Stanislavu Komendovi zavčasu



Komenda Stanislav"Rodíme se do Absolutna / Po čase začneme se divit a pozorovat / Později chápat // A poté, co jsme pochopili / odcházíme - smířeni nebo protestující - splynout s nicotou". Stanislav Komenda: Když jsme pochopili

 

 

Leckde, a zvláště pak na Třebíčsku a na Olomoucku, vzpomenou Stanislava Komendu (*7. 5. 1936) o příštím únoru, kdy čas odpočítá desátý rok pedagogova odchodu z hmotného pozemského světa (17. 2. 2009).

 

Ve světě duchovním smíme s profesorem Komendou komunikovat nadále a kdykoliv - totiž skrze jeho dílo: ať už vědecké, ať umělecké. Protentokrát jsme zvolili druhou z obou možností: sbírka veršovaných aforismů a sestrofovaných postřehů a tezí, autorem pojmenovaná na Perpetuum mobile, totiž vyšla právě před patnácti lety: v roce 2003 to bylo, a Komenda vše zvládl vlastním nákladem. "Odsouzen k doživotí je každý z nás / i když rozdílně nám byl vyměřen čas // Hranice vlastní kůže je vězením / trvale spojeným s pobytem nuceným // Ten soudce, kterého krom tebe věc se týká / jméno má podivné. Říká si Genetika". (Odsouzen k doživotí)

 

Téma či alespoň podtext existenciálního je v celé Komendově tvorbě z nejzásadnějších. Kupříkladu vzpomeňme, že svého času jsme četli v eseji Význam loňského sněhu pro letošní lyžování, že "není třeba být andělem, aby jeden dokázal pohybovat se v čase. Ve svých představách, případně artefaktech, jimž dal v daný čas zkamenět, které zafixoval a nechal strnout bez pohybu.“

Ovšem právě tak v dnes připomenuté kolekci moudrostí Perpetuum mobile Komenda uvažuje: "Svůj život rozkrajujeme na úhledné kousky / které pak na talířcích mícháme / s kousky těch druhých - bedlivě dbajíce, aby se nevydalo všechno // A tahle pojistka vydává svědectví / malosti naší víry / která svá vyznání pečlivě prokládá / lekcemi propočtů". (Vyznání s podmínkou)

 

Nic nám nevadí, že vtipkování intelektuála seniora místy sklouzne i na roveň chlapecké rozpustilosti - vždyť kontextem prolíná především životní zkušenost a vytříbenost etická. Jako například: "Je jako alkohol / Stoprocentně čistá spolehlivě zabíjí / Anebo dezinfikuje / Ohrožuje život / Není poživatelná // Přiměřeně zděděná může se stát vzpruhou / Povzbudit váhající / Probudit odvahu, co dosud podřimuje / anebo vůbec není / V malých dávkách může podávat trvale / téměř neomezeně // Dá se žít i bez ní / Není to však život, který by se dal závidět". (Pravda)

 

Imponujícími moudrostmi Stanislav Komenda nešetří v žádném ohledu ("Kolik je slepých cest / které byly prosekány jen proto / aby jimi nikdo další už neprošel ..." Kolik je slepých cest) a je to jen k dobru jeho slovesných počinů ("Má každá báseň svou poslední sloku / - třeba v ní byla jediná a sama / Bez sloky poslední je pouze báseň / nikdy nenapsaná". Každá báseň)

 

Patnáctiletí není v životě člověka nikterak závratnou dobou, ovšem patnáct let trvající sdělnost literárního textu už dává tušit i nadčasovou aktuálnost.

 

Stanislav Komenda?

 

Námi zde vzpomenutý esejista, básník a dramatik promoval v roce 1959 na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v oboru teorie pravděpodobnosti a matematická statistika. Po promoci nastoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého a tam, považme, působil celých padesát let - byl konzultantem v oblasti biostatistických analýz, zejména pro kliniky a pracovníky biomedicínského výzkumu, byl ovšemže též pedagogem přednášejícím v oborech aplikované statistiky.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB