Poznámky k prvnímu básnířskému poločasu Tamary Kopřivové

Email Tisk PDF

Kopřivová Tamara foto fb kopřivová"Umění je / závod se smrtí."  (Vladimír Brandejs)

 

 

 

Jakoby to mělo být soupeření o titul nejdovednějšího lichotníka. "Výsostná poezie", "bytostná básnířka", "jemný humor unikající z pastí lyrického šálení" ... Mnoho je toho, mnoho nepoctivého...

Tamara Kopřivová (*3.5.1962) takříkajíc vstoupila do literatury teprve po čtyřicítce, a to se poezie jenom dotkla, vždyť svůj drobný sešitkový debut adekvátně i pojmenovala: na Doteky slov (Plzeň: Ason-klub Knihovny města Plzně, 2003). Vzdor tehdejšímu věku dozrání do stavu rozvážnější moudrosti máme zato, že šlo o nakročení k Delfám stále ještě předčasnému.

Sbírečka má dva oddíly, Otisky a Tobě, domníváme se však, že zejména výtvorky z oddílu prvního básněmi ještě nejsou. Nejhůře je pokoušet humor a on je nikoli veselý, ale k smíchu.

A což teprve takové konstrukce básnického jazyka jako plačosmích či smíchopláč nebo maliny "Nezrale zralé / Zrale nezralé" jsou nejenže neduchaplné, ale též bezcenné a případný talent devalvující. Strofa "V duchu zas píšu ti / odpověď do mráčku / a nemám na známku / promiň mi / tučňáčku", ta už napověděla nebezpečně mnoho (??).

Druhé nakročení Tamary Kopřivové do literatury nese název Otisky a byla u toho plzeňská NAVA - Nakladatelská a vydavatelská agentura (2007). Ačkoli Šumava působí ne jako báseň, ale časopisecký titulek, Svěcená voda už předznamenává naději, že Kopřivová básnířkou nakonec bude.

Nepřehlédneme Otisky města, které slíbily, že rodné a domovské Plzni Tamara Kopřivová snese vícero ovoce, a ona to udělala již ve sbírce třetí, Krajinou bez kompasu (NAVA, 2012). Vedle Plzně se dostalo i na Český Krumlov a vůbec se v autorčině slovníku objevily nové a nikdy neotřepané znaky a motivy. Je v nich naděje.

Čtenář posoudí:

 

"Zavonělo dřevo / pak housle po něm zavoněly / Kobylka strunami osedlaná / do světa tónů rychle cválá / Do dálky - do blízka / to když se zastýská / Když se ti zasteskne / v krajině mollové / zpátky hned sveze tě / vesele / v durové."

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB