Zamést a třeba i opláchnout



Janota výřez přebalTož proč ne, i taková může být pracovní metoda básníka. Ne však Víta Janoty, který košťat nafasoval hned tři sta v pražském Dauphinu (a psal se právě rok 2004), aby sbírkou Fasování košťat ztvrdil nenahodilost prvotiny K ránu proti nebi (též Dauphin, jen o dva roky dříve).

 

 

Mnohostranně nadanému Janotovi (vždyť překladateli, básníkovi i prozaikovi, co víc dramatikovi a publicistovi, ne naposledy hudebníkovi) se víceméně poklonil Radim Kopáč, který s Janotovou druhotinou obeznámil čtenářskou obec doslovem Měkké slunce. Krom jiného v něm napsal: "Zatímco v debutu K ránu proti nebi (Dauphin, 2002) autor píše vázaným veršem opojnou a okouzlenou lyriku, motivicky inspirovanou civilismem Skupiny 42 a zejména navazující na poetistickou tradici Biebla, Seiferta nebo Nezvala, v přítomném svazku Fasování košťat pokročil k volnému, epizovanému verši: do takřka diaristicky pojaté sbírky uložil pětačtyřicet prozaických miniatur, příběhů ve zkratce, které mají jednou aforistický nebo anekdotický ráz, jindy rozvírají škvíru k metafyzičnu, kfasovani-kostat tajemství světa a bytí člověka v něm."

 

Ovšem - jak to vlastně je s tím fasováním?

 

Absolvent Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy Vít Janota (*1970) trpělivě přepočítávající dny ("Mám rád jaro / miluju léto / jsem vodvázanej z podzimu / nedokážu žít bez zimy / A tak to jde / pořád dokola". Den za dnem), se rozpomíná už jen s obtížemi. Posuď sám, vnímavý čtenáři:

 

"Bejvaly v centru města / samý sklady Řempa / V bufetu Družba vařili boršč / a pochybný existence / tam u piva / domlouvaly šichtu / s parťákem od metařů / Vzpomínky blednou / a těžko říct / jak to všechno doopravdy bylo." (Fasování košťat)

 

Autor vtlačil do národní bibliografie první zpravidla bibliofilské tisky v prvním desetiletí našeho věku. Čas patří jemu. Proto se nebudeme ohánět tvrzením, že nepostačíme vyrovnat se s nejasnostmi ve výstavbě Janotova uměleckého slova. Ostatně tápou i editoři, kteří do Janotovy dílny zajdou tu pro "volné básnění", jindy pro "bibliofilské vydání poezie uličního putování" a třeba pro "civilní poezii civilního básníka", prý "vůdčí básnické postavy své generace, tedy naší doby postmoderní".

 

Není od věci na samém konci stručné bilance uvést, že nad bibliofiliemi Víta Janoty jsme nepřehlédli předně autorovu tendenci vydávat dílka v Dauphinu, jakož ani obvyklý náklad 300 nebo 500 výtisků.

 

Janotovu druhotinu připravil k vydání Ondřej Horák, odpovědným redaktorem se stal Michal Hrubý.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB