Hana Gerzanicová jubilantkou




Gerzanicová Hana foto paměť národa"Největším štěstím je, že jsem se svým darem od sudiček, se svým perem a papírem opět zpátky v české zemi – ve své rodné Plzni!" Hana Gerzanicová

 

 

Psal se tenkrát rok dvou tisící šestnáctý, osmý květen právě byl, a internetové Literární noviny poprvé psaly o Haně Gerzanicové, v Plzni žijící překladatelce, esejistce a autorce mnoha slokovaných vyznání a reminiscencí - mimo jiné, ale zejména mapujících nevšední empirické bohatství a zcestovalost netuctové osobnosti.

 

Čas dává nejen příležitost, ale předevší pokynutí, abychom Haně Gerzanicové (Šlaufové, *11. května 1928 v Roudné na Plzeňsku rozené) věnovali publicistickou pozornost i letos. Věnovali tím spíš, že nadregionální tištěná média přešla víceméně bez povšimnutí významné životní jubileum neúnavné propagátorky české kultury v zahraničí, v Austrálii najmě.

 

Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v prvních poválečných letech studující dcera profesora češtiny a latiny (na Masarykově gymnáziu v Plzni) emigrovala v roce 1949 do Německa a odtud po dalších dvou letech do daleké Austrálie.

 

V Austrálii začínala od píky: jako manuálně pracující. Avšak v roce 1960 nabral její život jiný směr - Gerzanicová se stala privátní učitelkou v Sydney (Power Coaching College) a v poslední čtvrtině šedesátých let dokonce gymnazijní učitelkou němčiny a francouzštiny; a v letech sedmdesátých už zástupkyní ředitelky školy v Earlwoodu. Přitom trvale dbala o své další sebevzdělání: Začátkem let osmdesátých dokončila studia teologie a lingvistiky na Catholic College of Education a v roce 1995 ..., to už převzala i rehabilitační doktorát na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

 

Od roku 1999 trvale žije a tvoří v Plzni.

 

Ve verších si libující někdejší pedagožka (národní bibliografie zná její četné knihy, jen namátkou Ve stínu eukalyptů, 1966, Kam cesty vedou, 1999, Otisky v mlze, 2002, Procházka se slunečnicí, 2006, Hrozny okamžiků, 2008, ale také Words only, 2000, Thanks Australia, 2006, a další).

 

K osobnostnímu profilu Hany Gerzanicvé nelze nedodat, že je členkou Obce spisovatelů, ovšem též Svazu australských spisovatelů a básníků. Prosadila se i na kontinentu severoamerickém, když ve Státech ji přijali do členstva Mezinárodní společnosti básníků a Společnosti pro vědy a umění.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB