I po skonu ctěný přítel. Pavel Francouz

 

Franouz Pavel spisovatelV roce 1988 vyšla reminiscentní kniha próz Trochu jinak, kterou k vydání připravilo plzeňské Středisko západočeských spisovatelů za pečlivé redakce Karly Erbové. Prózy jsou z dílny Pavla Francouze (1932 - 1995).

 

 

Ten pracoval dvacet sedm let jako vesnický kantor, ale i ředitel malotřídní školy. Jeho "osudem" bylo Sytno na Tachovsku (žil zde od r. 1962 do r. 1977). Koncem sedmdesátých let se mu dostalo obzvláštní pocty - na čtyři roky se stal vedoucím sekretariátu Svazu československých spisovatelů v Praze.

 

Vedle povídek vytvořil i několik scénářů televizních her.

 

Do námi vzpomenuté knihy vřadila její redaktorka prózy: Jedna z našich her ze sbírky Takové ticho (1974), List na kapotě uveřejněný v týdeníku Naše rodina (1975), úryvek z prózy O Jakubovi a Květě převzatý z knihy Dívka, na které nezáleželo (1979) a závěrem i Příjezd odpolední linkou (ze sbírky Znepokojení, 1982). Podotkněme ovšem, že vedle povídek napsal nadaný autor i několik scénářů televizních her.

 

K doyenům v komunitě českých básníků patřící Josef Hrubý promluvil v onom osmaosmdesátém o Francouzovi takto: "V jeho bezelstných očích bylo vždycky cosi ze složité prostoty jeho povídek. Byl člověk, se kterým jste mohli mlčet, a přece jste měli pocit setkání, sblížení. Mohli jste číst z jeho pohledu, gest, z pousmání.

 

Jeho neokázalost byla s ním spjata v životě i v literatuře. Nic na odiv. Ne že by ho nepřitahovaly ohňostroje řeči či vypjatá dramata (byl vynikající scénárista). Ale příliš dobře znal, jak se dá technicky ostřit děj a jak lze vystavět dekorativní větu. Literárnímu řemeslu se učil na FAMU. I řemeslo se naučil poctivě. Ale znal dobře od svých učitelů (F.M.Kratochvíl, Milan Kundera atd.), že to nestačí.

 

(...)

 

Jeho doménou byla krátká povídka - útvar z nejtěžších. Zde dosáhl úrovně v české literatuře úctyhodné. Překlady v antologiích v Německu, Litvě, Indii, Maďarsku a jinde jsou toho dokladem. Zde Pavel Francouz reprezentoval zcela osobitou a neopakovatelnou zkušenost ve spektru české povídky." (Laskavec)

 

Což potom lze polemizovat s plzeňským literárním vědcem Viktorem Viktorou, který doslov knihy o Francouzovi uzavřel těmito slovy: "Francouzova tvorba nepatří, řečeno travestovaným aforismem, mezi dílka, na kterých nezáleží."

 

Zkrátka a dobře. Vydavatelský počin Střediska západočeských spisovatelů v Plzni je opodstatněný po stránce kulturní - i morální. Vždyť Francouzovy prózy jsou uměleckou oslavou prostoty jedincova žití v tom prostředí, kde není místo ani pro okázalost ani pro bombastičnost. A bezpochyby právě proto v něm má vrch to pozitivní v člověku.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 16 Březen 2018 13:18 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB