Typy a osudy umělců po způsobu K. M. Čapka-Choda (4/4)

Email Tisk PDF

Čapek Chod Turbina obalTřebaže v románu Turbina běží vedle bezuzdého pachtění se za hmotným a společenským profitem též o démona  moderní techniky, zkrátka si v něm nepřijdou ani umělci. Konkrétně nadaná pěvkyně Klementina Ulliková a pianista a komponista Rudolf Vážka.

 

 

Pětadvacetiletá kráska Klementina (podomácku Tynda) vládne tak výjimečným hlasem, že je přímo předurčena dosáhnout uměleckých výšin, a ona už skutečně vystupuje na koncertním podiu v Měšťanské besedě v pražském Karlíně. Nicméně tato "štace" ji neuspokojuje: Klementina sní o prknech Národního divadla. Takové má sebenároky, takovou má ctižádost!

 

Domácí příprava k dosažení životního cíle je pro Tyndu samozřejmostí - a tak se dveře výstavního domu Ullikových otevřou hladovému proletářskému synkovi Vážkovi, zjednanému na místo soukromého korepetitora.

 

Abychom nežili v iluzích:  Za Rudolfem ohlíží se mnoho dívek, mnoho sličných žen – protože je nadobyčej šeredný, stará se Čapek-Chod o pravdivé představy svých čtenářů.

 

A tu kteréhosi dne sebral Rudolf odvahy a na konci árie bodl po Tyndě plachýma očima a – a – zbledl. Postřehl přece, že sama Tynda je tak krásná jako její hlas. A bylo pro Rudolfa nade vši pochybnost, že KAŽDÁ ŽENA TAK VYPADÁ, JAK ZNÍ. A protože duchovně založení muži lásku projevují i tvůrčími činy, zkomponoval Rudolf trio pro klavír, cello a housle. Považme, kantilénu Vážkovi vydala sama Akademie a ještě přidala cenu! také nás Mistr Čapek-Chod zasvětil.

 

Rudolf MILUJE. Hudbu každý den. Tyndu každý den. Dnes ještě život a ještě celičký svět, protože dnes - dnes - se to stalo: okouzlující pěvkyně Rudolfa políbila! Na ústa políbila!

 

Nato zmizela, neboť byl čas odspěchat na tenisový kurt.

 

Jde za ní, jde omámený Rudolf, a čeká mezi keři, aby jí konečně řekl ... aby jí TO konečně řekl. - - -

 

- Jenže kdepak! Neřekne nic. Zkrátka nic. Krasavice už je na kurtu, s ní kterýsi atlet, a ty pohledy ... , ty úsměvy ...!

 

Nešťastně zamilovaný komponista a korepetitor Rudolf Vážka do výstavního domu rodiny Ullikových už nevstoupí.

 

* * *

 

Uplyne půlrok a Klementina prožívá vzrušený den: má zkoušku v Národním divadle! Když přijde na řadu a vstoupí do sálu, koho nespatří... Vždyť je to Vážka (!) – a bude ji doprovázet na klavír! (Pan Rudolf Vážka to totiž dotáhl v Národním divadle na korepetitora sólistů opery.)

 

Ti dva si to teď řeknou přímo. On, jemuž polibek od Tyndy změnil vnímání světa: „Slečno! Od onoho okamžiku, kdy se mi dostalo nezapomenutelného, ale přece jen neblahého blaha ...“ Ona, jejíž vnímání světa po celý mladý život tak neprodyšně lemuje egocentrismus: „... byla bych vám řekla, že bych vás jako komponistu mohla mít velice ráda, a taky mám, ale jako milenec byste nebyl mým ideálem ...“

 

(Okamžik! V tento moment to ještě není zjevné, ale vězme, že něžná upřímnost těch dvou, to je nenadálý začátek příštího obratu. Takových je ve světě vždycky tolik, kolik je lidských životů a co životů, tolik i zápletek a rozuzlení, jaké by žádný spisovatel nedomyslel.)

 

Ale teď to nejdůležitější: Zavolali z Národního divadla, že Klementině Ullikové nabízejí místo v dámském sboru. Takové ponížení! Taková urážka! Co si to vůbec dovolili?! Mám na sólový zpěv, nepochybuje slečna Ulliková, a jsou přesvědčeni i  v l i v n í  kolem ní. A ti  v l i v n í  zapracují, a Klementina Ulliková šanci dostane.

 

Dostane šanci právě v tom dni, kdy se zlomí hřídel turbiny, kdy se po otřesech půdy sesune zbrusu nová strojírna i stará dobrá Papírka, kdy se firma „Turbina, a. s. k obrábění dřeva, parketárna, speciální výroba klavírů amerického systému Harwey“  změní v jediném okamžiku v nereálný sen, v ubohé torzo.

 

Jenže to všechno bylo dopoledne, kdy ona už v divadle, a neví nic o Události, jejíž ozvěna se šíří hodinu po hodině rychleji a rychleji maloměšťáckou Prahou. Klementina se připravuje – samozřejmě v nutném informačním vakuu – na večerní premiéru. Dávají Wagnerova „Lohengrina“ a Klementina bude Elsou Brabantskou. Tak. Klementina Ulliková bude čnít nade všemi! Klementina Ulliková bude znít mezi všemi!

 

Ale protože ty máš, soucitný čtenáři, zřejmě slabost pro tohoto člověka, řekneme si to další z jejího velkého večera šeptem. Dav diváků: "To je ta Ulliková, jejíž otec právě dnes ožebračil své akcionáře! A jí ani hanba není, tak troufalá je!"

Divadlo je plné lidí a ti lidé neumějí odpouštět.

 

Elsa Brabantská vstoupí na scénu, už měla zpívat, muzikanti dělají, co mohou, ale Elsa Brabantská oněměla. Oněměla z mrtvolného chladu a cizoty, právě že cizoty, která se na ni sune z nespočetných očí v hledišti. Už ji z jeviště odvedli, už je u ní lékař a ten klade Vážkovi na srdce, aby slečnu neopouštěl, dokud ji neodevzdá přímo panu otci. Neboť jedná prý se o dosti značný šok...

 

V kočáře na cestě k Ullikových vile Rudolf na zhroucenou ženu hledí jako fanatický věřící na modlu. On želí zpěvaččina zmaru především jako muzikant, jako umělec, který nezažil dosud většího hudebního štěstí nad její zpěv, který z nejbližší blízkosti slyšel šuměti dech jejích ňader při tvoření nejvyšší krásy, jakou kdy poznal, – tónu jejího hlasu.

 

Než Klementina vystoupí, aby se objala s otcem, v jediné dopolední chvíli jako mávnutím proutku ožebračeném, Rudolf Vážka se v kočáru dožije v krátké době dalšího obratu: slyšel a viděl vychytralou, rozmazlenou, bohorovnou Klementinu srdceryvně úpět a usedavě plakat. - - -

 

* * *

 

Můj ty bože! Můj ty bože, Život, jak jej na Zemi známe, je opravdový mág, Nu, opravdový. Vždyť slyšte tu novinu! Slečna Klementina Ulliková a pan Rudolf Vážka vstoupili do stavu manželského! Není to žert? Coby! - - -

 

Té noci po nešťastné UDÁLOSTI v Národním divadle totiž Tynda zkolabovala. Upadla – a padla do bezvědomí, takřka čtrnáct týdnů byla nepřítomna na tomto světě. Když se přeci probrala z dlouhé nervové horečky, zaplaťpánbůh uzdravil se jí i rozum. A shledala, že po celou dobu nemoci a po celou dobu rekonvalescence navštěvoval ji a stále navštěvuje ustaraný komponista Rudolf Vážka.

 

A to byl obrat třetí.

 

Řekli si to z očí do očí: Chtějí spolu žít.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB