Hra zvaná život



Vidman Čestmír foto youtube"Čas najednou zmizel / Je ráno? Je večer? / Hodina před polednem? // Balon lehčí vzduchu / na mne mává / nad tratí // Probuzení / To nadlehčení / už se nevrátí". Čestmír Vidman: Nálada.

 

 

*

Narodil se sice v Itálii (Monfalcone), ale maturitní zkoušku složil už v Praze na malostranském gymnáziu (1939). Čestmír Vidman.

 

Jako umělce znali výjimečně zcestovalého komerčního inženýra (*31. 10. 1921) především bibliofilové a esperantisté: to pro přízeň, které se on těšil u boha Apollóna, třeba tiskem debutoval až jednapadesátiletý (bibl. Moře, výtisků 50, 1972), elektronicky dokonce osmdesátiletý (bibl. Miska rýže v reedici, 2001). Miska rýže ovšem vyšla nejprve tiskem jako druhotina (100 výtisků) a to se psal rok 1974. Z ručního tiskařského lisu Josefa Cipry vyšlo jen o deset výtisků víc hned následujícího roku - totiž Vteřin slunečních hodin (rozumějme tentokrát: do obálek vsazených volných listů). Ozvou na Vidmanovo hostování v proslulé Viole je výtisk Hra zvaná život (1977 a 1979).

 

Podotýkáme: Ano, byl to právě Josef Cipra, kdo napomohl na svět všem Vidmanovým titulům sedmdesátých a osmdesátých let.

 

Dvorního ilustrátora objevil Čestmír Vidman v osobě Vladimíra Koukola.

 

Na tomto místě už není od věci dokreslit Vidmanův vnitřní profil básníkovým vlastním vyznáním:

„Handicapován od narození poznal jsem sílu básnického slova, které mi pomáhalo překonat všechny překážky a potíže. Báseň vzniká z jasu nebo z bolesti. V každém verši je kus našeho já.

 

Život je velká zodpovědnost. Pociťuji ostych, když mám vyjadřovat velká životní témata. Cítím nedokonalost svého vyjadřování. A přece se vždy znova pokouším najít nové odstíny v tónech a barvách slov, podoben tak bratrům hudebníkům a malířům.

 

Pod přetlakem radosti a bolu píši poselství. A myslím na ty malé. Mé krédo je tvořit ze života pro život.“

 

Čestmír Vidman ovšem psal často vedle básní i monodramata, pro interpretku Evu Seemannovou především, a několik knih mu vyšlo v dvojjazyčné česko-esperantské zrcadlové verzi.

 

V novém století Vidman pravidelně publikoval v elektronické revue Chůdové kořeny a v letech 2002-03 v nich představil významné představitele české esperantské kultury: Eli Urbanovou, Josefa Rumlera, Jiřího Karena, Rudolfa Hromadu a Tomáše Pumpra

 

Scénickým monologům se věnoval v letech osmdesátých - Sama mezi všemi (1985), Půlstoletí pod šminkou (1987), Tvář herečky (1989) a (1990) -, jako i v desetiletí následujícím: Já, Eliška Přemyslovna, královna česká (1991), Já, Alžběta Rejčka, někdy královna česká (1992), Stopa Locacorten (1993), Paní v erbu lvice (1994), a Brala jsem drogy (1996). K tomu Já, Johana z Rožmitálu, královna česká z roku 2009.

 

Nebylo naší ambicí postihnout Vidmanovu produkci v celé její šíři. Vždyť autor napsal též několik próz a vedle básnických počinů už jmenovaných i další sbírky, tu z nejrozsáhlejších - Vyhlížení k domovu - v roce 1992. Tvorbu Čestmíra Vidmana považujeme za básnický cestopis zároveň a za oslavu domova zároveň.

 

Ze světa umění Vidman odešel s prací Tři bardové : Karel Havlíček Borovský (31.10.1821-29.7.1856) - Jan Neruda (9.7.1834-22.8.1891) - Karel Hašler (31.10.1879-21.12.1941) v roce 2013. Ze světa reálného se vzdálil roku stejného.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB