Stiborovy fotoobrazy v pražském Slovenském domě



Stibor VladimírBenešovského rodáka Vladimíra Stibora (*1959) – na snímku – zná uměnímilovná veřejnost především co básníka a editora. On však je také prozaik a publicista. Také umělecký fotograf. Jeho již desátou samostatnou výstavu, tentokrát Fotoobrazy 2017 – 2018 nazvanou, před několika dny zahájila v pražském Slovenském domě (Soukenická 3) Františka Vrbenská, členka komunity spisovatelů hlavního města.

 

 

 

V Nechvalicích na Sedlčansku žijící umělec nabídl ke zhlédnutí čtyři desítky snímků s převažujícími přírodními a architektonickými motivy, poeticky ovšem uhlédnutými. (Jsou ze Stiborovy produkce posledních dvou let.) Není tudíž nijakou náhodou, že od dubna loňského roku probíhající výstava (ul. Vítkova 13) nese název Sakrální stavby Sedlčanska, soubor to vzácných církevních památek.

 

Recenzenti a životopisci Vladimíra Stibora rádi zdůrazňují umělcovy přátelské kontakty s osobnostmi-fotografy těch největších renomé, kupříkladu s Janem Reichem, trávícím volný čas v blízké Křemenici, s Moravanem Jindřichem Streitem, Litoměřičanem Stanislavem Ladou nebo také s Františkem Dostálem z Prahy.

 

A propos – přece jen si připomeňme! Totiž že své graciézní putování slokami života vyznačil Stibor sbírkami Zpráva o zranitelnosti lidí
(1999), Zpráva o křehkosti slov (2002), Atrium z růžového pískovce (2006), Slunečník boha milování (2009), Divizny z kalvárie (2012) či zatím naposledy Vrhači stínů (2016). To vše jenom například.

 

Básně z fotoobjektivu přijďte zhlédnout do Soukenické.

 

 Ukázka z tvorby:

 

pohled na Radešín

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimira-Stibor

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

cestanapernyuvysokehochlumce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 17 Srpen 2018 13:07 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB