Okýnkem do zapomnění

Email Tisk PDF

 

špotová přebalToho roku je jí dvacet. Dosud bez valných literárních výbojů, vavříny tudíž neověnčena. Přesto zvědava na čtenáře: přijdou jich celá procesí, nebo půjde spíš o tichounce nenápadné jedince?

 

 

Žel, vavříny chybí dodnes  - a jí na tom zřejmě až tak nesejde.

 

Miroslavě Špotové, o níž je v tomto krátkém zastavení řeč, vyšla v okázale diskrétním prvním roce nového tisíciletí knížečka, dle našeho de facto dvojpovídka Okýnko na věčnost (Sursum 2001). Knížečka útlá, útlounké i kapitolky, jichž je suma sumárum třiatřicet, a kdyby méně bylo, stalo by se pramálo. Vždyť neváhá-li se autorka - a mladičká Miroslava Špotová ve dvou tisícím prvním neváhala věru ani málo -, učinit život na jednom stu stranách fádnějším než život reálný tak často bývá, pak její rodný Liberec nemá, za co se literární tvůrkyni odvděčit. Dodnes nemá.

A to navzdory tomu, že již v době, kdy si ambiciózní studentka Pedagogické fakulty, Katedry bohemistiky, při UJEP v Ústí nad Labem jen něco málo začala s literaturou knižně vydávanou (2001), už ji neminula Cena rektora UJEP pro studenty a absolventy studia za mimořádné výsledky ve výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti. Studující bohemistiky Špotová tehdy vyzískala lichotivé morální ocenění za knížečku experimentálních próz Ty jsi zlý! (Ústí nad Labem: Univerzita JEP, 2003).

 
   

 

Skrovná knížečka dvojpovídka - Všechno má svůj smysl a Okýnko na věčnost -, a  vzali jsme si ji na dovolenou, abychom zvěděli, jaké to je tam, kde nezavadíš takřka o nic, tak tato knížečka v národní bibliografii žel bezcenná, má jedno k podivení: Všechno má svůj smysl je napsána er-formou, Okýnko na věčnost naopak ich-formou. Zdá se nám to být poměrně originálním, neboť máme za to, že Okýnkem se kdosi protáhl z povídky předešlé.

 

Škoda, že obsah za originální označit nelze. Zvláště umění logicky prokreslených souvislostí postrádáme velmi citelně: nu, proč to neříci - přímo zoufale.

 

Kamil takříkajíc chodí s Mimi Řáhovou. Ta se dostane na školu, kde studuje pomaturitní obor, nástavbu, a Kamil ji chodí vyhlížet na nádraží. Zde se seznámí s mladinkým chlapcem, který čeká na černovlasou Alici, svoji nevlastní sestru, zdravotní sestru. Ona zas má přes zimu za úkol pečovat o věhlasného klavíristu Karla, a tak Kamila požádá, ať na jejího nevlastního bratříčka dohlédne. Kamil v tom nevidí problém. Ten (problém) máme (s tou) věcí především my.

 

Chlapce nazývají Kryštof, a studentce Mimi tak velmi vadí, že kde je ona s Kamilem, nesmí chybět ani upovídaný dorostenec.

 

A což teprve, když nepřítomna není ani Alice! Žárlivou Mimi může trefit šlak, nám ovšem připadá, že v pořádku není Kamil: S Alicí se nezaplete, místo toho spolu meditují, život analyzují ... tak nějak mrtvolně  analyzují...

 

A přece je příběh života vzrušující! Na řadu přišly Kamilovy psychické krize a  úmysly i pokusy o sebepoškození, nejlépe smrtelné.

 

Takový je to debut z roku jedna. Není v něm téměř nic -, a nic v literatuře už stokrát, tisíckrát bylo. Jakoby si to uvědomila i Miroslava Špotová...

 

V bibliografii řečené národní více jejích stop nenajdeš.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 22 Září 2017 12:26 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB