Typy a osudy umělců po způsobu K. M. Čapka-Choda (3/4)

Email Tisk PDF

 

Chod Rozkoč přebalTaké v románech Vilém Rozkoč (1923) a Řešany (1927) je ústřední postavou umělec. Tentokrát sochař. Bohém Vilém Rozkoč.

 

 

 

I on má nepopiratelný talent. Ačkoli dlouho hmotně živoří, vytvoří dílo, ba Dílo, které odkoupí movitý podnikatel a učiní z Rozkoče vysoce postaveného manažera své firmy. V sociálně povznesenějších vrstvách však sochař ne vždy vlastní vinou neobstojí a padá zpět do chudičkého ateliéru, naštěstí jako vítěz morální. V Řešanech (1927), na předešlý román Vilém Rozkoč volně navazujících, válkou na duchu poznamenaný umprumák Rozkoč po složitých interních peripetiích zkonsoliduje svůj duchovní život a navrátí se do vnějšího světa jako víceméně vyrovnaný člověk.

 

Ovšem předešle...

 

Vilém Rozkoč odjel do Paříže, aby tu vkrátku schlípl a dovtípil se, že znicotnění existence vede jej do náruče smrti. Zahanben mistrovstvím Rodinovým, kterého doma napodoboval, jediného svého díla v Paříži neprodal, a když mu v ateliéru, kam chodil na hodiny, dali najevo, že už překáží, šel k Seině.

 

Povšimli si jej tam ti, k nimž svým sociálním původem patřil – proletáři, a z něho byl rázem štukatér.

 

Pak přišla válka. Aby nebyl internován, stal se Vilém Rozkoč dobrovolníkem francouzské armády - a na frontě na něj čekal zázrak: žádný nepřátelský voják si ho nevzal na mušku. Naopak - on to je, kdo zabije.

 

Z činu zabití má noční můry. Ano, je to k nepopření. Rozkoč neměl mít srdce umělcovo. To je ten hlavní sochařův poznatek z první světové války. Do té války prostě nepatřil. Zranila ho na těle (vážně zraněn na ruce), ale především, především na duši. Do vlasti se vrátil v horečkách, vždyť nemocný tyfem, a s nemizejícím přeludem okamžiků, kdy připravil jiné dva o život.

 

Když je Rozkoč propuštěn z nemocničního léčení, společenská elita Řešan mu věnuje veškerou pozornost. A v této pro něj příznivé atmosféře sochař promění svoji válečnou můru v hmotnost: vytvoří památník válečným obětem, a protože nejen ten, jeho prestiž roste a on se konečně vypracuje v uznávaného umělce.

 

A propos. Někdejší  Vilém Rozkoč není bez úspěchu u žen. Na pozadí umělcova citového života obnažuje spisovatel Čapek-Chod veskrze katastrofální etickou zvrácenost společnosti majetných.

 

Tak sochařova choť Eva Rozkočová (předtím Pivková a ještě předtím Hrozníčková) je ovládána matkou, baronkou Žinkovskou-Pivkovou, někdejší to baletkou Hrozníčkovou, která má o štěstí své nemanželské dcery, "dítěte, které za nic nemůže" (Č-Ch), vlastní nekompromisní představy: výhodný sňatek s hmotně dobře si stojícím mužem. Tyto představy Rozkoč v žádném případě nenaplňuje; a baronka přiměla dceru dokonce k tomu, aby se zbavila dítěte, jehož otcem právě Rozkoč je.

 

Všeho všudy - anebo naopak dokonce - dva romány byly spisovateli zapotřebí, aby cele vylíčil peripetie uměleckého a ovšemže lidského vývoje netuctové individuality, jíž poslal do času přelomu: konce monarchie a prvorepublikových začátků.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 20 Říjen 2017 15:12 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Literatura pro děti

25. listopadu od 10:00 do 17:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB