Typy a osudy umělců po způsobu K. M. Čapka-Choda (2/4)

Email Tisk PDF

Čapek Chod 1860Mladý muž sedící v soudní síni na místě pro veřejnost vyhrazeném, to je – pan Antonín Vondrejc. Do Prahy přibyl z Místřeže, osmadvacet je mu a korektora střídá redaktorem a naopak, ale nejvíc a vždycky je básníkem. Vždycky. Celou svojí bytostí!

 

 

 

(Ty ani teď nevíš, kdo je Antonín Vondrejc? Žertuješ ... V Čapkově-Chodově celoživotním díle jde o nejčastěji se objevující postavu. Nám samozřejmě jde o postavu románovou.)

 

Mladý muž si přišel do Prahy pro první vavříny. Dávali tu premiéru pohádky „Král Ječmínek a královna Pšenička“, kus měl obrovský úspěch, a ten úspěch byl i Antonínův, neboť on to byl, kdo napsal libreto.


S Antonínem Vondrejcem přichází do světa české literatury neokoukaný mužský typ. Jen si to vezměme: Na kontě básnickou prvotinu „Poskvrněná početí“, horlivý autor drobných denívek a publicistických efemérek, oblíbený řečník na studentských schůzích, jeden z organizátorů studentské avantgardy a popřední osobnost formující se politické radikální strany, osobnost, nominovaná na kandidátku.

 

Prostě mladý úspěšný člověk s dobrými vyhlídkami. Tak dobrými, až mu je leckdo závidí. Až si nadělal  nepřátel. Až ...!

 

Což - prozatér to řekne sám...

 

Pan Antonín Vondrejc býval jen teoretikem. Hlasatelem idejí. Poetou úvodních veršů ve studentských časopisech. Verbálním rozněcovatelem schůzí. Když však došlo k „propagandě činu“ (Č-Ch), Vondrejc prostě selhal. Měl přejít od veršů ke skutkům, ale on od skutků naopak zrazoval a nakonec vypadl z kandidátní listiny. Politicky osaměl.

 

Ale když se za čas koná proces s radikály, k nimž on sice už nepatří, ale - zvědav - k soudu přesto jde, zmučí jej nevyslovené, ale viditelné podezření bývalých soudruhů: To on prý je udal. Bože, něco takového! Křivda křivdoucí!

 

Pak bouře pominula a proudy vášní odtekly, ale námi připomínaný narátor v Domažlicích rozený, ponechal panaVondrejce –  rochňat se v bahně. Z redakce „Mírného Pokroku“ jej vyhodili, a tím pádem již není další redakce, která by stála o jeho příspěvky. Od toho času změní se Antonínův život nejprve v absurdní tragikomedii a potom už jenom v tragédii, v tragédii, nikým nerežírovaný, schválnou hrou atributů společenských i biologických napsaný krutě sarkastický příběh muže, stále ještě snaživého, stále pracovitého a lidsky poctivého ... Ale ukáže se: Tvá budoucnost je stejně nemocná, Antoníne, jako ty sám. (Abys pochopil, soucitný čtenáři. Ve stejný den, kdy Antonín přijde o práci redaktora, přihlásí se v jeho těle tuberkulóza ...)

 

Tento člověk, lidičky, tak mladý, že bychom řekli všechno má teprve před sebou, tak tento člověk se tedy ocitl v pekle a nemůže s tím nic zmoci: spolehlivě fungující soukolí vnější mašinérie okolností ironických, absurdních a neslitovných drtí Antonínovy šance životní až nakonec i Antonína samotného a do posledka samý jeho život.

 

Ze stipendia přislíbeného mu za jeho básnickou tvorbu nakonec sešlo – prý pro pohoršující poměry, ve kterých Antonín žije.

 

Nabídne báseň k uveřejnění – intrikářem s dlouhými lokty odsunut a znemožněn.

 

Když dostane práci korektora, bere za ni tolik, že ani hlad neutiší. Vzepře se – stůj co stůj musí odejít z Prahy!

 

Musí zpátky do Místostřeže – tam shánějí redaktora!

 

Shánějí – ale co to je s jeho Annou?! Ona si chce vzít život! Než žít bez miláčka, to raději vůbec!

 

Něco takového si nemůže vzít Antonín na svědomí! Zůstal tedy. Zůstal s Annou navždy. Navždy nebude dlouhé, žel. (Abys věděl, čtenáři! Židovské děvče Elsu Pinkasovou pojmenovali Annou, jak tradice U Šašlů, kde je ona sklepnicí, vždycky každé nové velí. Této je dvacet jeden rok. Zhola nevzdělaná – smyslná o to víc. S náležitým sexepílem – přec jenom Antonína milující. Z Antonínových básní nepřečetla jedinou strofu – ale napodobí každý jeho krok. Také Antonín miluje – Annino tělo nejvíc.)

 

Sráženého, zneuznaného, opovrhovaného, už neprůbojného básníka Antonína Vondrejce miluje též Tuberkulóza, víc a víc. Už mu nebude líp, jenom hůře a hůře.

 

Život si z Antonína utahoval, dokud se dal žít, a utahuje, když už se žít nedá - lékař, který za panem Vondrejcem dochází, je lékařem dámským.

 

S židovským děvčetem Annou se Antonín ožení už polomrtvý – to aby Anna nezůstala svobodnou matkou. Teď leží básník na smrtelné posteli, pohupuje kočárkem, a Anna musí do práce, aby ... nepomřeli hlady.

 

Když tuberkulózní umělec Antonín Vondrejc zemře, u Štěstěny nastokrát outsider, jeho tělo odvezou do anatomického ústavu - co by učební materiál. Rozumí se při pitvě.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB