Deset let knížky na cesty

 

Hejnic přebalOsmnácti prózami, povídkami převážně, opatřil Otto Hejnic bezmála sto osmdesát stránek sbírky Ztracená závrať. Ta je autorovou  tečkou za jeho bibliografií osmdesátých a devadesátých let.

 

 

Kam náš relativní přehled sahá, rodáka z Prahy (*1945) vždy uchvacoval ženský živel s veškerou svojí záhadyplností, nevyzpytatelností i předurčeností činit svět smysluplnějším. Severočech Hejnic to přiznává i ve Ztracené závrati, když jeho mladý protagonista rozplétá dřívější i přítomné zauzliny bytí s nadhledem a vyrovnaností přímo učebnicovou: kupříkladu v prózičce Co ty víš o ženskejch. (Ve Stráži to je. Náš rozpomínající se mládenec prochází Stráží diskrétní, s kamarády jí prochází, pozoruje dívčí živel, hloubá nad ním... To už chybí jen malý krůčej k poezii žití a Otto Hejnic dal, aby se vypravěč bez okolků přiznal, že Jirka, se kterým se on potká v nočním rychlíku, bude vypravěči Prvním básníkem, kterého on znal. Jirka je ležérní chvastoun, usiluje ohromit  laxními pohyby a básnickými pokusy, fotografiemi dívek, korespondencí, usiluje až do půl čtvrté ráno, kdy vypravěčova cesta nočním rychlíkem končí. Ale vyměnili si ti dva adresy a telefonní čísla, to aby příběh jejich setkání měl více kapitol.

O mužích a ženách mentálně a empiricky již vyzrálých, třeba jen na "psí knížku" spolužijících, vypráví text Jiřík a důchodkyně (s.112). Hejnic prostě zná vše o lidech, a tudíž může nabídnout neakademický lexikon vztahů intimních protějšků.

Ostatně: Vždyť on nás dokonce vzal na palubě říční lodi do listopadové Paříže! Po hladině Seiny! Do společnosti posedle fotografujících Japonců a užaslých Čechoslováků!

To je prostě Paříž -, a Paříž ve Ztracené závěti? Prózička-nálada...

* * *

Bez rekapitulací nezmůžeme takřka nic. Nuže do toho!...

Ztracená závrať (Příbram: Horymír City s.r.o. 1997) je v pořadí třetí autorovou knihou. V literatuře se Hejnicovi zalíbilo v roce 1983, kdy debutoval sbírkou povídek V pátek večer. Třeba jsou Hejnicovou doménou spíše povídky, je spisovatel též zdatným romanopiscem, což poprvé dokázal v roce 1988, kdy mu vyšel titul Dvě lásky na začátek.

Románem Nebe na dosah (2002) dal o sobě Otto Hejnic vědět také dvacátému prvnímu století. Po celý produktivní věk publikuje hojně časopisecky. Absolvent hornickogeologické průmyslovky v Příbrami žil... Ale kampak s tím stereotypem!

Zkrátka ho znají v Klatovech, potkávali se s ním v Lounech,  samozřejmě v Příbrami, a jak by vzpomínka na literárního barda nezahřála Ostravany a Liberecké?

Apropo! Takřka dvacet knih - taková je to dosavadní literární žeň českým Severem respektovaného autora.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 09 Září 2017 08:21 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB