Přidalovské ozvěny



 

Přidal Ant Foto výřez obalu audioknihyUplynul již více než rok od smrti spisovatele, překladatele a publicisty Antonína Přidala (1935–2017) a po řadě nekrologů i osobních vzpomínek v nejrůznějších médiích se objevily hned dva knižní tituly připomínající jeho bohaté životní zkušenosti a četné tvůrčí aktivity, které mu vynesly nejen respekt a obdiv mnoha kolegů i studentů, ale též novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, Cenu Josefa Jungmanna či Státní cenu za překladatelské dílo.

 

 

Jeho vlastní vzpomínky vydalo pod názvem Lásky a lijavce nakladatelství Books & Pipes Publishing. Text knihy vznikl na základě autorových rozhlasových pořadů, které připravovala Olga Jeřábková (*1951), dlouholetá kulturní a literární redaktorka ČRo v Brně. Je doplněna vzpomínkami pamětníků, spisovatelů a přátel Antonína Přidala, vybranými fotografiemi z rodinného archivu, dokumenty a nepublikovanými básněmi. Autor v nich neopomíjí formativní dětská léta na Moravě, studia na univerzitě v padesátých letech, profesní dráhu v Československém rozhlase v letech šedesátých ani normalizační praxi překladatele, který se po sovětské okupaci znelíbil režimu a nesměl překládat pod svým jménem. Pozornost věnuje i době po listopadu 1989, především svému působení na pořadech ZJeřábková přebal obálka knihy Když klec je pořád na spadnutíočí do očí a Klub Netopýr, práci pro divadlo a pedagogickému angažmá na brněnské Janáčkově akademii múzických umění.

 

„Začala padesátá léta. Ve škole mnoho ustrašenosti, mezi učiteli i mezi žáky, mnoho frázovitých proslovů, mnoho budovatelských písní, které sotvakdo mohl brát vážně. Knihovna plná nových knih, většinou přeložených z ruštiny, ale také knih ze zabavených knihoven, které se jakýmsi záhadným způsobem dostávaly do ruky některých mých učitelů. Vzpomínám na franštinářku profesorku Věru Kyasovou, která mi z jakési zabavené klášterní knihovny půjčila knihu Ortegy Y Gasseta Vzpoura davů a už ji nikdy nechtěla zpátky, stejně jako jiné slovníky a příručky, ke kterým bych jinak nepřišel. To byla světlá místa v té dusné atmosféře. Divadelní představení, na kterých jsem se s ostatními studenty podílel − Lucerna, Nezbedný bakalář, noví kamarádi, dokonce láska, ne už tak docela platonická jako ty dřívější. Ale taková, jaká je pro patnáctiletého šestnáctiletého přirozená. Byla to ovšem doba pokryteckých zvyků, a ta nezačala až s pruderním režimem. V malém městě se slušelo nejdřív vystudovat, něčím být a teprve potom se ohlížet po nějaké správné ženě. Jestli člověk po něčem toužil dřív, měl se za to rychle zastydět a ovládnout se. Projevovat k děvčeti na veřejnosti jiné city než kamarádské, to byla známka nevázanosti, nevychovanosti. A tak se leccos tajilo, dokonce i děvčeti, které jsem měl rád, jsem posílal milostné vzkazy tak, že jsme si půjčovali učebnici latiny a v ní pod určitými písmeny dělali tečky, ze kterých vycházely vzkazy zvláště důvěrné. Byla to doba úzkosti i nadějí. Dokonce i proces se Slánským jsem bral jako znamení, že vládcové se mezi sebou začínají vybíjet a že lepší časy jsou na spadnutí. Zatím byla na spadnutí nová školská reforma, zkrátila gymnaziální studium o rok. A všichni v mém věku se museli urychleně rozhodnout, kam půjdou studovat. Vybral jsem si Filozofickou fakultu v Brně, obor angličtina a španělština, bez jistoty, že budu přijat, protože kádrové posudky byly v rukou nejenom mých učitelů, ale taky různých organizací, a hlavně národního výboru v místě bydliště.“

 

Druhým novým titulem je svazek vzájemné korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984 nazvaný Když klec je pořád na spadnutí, který pro nakladatelství Torst připravil uznávaný literární historik a editor Jiří Opelík (*1930), mimochodem loňský laureát Ceny Jaroslava Seiferta. Soubornou edici 164 dopisů o literatuře, překládání a životě, které si mezi sebou vyměňovala dotyčná dvojice, doplnil zevrubnými komentáři, čtyřicetistránkovou dokumentární přílohou, jmenným rejstříkem a ediční zprávou.

 

P. S.

Nejen dílo Antonína Přidala, ale i jeho vlastní hlas pak ožívá na audionahrávce vydané letos v rámci projektu nakladatelství Triáda Hlasy, edici autorských čtení předních českých spisovatelů a překladatelů. Antonín Přidal na eponymním CD s doprovodným textem Miroslava Plešáka čte esej ze své knihy Některé tváře, některé hlasy (2002) a básně ze sbírek Sbohem, ale čemu (1992) a Zpovědi a odposlechy (2015).

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 03 Červen 2018 11:01 )  

Petr Nagy

medailonek-foto

Po studiích na Literární akademii v Praze (Tvůrčí psaní – Redakční práce) a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Český jazyk a literatura) jsem pracoval v Národní knihovně ČR, od konce roku 2016 působím v Literárních novinách jako editor přílohy Biblio. O knihách jsem psal i pro Český rozhlas 3 – Vltava, Lidové noviny, Reflex, Aktualne.cz, iLiteraturu.cz, Hosta, Tvar aj.

 

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB