Druhý mariáš s Vratislavem Blažkem



Fetters výřez přebalMěsto Náchod se pyšní množstvím významných rodáků, mezi nimiž poněkud zapadá jméno Vratislava Blažka (1925–1973), jednoho z nejlepších humoristů a satiriků, jaké najdeme mezi českými literáty. Snaha připomenout jeho jméno a životní příběh vedla již pětaosmdesátiletého středoškolského profesora, publicistu a literárního historika Aleše Fetterse k napsání knihy Mariáš v Beránku, vycházející u příležitosti 45. výročí Blažkova úmrtí a doprovázenou množstvím obrazových dokumentů, z nichž je řada tiskem zveřejněna vůbec poprvé. Jinému slavnému náchodskému spisovateli se Fetters věnoval v knize Josef Škvorecký a Náchod (2012). Spisovatel Josef Škvorecký ostatně zpracoval osudy svého přítele v románu Příběh inženýra lidských duší, kde se nadaný textař, dramatik a scenárista objevuje pod jménem Vratislav Blažej prostřednictvím dopisů, jež v průběhu několika desetiletí adresoval protagonistovi knihy Dannymu Smiřickému a v nichž s ironickým humorem komentuje dramatické zvraty svého života.

 

 

Ukázka z knihy Mariáš v Beránku čtěte ZDE

 

Knihu vydalo liberecké Nakladatelství Bor, o jehož fungování a poslání píše v květnovém čísle Biblia jeho zakladatelka a majitelka dr. Eva Koudelková. O svém nakladatelství mimo jiné napsala: „Záběr našeho nakladatelství je spojen se dvěma místy: Náchodskem, odkud pocházím, a Libereckem, kde v současnosti žiji. Tematicky nebo autorsky se tedy pohybujeme zhruba v tomto prostoru, i když tam mohou být drobné přesahy. V obou regionech bylo na co navazovat, protože tam v minulosti působila tradiční místní nakladatelství, ať už to byl královéhradecký Kruh, nebo liberecké Severočeské nakladatelství. Ne že bychom se s nimi Fetters přebalsrovnávali, to z mnoha důvodů nejde. Ale pokud se nám časem podaří aspoň trochu zaplnit mezeru, která po nich zůstala, budeme spokojení.“

 

Kniha věnovaná Vratislavu Blažkovi a mající podobný název Mariáš v Reykjavíku vyšla v roce 2014 v nakladatelství Plus. Obsahovala Blažkovy dopisy a poprvé ji vydal Škvorecký ve svém nakladatelství 68‘ Publishers již v roce 1975. Po jejím prvním oficiálním vydání v Čechách jsem publikoval recenzi této knihy, nazvanou Draze milovaný příteli a kumeráde:

 

Zrod výtečné humoristické knihy nemusí být žádnou složitou vědou, někdy stačí vydat svazek dopisů, zvláště je-li jejich autorem Vratislav Blažek (1925–1973), dramatik, textař a scenárista Starců na chmelu či Světáků. Jeho dopisy adresované filmaři a spisovateli Václavu Táborskému (*1928) vyšly roku 1975, nedlouho po Blažkově smrti, v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers a nyní vycházejí poprvé v Čechách.

 

Mariáš v ReykjavíkuSvazek nazvaný Mariáš v Reykjavíku a obsahující Blažkovy dopisy z let 1968–1973 sestavil sám Táborský, který knihu doprovodil osobitou předmluvou. Jak napovídá titul, oba protagonisty pojila mimo jiné hráčská vášeň, v dopisech samotných se však motiv „mariáše v Reykjavíku“ stává spíše symbolem touhy kamarádů po opětovném setkání. Dotyčné listy jsou zato cenným svědectvím o strastech i radostech československého exulanta – Vratislav Blažek totiž emigroval v roce 1968 do Německa (a Táborský odešel ve stejné době do Kanady). Ačkoliv se Blažkovi nevedlo v zahraničí nijak zle, existenční obavy či stesk po domově a přátelích se ani jemu občas nevyhnuly, tyto vážnější tóny však v korespondenci přehlušuje autorův nevídaný smysl pro humor.

 

Právě Blažkův výrazný sklon ke komice všeho druhu, od nápaditých jazykových hrátek přes množství vtipných historek po humorné verše a kresby, činí jeho dopisy výjimečně čtivými. Humor bývalého přispěvatele Dikobrazu je přitom nadmíru sympatický, mající blízko k recesi, absurdnu i nonsensu a upřednostňující sebeironii před sarkasmem. Proto lze tuto knihu doporučit též čtenářům, kterým jméno Vratislav Blažek ani problematika exilu mnoho neříká.

 

„Oslavy padesáti let založení Rudýho práva proběhly k naprostý spokojenosti dnešní redakce a tehdejších kolportérů. Na stránky všeho našeho (teda jejich) denního tisku se dostaly osumdesátiletý tváře prostejch lidí, kerý by se v kapitalistickým tisku mohly vobjevit leda dyby jejich nositelé znásilnili jeptišku nebo rozčtvrtili upečený dítě. Při pohledu do vrásek soudružky Šimáčkové, kerá neznala mráz a kroupy a roznášela Rudý právo i devátýho září 1921 při zatmění měsíce a musela si na to svítit jenom těma vočima, kerý jí zářily vod pocitu statečně plněný povinnosti, moc lituju, že je mi teprve pětačtyřicet a tak jsem nemoh taky tenkrát roznášet Rudý právo. Ovšem eště raději bych bejval Rudé právo před padesáti lety založil, protože při mý známý roztržitosti bych ho bejval založil někam, že by se celejch padesát let nenašlo, takže by bejvalo nemohlo přispět rozhodující měrou k odhalení a rozdrcení připravovanýho buržoasního puče v únoru 1948 a my jsme dneska navečír mohli sedět U Nováků nebo u doktora Hrubýho ve Lhotce a mastit pokra a žrát plíčky vod jeho maminky.“

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 25 Květen 2018 08:57 )  

Petr Nagy

medailonek-foto

Po studiích na Literární akademii v Praze (Tvůrčí psaní – Redakční práce) a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Český jazyk a literatura) jsem pracoval v Národní knihovně ČR, od konce roku 2016 působím v Literárních novinách jako editor přílohy Biblio. O knihách jsem psal i pro Český rozhlas 3 – Vltava, Lidové noviny, Reflex, Aktualne.cz, iLiteraturu.cz, Hosta, Tvar aj.

 

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB