Na řetězu možná iluze

Topol F výřez přebalPoprvé vystoupil (v dubnu 1978) na Hrádečku (u Václava Havla) v úvodu koncertu The Plastic People of the Universe (Pašijové hry velikonoční). Tehdy zazpíval a na klavifon zahrál čtyři písně s texty bratra Jáchyma.

 

 

Svůj umělecký život ovšem spojil s kapelou Psí vojáci, kterou v roce 1978 spoluzaložil. Kdo?

 

Filip Topol (1965 v Praze - 2013 tamtéž), znalci i "znalci" považovaný za rockového šansoniéra.

 

 

(1)

Budeme-li číst jeho knihu Sbohem a řetěz (Praha: Maťa, 2014) jako básnickou sbírku, prožijeme zklamání nad marným pokusem o čin. Pozitivních prožitků skýtá sbírka pramálo, jestli vůbec nějaké, a s čistotou pravopisu si hlavu neláme ani autor ani redakce. A chyby tiskové? Zkrátka to vše raději nesmíme brát vážně.

 

A tak "uklidnit" nás svého času přispěchali znalci a teoretici undergroundu s podotknutím, že knihou Sbohem a řetěz jde o výbor z nejúspěšnějších autorových Topol F přebalpísňových textů a že na cestě je také stejnojmenné album.

 

Ať je to jak chce, za bernou minci těch čtyřiašedesát textů knihy prostě přijímáme (a co jsme o nich prohlásili, poctivě dokumentujeme): "Já celou noc chodil / po tom rodným městě / po barech mi hrály / přenádherný žestě // Doma děti s ženou / o mě se bály / malej Karlík s Vénou / vůbec nespali // Holka na klíně / kruhy ve víně / bankovek mám plný kapsy / sem v tom nevině // srdce moje duše moje / užívejte naplno / na krchově budu vdět / že sem nežil nadarmo". (Russian mystic pop op. III.)

 

Komu je toto málo, Anděl ho nenechá na holičkách: "Drž hubu / poser se / ječ / marni to / chmátni / chmátni si po andělovi / trhej mu křídla jako mouše / padej / vypadni / nemáš vobraz / nejseš ve vobraze."

 

Nebo je snad libo Poseru se štěstím? "Pojď do mého hájemství / ukážu ti tajemství // Ve sklenici vody / umeju ti nohy // Pohážu tě listím / poseru se štěstím"

 

Nuže, klademe si otázku je-li undergroundová tvorba opodstatněně složkou kultury, nikoli bolákem na končetinách takzvaně civilizovaného světa.

 

 

(2)

Undergroundový zpěvák, pianista, textař, skladatel a nejvýraznější osobnost skupiny Psí vojáci Filip Topol pocházel z rodiny umělců. Otec byl dramatik - děd literát - bratr básník i prozaik. Když byl v roce 1994 uveden film Žiletky podle stejnojmenné Topolovy písně, autor si v něm zahrál hlavní roli.

 

Z Topolovy dílny přibyly do knihkupectví a do knihoven svazky Texty 1985 - 1991 (1991), Filip Topol - Psí vojáci (1993), Mně 13 (1994, 1999), Sakramiláčku (1997) a další.

 

Nejsveřepější stoupenci Filipa Topola nedali dopustit, aby na domě, kde jejich idol žil (v Antonínské ulici v Praze-Holešovicích), nebyla odhalena pamětní deska. Stalo se tak v červnu 2017.

 

O stejném letopočtu Filipův bratr Jáchym (*1962 v Praze) přidal k Ceně Jaroslava Seiferta, jejímž laureátem se stal v roce 2010, také Státní cenu za literaturu.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB