Deset let knížky na cesty

Email Tisk PDF

 

Hejnic přebalOsmnácti prózami, povídkami převážně, opatřil Otto Hejnic bezmála sto osmdesát stránek sbírky Ztracená závrať. Ta je autorovou  tečkou za jeho bibliografií osmdesátých a devadesátých let.

 

 

Kam náš relativní přehled sahá, rodáka z Prahy (*1945) vždy uchvacoval ženský živel s veškerou svojí záhadyplností, nevyzpytatelností i předurčeností činit svět smysluplnějším. Severočech Hejnic to přiznává i ve Ztracené závrati, když jeho mladý protagonista rozplétá dřívější i přítomné zauzliny bytí s nadhledem a vyrovnaností přímo učebnicovou: kupříkladu v prózičce Co ty víš o ženskejch. (Ve Stráži to je. Náš rozpomínající se mládenec prochází Stráží diskrétní, s kamarády jí prochází, pozoruje dívčí živel, hloubá nad ním... To už chybí jen malý krůčej k poezii žití a Otto Hejnic dal, aby se vypravěč bez okolků přiznal, že Jirka, se kterým se on potká v nočním rychlíku, bude vypravěči Prvním básníkem, kterého on znal. Jirka je ležérní chvastoun, usiluje ohromit  laxními pohyby a básnickými pokusy, fotografiemi dívek, korespondencí, usiluje až do půl čtvrté ráno, kdy vypravěčova cesta nočním rychlíkem končí. Ale vyměnili si ti dva adresy a telefonní čísla, to aby příběh jejich setkání měl více kapitol.

O mužích a ženách mentálně a empiricky již vyzrálých, třeba jen na "psí knížku" spolužijících, vypráví text Jiřík a důchodkyně (s.112). Hejnic prostě zná vše o lidech, a tudíž může nabídnout neakademický lexikon vztahů intimních protějšků.

Ostatně: Vždyť on nás dokonce vzal na palubě říční lodi do listopadové Paříže! Po hladině Seiny! Do společnosti posedle fotografujících Japonců a užaslých Čechoslováků!

To je prostě Paříž -, a Paříž ve Ztracené závěti? Prózička-nálada...

* * *

Bez rekapitulací nezmůžeme takřka nic. Nuže do toho!...

Ztracená závrať (Příbram: Horymír City s.r.o. 1997) je v pořadí třetí autorovou knihou. V literatuře se Hejnicovi zalíbilo v roce 1983, kdy debutoval sbírkou povídek V pátek večer. Třeba jsou Hejnicovou doménou spíše povídky, je spisovatel též zdatným romanopiscem, což poprvé dokázal v roce 1988, kdy mu vyšel titul Dvě lásky na začátek.

Románem Nebe na dosah (2002) dal o sobě Otto Hejnic vědět také dvacátému prvnímu století. Po celý produktivní věk publikuje hojně časopisecky. Absolvent hornickogeologické průmyslovky v Příbrami žil... Ale kampak s tím stereotypem!

Zkrátka ho znají v Klatovech, potkávali se s ním v Lounech,  samozřejmě v Příbrami, a jak by vzpomínka na literárního barda nezahřála Ostravany a Liberecké?

Apropo! Takřka dvacet knih - taková je to dosavadní literární žeň českým Severem respektovaného autora.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 09 Září 2017 08:21 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB