Takovou svěžest, zaujetí, nasazení a nadhled jsem u českého orchestru už dlouho nezažil. Nedělní koncert Pražské komorní filharmonie pod taktovkou dirigenta Jakuba Hrůši v rámci festivalu Dvořákova Praha byl balzámem na duši rozervanou duchovním nihilismem, který se plíživě rozmáhá všude kolem nás. „Už jsme mysleli, že to nejde, a ono jde to," šeptal mi můj šibalsky naladěný vnitřní hlas. Duše plesala, uši se rozplývaly blahem a - světe div se - ústa se každou chvíli mimoděk roztáhla v širokém blaženém úsměvu. Proč jen se, proklatě, klasické hudbě říká v češtině „vážná"?!
Dirigent Jakub Hrůša se mazlil s taktovkou, objímal každou hudební frázi, vyskakoval ve svém fraku a naleštěných polobotkách vysoko nad podlahu slavnostně naladěného Rudolfina. Přitom se lahodně kýval a mával pažemi do rytmu jako rozradostněný, zamilovaný kormorán.

Právě dnes je tomu 20 let, co tragicky zahynul jeden z nejupřímnějších a nejosobitějších zpěváků sovětského undergroundu 80. let Viktor Coj - zpěvák, textař a autor muziky slavné kapely KINO. Viktor Coj byl básník, rocker a partyzán pravdy. Víťa Coj - my s toboj!

 

Jeden z nejvýraznějších a také sociálně i politicky nejkritičtějších ruských raperů Ivan Alexejev vystupující pod pseudonymem Noize MC byl 31. července zatčen ve Volgogradě bezprostředně po svém koncertu v rámci festivalu Urbania, obviněn z chuligánství a odsouzen k deseti dnům za mřížemi. Případ vyvolal bouřlivou reakci mezi mladými Rusy, pod protestní prohlášení proti znovuzavedení cenzury se podepsali nejslavnější rockoví a rapoví muzikanti z Moskvy a Petrohradu.

V Rusku se stále nedaří získat kontrolu nad požáry. Oheň si již vyžádal stovky přímých i nepřímých obětí, celé vesnice a čtvrti měst shořely na troud. Na internetu se lidé vzájemně informují o aktuální situaci, navzájem si radí, kam uprchnout do bezpečí s dětmi a pořádají sbírky pro nejpotřebnější. Obrovskou vlnu nevole a vzteku vyvolala za této situace v ruské blogosféře zpráva o tom, že moskevská radnice namísto toho, aby pomáhala dusícím se obyvatelům Moskvy, zachraňuje včelstva v nedaleké kalužské oblasti a evakuuje je v úlech do „ekologicky příznivější oblasti s mnoha jezery". „Včelky mají přednost před lidmi," horlí tisíce lidí v internetových diskuzích.
Lužkovovy včelky mají speciální, komfortní polystyrenové úly, které uvnitř uchovávají nižší teplotu na principu termosky.

V Rusku je ohrožena umělecká svoboda. V Moskvě byli 12. července odsouzeni dva lidé. Kurátor výstav současného umění Andrej Jerofejev a ochránce lidských práv Jurij Samodurov. Jejich zločinem bylo podle soudce to, že uspořádali výstavu obrazů současných ruských malířů s názvem Zakázané umění. Obrazy reagují na situaci v zemi, kde prudce roste vliv a sílí pravomoce pravoslavné církve. Nejagresivnějšími hlasateli víry jsou mládežnické organizace fašistického charakteru. Jedna z nich podala žalobu a požadovala pro obviněné tříleté vězení. Nakonec dostali vysokou pokutu. Podrobněji o tom píšu v tištěném vydání Literárních novin, které vychází v pondělí 19. července, tam ale nejsou fotky inkriminovaných obrazů, které si můžete prohlédnout níže.

O tom, že poezie žije a dokáže rozesmát, rozněžnit, rozrušit, rozzuřit, jaksepatří rozparádit i vyprovokovat se pokusím spolu se spřátelenými básníky přesvědčit diváky už tuto - první červnovou -sobotu v (místy až nebezpečně) živém autorském čtení, které se uskuteční hned na dvou místech v Praze: od 17:30 v rámci festivalu Mezi ploty v psychiatrické léčebně v Bohnicích - a sice v tamním modrém salonku - a podruhé v útulné vršovické kavárně Café Sladkovsky v Sevastopolské ulici č.17 od 20:15.

odpaňuji tímto s patřičným vzrušením a pokorou neposkvrněný prostor svého blogu v síti Literárních novin, jehož prostřednictvím se s vámi budu pravidelně dělit o pocity, úvahy, radosti, strasti a občas přidám - dopřeje-li můj rozum nezlomí-li se má vůle - břitký postřeh, neřkuli verš.