí (1972), které proslavil televizní seriál Slovácko sa nesúdí s Jozefem Kronerem a Oldřichem Velenem v hlavních rolích. Režisérem inscenace je Filip Nuckolls, který do ní obsadil Evu Elsnerovou, Daniela Ondráčka a Adriana Jastrabana (v alternaci s Petrem Halíčkem).

 

 

NOVÉ KNIHY

Mezi aktuálními knižními novinkami (kterých s koncem léta utěšeně přibývá) nalezneme kupříkladu Temný karneval (nakl. Plus) od Raye Bradburyho (1920–2012), kterou se mistr žánr science fiction v roce 1947 poprvé představil jako autor hororových a strašidelných příběhů (ukázku čtěte ZDE). Souborně u nás vycházejí povídky prvně – část z nich nově přeložena, několik z nich v českém překladu vůbec poprvé, zbývající v podobě, v jaké se objevily v dříve vydaných výborech či antologiích (texty přeložili Petr Caha, Jarmila Emmerová, Jiří Hanuš, Josef Hořejší, Tomáš Korbař, Stanislava Menšíková a Vojtěch Pala). Do českého překladu oproti originálu není zařazena povídka „Mezidobí“ (Interim), která je součástí Marťanské kroniky, a povídka „Noc“ (The Night), která je součástí Pampeliškového vína.

 

Řeč již byla o demlovském výročí a dvousvazkové edici vzájemné korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny, která nyní pod názvem Poznávám krásu Vašich krajin vychází v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Přátelství s Březinou bylo jedním z Demlových nejtrvalejších vztahů – přes veškerou odlišnost jejich povah, společenského postavení i životních osudů mezi nimi patrně nikdy nedošlo k otevřené roztržce. Březinovy a vlastní listy vydal sám Deml již počátkem třicátých let 20. století ve dvou knihách, teprve nyní však vycházejí formou vzájemné korespondence, jež bez výraznějších předělů zachycuje téměř tři desetiletí a kterou k vydání připravily editorky Eliška Davidová, Šárka Kořínková, Iva Mrázková, Daniela Iwashita a Barbora Podaná. První svazek obsahuje všechny dochované dopisy mezi Demlem a Březinou. Druhý pak přináší další texty, které s korespondencí souvisejí. Obsahuje faksimile či přepisy vzájemných rukopisných dedikací v Březinových a Demlových knihách. Následuje Demlův rukopisný deník K Březinovi z let 1901 až 1903, který mimo jiné popisuje několik prvních setkání obou básníků a tím přibližuje i úplný počátek jejich přátelství, v dochované korespondenci nezachycený. Další část knihy, literárněhistorický komentář, vsazuje přátelství těchto dvou pisatelů do rámce dobových dějů, jejich autorských osobností i soukromých osudů a sleduje i Březinův „posmrtný život“, podstatně ovlivněný také Demlovou knihou Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931). Ediční aparát zahrnuje též obsáhlé vysvětlivky k dopisům, dedikacím i deníku, jmenný rejstřík, který uvádí základní biografické údaje o zmiňovaných osobách, ediční poznámku a podrobný soupis dopisů. Knihu doplňují dobové snímky náměšťského fotografa a Demlova přítele Ondřeje Knolla (1883–1960). Ukázku naleznete ZDE.

 

„Jsem jenom zvíře, bezvýznamný tvor, lidi by řekli divoké zvíře, jako by se mezi nimi nenašla divočejší a zvířečtější stvoření, než jsme my, pro ně jsem pouhý dikobraz, a protože se spoléhají jenom na to, co vidí, usoudili by, že na mně není nic jedinečného,“ začíná vyprávět hrdina knihy Paměti dikobraza (nakl. Dauphin) z pera francouzského spisovatele konžského původu a profesora literatury žijícího nyní v USA. Alain Mabanckou (*1966) se českým čtenářům poprvé představil v roce 2015 prózou Prasklej Sklenička. Nyní se dočkala vydání v překladu Tomáše Havla jeho bajka vycházející z prastaré africké pověsti o zvířecích dvojnících lidí. Kibandi se nemilosrdně zbavuje každého, kdo se mu znelíbí, prostřednictvím svého zvířecího dvojníka – dikobraza. Neustále filozofující, chvílemi fanfarónský tvoreček, vyzbrojený nesmiřitelnými bodlinami se poslušně podvoluje děsivým rozkazům svého pána. Zabijácké dvojici neunikne žádná oběť, dokud se cílem útoku nemá stát dítě – tehdy dikobraz, dosud bezpodmínečně plnící své osudové poslání, začíná o svých činech pochybovat...

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 20 Srpen 2018 09:12 )  

Petr Nagy

medailonek-foto

Po studiích na Literární akademii v Praze (Tvůrčí psaní – Redakční práce) a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Český jazyk a literatura) jsem pracoval v Národní knihovně ČR, od konce roku 2016 působím v Literárních novinách jako editor přílohy Biblio. O knihách jsem psal i pro Český rozhlas 3 – Vltava, Lidové noviny, Reflex, Aktualne.cz, iLiteraturu.cz, Hosta, Tvar aj.

 

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB