Poslední knihu dokončil před deseti lety



verner výřez přebal... a napsal ji s ironií sobě vlastní. Přece Pavel Verner, v Rýmařově 19. května 1947 narozený.

 

 

Těch šestnáct povídek shrnul pod název Láska v cizím pokoji, vydalo mu ji nakladatelství AKROPOLIS a vydalo právě včas (2008), protože Pavel Verner v verner přebalbřeznu roku následujícího zemřel.

 

Připomeňme si, o které povídky tenkrát šlo: In flagranti; Ezau v posteli; Srdce na dlani; Zanedbané louky; Jízda na hřebci; Ochranné zbarvení; Démon zla; Ona, on a vona; Pes ve vlaku; Etiketa; Škaredá středa; Švestky ve sklepě; Srub ve Slunečné; Indický lov na konci října; Čtyřverší; Ve vysoké trávě.

 

Všechna tato dílka spojuje téma - intimní nespolehlivost, chcete-li nevěra toho či té - a autorův nadhled. Ten ovšem nejednoho zdeptá: vždyť činí jsoucno mělkým, mravních principů prostým, zkrátka... zkrátka uboze nanicovatým, trapně banálním.

 

V povídce Ona, on a vona posedávají Luisa a Máša, maminky čiperných robátek, v sadu pro děti a hlubokomyslně řeší, zda Luisin manžel Richard je ostřelovač nebo odstřelovač. Máša, která je Richardovou milenkou, má svoji pravdu, Luisa zas svou, a přesto jsou si mladé ženy navenek nakloněny až vřelým přátelstvím - zájmem obou totiž je, aby Richardovo manželství existovalo.

 

Ostatně ve Škaredé středě jde o totéž. Zdeněk, bytový architekt a z náhledu manželky Sidonie dokonce vzácný člověk a nastojte ideální manžel, a přesto jeho partnerka Sidonie středu co středu zachází do bytu majitele trenérské licence na atraktivní sportovní disciplíny Fikejze, aby vyhověla jeho sexuálním potřebám. Naší potíží zůstane, že nemůžeme.

 

Nemůžeme se dosíci, v čem spočívá logika jednání ve spokojeném a souzvučném partnerství žijící Sidonie Šimáčkové.

 

Nemůžeme o sobě smýšlet jinak, než že jsme nedostatečni. Neboť svému věku navzdory dosud nechápeme to historicky zásadní: v lidském světě, tam logika vždycky tón neudává.

 

Povídce tuctového pojmenování Srdce na dlani se nezželelo privátního lékaře Boleslava Šišky. Ten popleta jednou jedinkrát byl manželce nevěrný (dobrodružství se zdravotní sestrou) a užírá se tím natolik, že ... že to na sebe musí říci! Dermatoložka Dagmar manžela vykáže z bytu - nikoli pro přiznanou nevěru, ale pro manželovu setrvale chabou intimní mohoucnost.

 

Sotva Pavel Verner v pětašedesátém roce odmaturoval, všimla si ho ČTK a on záhy zapustil kořeny v listu Hlas severu. Po Husákově nástupu k moci ani spisovatele a novináře Vernera neobešla politická nepřízeň: o živobytí zápolil od knihovny v Aši po pilu v Západočeských, ale též co stavební dělník či noční hlídač. Přitom dálkově vystudoval FAMU (dokončil v r. 1992).

 

Pavla Vernera společensky odškodnil politický zvrat na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Stal se - tak třeba - zástupcem šéfredaktora Národních listů a Týdne, místopředsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, vedoucím tiskového oddělení Ministerstva zdravotnictví, komentátorem Práva...

 

Protože pamětníků spolehlivě ubývá, neodpustíme si přípodotek, že Pavel Verner působil též pedagogicky - na fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy a v Literární akademii, tedy v Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého.

 

Vernerova bilance literárně autorská rozhodně není z těch zanedbatelných. Vedle knih povídek Červenobílá kobra (1997) či námi již vzpomenuté Láska v cizím pokoji (2008) zaujaly zejména romány Dranciáš (1989), Pražské hyeny
(1994) či Jak nezabít manžela (2007).

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 27 Duben 2018 12:53 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB