O slupičce člověčiny s Karlou Erbovou



Karla-Erbová foto umělecká besedaTakový či podobný příměr nás napadne jen co nahlédneme do básnířčiny bibliografie: zatímco kdysi v začátcích autorka - tehdy pseudonymem ještě Papežová - zanechala v knižně vydávaném krásném písemnictví otisk prvotinou Neklid (1966), další tištěné stopy ne a ne dokreslit umělecký rozběh. Chyběly totiž. Vždyť Erbové-Papežové stálo v cestě nemálo nepřejícných. Z nich těch normalizátorských obzvláště sveřepých.

 

 

A tak až po zlomovém osmdesátém devátém nabyla česká poezie závěru dvacátého věku na odstínech, kterých v ní do té doby nebylo.

 

Nejprvnější tvorbu někdejší - zmínili jsme již - Papežové (rozené ovšem Fremrové: 30. dubna 1933 v kulturní metropoli českého Západu), sice mohli pamatovat čtenáři periodik již od roku 1951 (v nepřejícných jí osmdesátých letech velmi ojediněle zas posluchači rozhlasu), nicméně národní bibliografie jí otevřela účet třiatřicetileté - přičemž na dlouhý čtvrtrok naposled. Není proto nevýmluvným, že druhotinu pojmenovala plzeňská rodačka na Komu mé kosti (1991).

 

Nám se v knihovně zadařilo nalézt básnickou sbírku Terra cota, jíž čas odpočítal právě letos dvacetiletí uplynulého od vydání Střediskem západočeských spisovatelů v Plzni. Erbová má na svém autorské kontě i povídky a cestopisná pojednání, ale přece jenom na prvním místě je Básnířka.

 

Ve sbírce, kterou jsme zmínili a kterou jsme s tak zvláštním zaujetím pročetli, je i báseň Dotýkání, tak typicky poodkrývající specifikum básnířčina vnímání a postoje k životu jejímu i společenského kolektiva. Ostatně o tu báseň se podělme.

 

"Bude to po meči? / Bude to po přeslici? Bude to rovněž po nás? // Bude to sahat na odpověď? / Na větev zeravu i na mišpuli? / Napospas hvězdám mlhám parnasským / a ovšem: krkavcům? // Bude to výsostné a / nikdy k odpuštění / ostatně jako vše / na co jsme nestačili pomyslet // Jak se s tím jenom vyrovnáme? // Vždyť už jsme prodali svou kůži!"

 

Erbová, odměněná nejednou uměleckou cenou (jakož i čestnou funkcí) - taková porota Ceny Bohumila Polana z Plzně si na ni vzpomněla šestkrát!! -, tato neobyčejná tvůrkyně proslula neokoukaným důvtipem i originalitou náhledů. Například dokázala přispět do uměleckého písemnictví z rozhraní věků objevným souborem Již nikdy nedovolím požáru... (2003), v němž jde o milostnou (pravdaže fiktivní) korespondenci Sandové a Chopina, ale také o nic méně nápaditým Domem plnlým dopisů (už 2004), v němž si pro změnu "píší" Milena Jesenská a Franz Kafka. Nad oběma svazky se do naší mysli snadno vnutí vstupní verše z Terry coty: "Jak je ta šlupička člověčiny / tenká! Jak málo stačí: vejít do ohně..."

 

Potom tedy smekněme před ženou schopnou takového slovesného kumštu, který na ploše víc než uskrovněné obsáhne dozajista všechny dimenze inteligentní Existence. Erbové nelze než porozumět a než přitakat, když napíše, že "Kdyby nebylo poezie / a oheň hořel jen tak bez příčin / nezvykl bych si na ten příběh / nikam / Nezvykl bych si na ten příběh / odnikud".
(Musí tu být)

 

Karla Erbová, právě ta Karla Erbová, která tehdy za nečasu jako by nesměla vůbec být, ta je tu s člověčím plemenem nikdy ne dost poučeným a nikdy ne u konce cest. Jen tak je to dobře.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB