Z Normandie přes Ardeny až k nám

Email Tisk PDF

balcar přebalTěch kilometrů, kterých se nachodil, které najezdil, a detaily vryl do paměti, to aby se mu zdařilo napsat knihu. Těch kilometrů...! Každý velmi mnoho vyprávějící.

 

 

 

Ani kniha, kterou dokončil a s jarem roku 2017 i vydal, není ledasjaká: ví toho přemnoho o plynutí času a událostech v něm. On jí dal název: Z Normandie přes Ardeny až k nám.

Přeci ... Bohuslav Balcar.

Známo je: Na VŠE v Praze vystudoval ekonomiku zahraničního obchodu. Jazykové vzdělání zde nabyté a ostruhy získané už v praktickém životě ostříleného publicisty, historiografa, autora literatury faktu a literatury slovníkové a nakonec i romanopisce, to vše přivedlo Bohuslava Balcara na křižovatky přítomnosti a časů minulých.

* * *

Když psal - středoškolák - maturitní práci na horšovskotýnské jedenáctiletce, vybral si téma osvobození Československa a v jeho rámci téma historických reálií z bojů čs. letců na Západě a k tomu téma příchodu Pattonových vojáků do (jiho)západních Čech.

Když jednatřicetiletý – sportovec a organizátor – založil (1974) memoárový „Běh osvobození Haltravou", a ten neupadl do zapomnění plných třicet pět let, šlo mu o každoroční veřejnou oslavu vylodění Spojenců v Normandii (1944).

Potom tedy nemůže být omylem naše mínka, že v Balcarově vědomí je téma druhé světové války živým doslova odevždy.

Ovšem jen čtenáři hrubě neinformovanému připadne finálním takové tvrzení, že pod názvem Z Normandie přes Ardeny až k nám se nabízí všeho všudy na tři sta stran historiografického textu s průběžným přesahem autorova vhledu do politickým nuancí dnů a týdnů z konce světového konfliktu.

Jde však o tvrzení velmi, velmi zavádějící.

Bohuslav Balcar totiž pojal úmysl koncipovat pod egidou rodinného nakladatelství Resonance hned celý PROJEKT, vždyť přece: Z Normandie přes Ardeny až k nám.

Nicméně neuspěchejme náš exkurz Balcarovým organizátorským opusem. Ten má totiž nejprve a samozřejmě "předmluvu": v podobě sborníku, a také navozuje atmosféru konečné fáze druhé světové války a prvních úlevných dnů svobody. Hvězdy a pruhy nad Chodskem (Kdyně: nakladatelství RB Print – Robert Balcar, 2010), dal mu název. Už tady se nám naskýtá příležitost přesvědčit se, že americké bojové jednotky, jakož i konkrétní jedinci v nich jsou Balcarovým zájmem nikoli jen příležitostným. Ostatně neúnavný historiograf uvodil knihu jednoznačně: „Tato nová publikace poskytuje svým čtenářům také pohled z jiného úhlu – ze strany samotných osvoboditelů. Přináší historii vojenských jednotek, které se na osvobození Domažlicka podílely, fotografie, jejichž autory jsou sami naši osvoboditelé. I po dlouhých desetiletích nám mají co říci. Jakoby to bylo včera…!

Poznejme, odkud k nám přišli, co tomu předcházelo, jaké oběti museli předtím přinést. Bojovali za nás hodně daleko od své vlasti, na cizím kontinentě, ale bez ohledu na to prolévali krev a mnozí z nich i umírali. Žádná z našich generací by na to neměla nikdy zapomenout! Doby, kdy na to zapomenout bylo povinné, už jsou snad jednou provždy pryč!“

Využil vědomostí nashromážděných při studiu dobových dokumentů, vzácných archiválií, tematicky blízké literatury, uměleckých děl. Zúročil poznatky cestovatele absolvujícího trasu Normandie – Ardeny – český jihozápad na všechny pomyslitelné způsoby. Už sborníkem Hvězdy a pruhy nad Chodskem uhlédl generační ztráty hodnot a apokalyptickou krizi lidství do věcných detailů jako málokterý badatel či historik neakademik před ním.

Zatímco Hvězdy a pruhy nad Chodskem vyšly v roce půlkulatého (šedesátého pátého) výročí osvobození Československa od nacistických okupantů, erudovaný umělec už ve stejném čase vedl informační kampaň, předjímající výročí sedmdesáté. Už i proto je projekt Z Normandie přes Ardeny až k nám počinem mimořádného rozsahu i neobyčejné nápaditosti, jak je toho jen málokterý jednotlivec schopen.

Bohuslav Balcar nazval "vlajkovou lodí" programu Z Normandie přes Ardeny až k nám cyklickou Foto-video-show. V té vpravil do svých vystoupení dlouhou řadu málo známých, jím objevených poznatků vyvracejících ustálená, z roku na rok (masově) reprodukovaná, přičemž zjednodušující pseudohistorická klišé. Přidal čtyři sta filmových záběrů a snímků, z kterých nejeden viděla veřejnost vůbec poprvé. Opravdu – sotvakdo odešel z „vlajkové lodi projektu“ předčasně.

Balcarova polemika s představami o osvobození západních Čech jakožto div ne turistické záležitosti má své opodstatnění. Bohuslav Balcar osvobození nahlíží v celém časovém kontextu ještě před Normandií a vedle příchodu Američanů na český západ připomíná i to, že některé americké divize měly „ztráty vyšší, než činily jejich tabulkové bojové stavy“. Jinými slovy: prošly infernem.

Badatel zkrátka chce upozornit, že jsou zjednodušováním dějin proklamace o vylodění západních Spojenců v Normandii jakožto jediném začátku takřečené druhé fronty – poukazuje na to, že prvopočátek této fronty se datuje roky 1942 (spoluvylodění amerických jednotek v severní Africe) a 1943 (totéž na Sicílii). (Některé z těchto jednotek se nakonec připojily k těm v Normandii vyloděným.)

Nakonec nemožno nedocenit Balcarův výhradní smysl pro objektivitu. Už v knize Hvězdy a pruhy nad Chodskem autor upozorňuje, že "řada historiků 2. světové války, opírajících se i o výpovědi zajatých vysoce postavených německých generálů, se shoduje na tom, že již před koncem léta 1944, kdy už byli Spojenci v Belgii, měli tito možnost využít momentálního zhroucení německé obrany, zaútočit přes Západní val a dokonce dorazit až k Rýnu. Na dlouhé frontě od holandské hranice až po francouzskou hranici u pevnostního města Metz/Méty stály v té chvíli slabé protivníkovy síly, neschopné spojenecký útok zastavit.

Spojenecké velení ale na takový vývoj připraveno nebylo, a tak došlo v závěru srpna a na počátku září 1944 během několika málo dnů místo k mohutné spojenecké ofenzívě k prodlevě, která Německu postačila ke konsolidaci sil a k přípravě účinné obrany, jež válku podstatně prodloužila. (...) Rychlým průnikem do Německa ze západu a urychlením jeho porážky mohly být ušetřeny životy mnoha spojeneckých vojáků v neúspěšných operacích jako Market-Garden či v Hurtgenském lese. Ke krvavé bitvě v Ardenách nemuselo dojít vůbec!Ze 750 tisíc spojeneckých vojenských obětí v Evropě od Normandie až po V-Day 8. května 1945 jich plné dvě třetiny připadají na období po zahájení operace Market-Garden!

Rychlý postup Spojenců do Německa mohl zabránit masivnímu použití střel V-1 a zřejmě zcela znemožnit dokončení projektu balistické rakety V-2. Vždyť ostřelování západní Evropy a Británie těmito "zázračnými" Hitlerovými zbraněmi začalo v masivním měřítku až po onom spojeneckém zaváhání.

Zcela určitě by byly bývaly zachráněny statisíce vězňů koncentračních táborů, mohlo být překaženo zahájení pochodů a transportů smrti."  - - -

Balcarův rozhodující publikační čin má, řekli jsme už na začátku naší rekapitulace, stejné pojmenování jako projekt sám: Z Normandie přes Ardeny až k nám. Píšící historiograf však napřed rozšířil svoji bibliografii zatím šestnácti publikacemi pojednávajícími také o místech, kde nejstarší senioři americké osvoboditele ještě pamatují (Domažlice, Klenčí pod Čerchovem, to vše namátkou, Klatovy, Holýšov, Hostouň, Bělá nad Radbuzou, Kdyně …).

Už tato okolnost učinila z Balcarových publikací studijní pramen, který jistým dílem není co do sdělnosti nikde jinde v literatuře k dosažení. Tak v sešitovém vydání publikace Sušice a okolí - osvobození 1945 (Domažlice: Nakladatelství Resonance, 2015) nalezneme záznam z farní, německy psané kroniky Kašperských Hor. Čteme: "Zima roku 1945 byla tvrdší než jindy, ale dlouho netrvala. Často ale chybí palivo. Město je přeplněno uprchlíky ze všech částí Německa. Stará škola pod děkanstvím se stala pomocnou nemocnicí, místnosti obsadili staří uprchlíci. Mnozí umírají, neboť štrapáce při transportu, nedostatek potravin a paliva zkracují dny života těchto bezdomovců.

Povolán je v lednu 1944 založený Volksstturm (domobrana) do šedesáti let a absolvuje vojenský výcvik. Duchovní jsou od této povinnosti osvobozeni. Fronta se stále blíží, bombardování německých měst je stále větší, nejdůležitější města jsou v troskách. V říjnu vydán rozkaz zřídit uzávěry cest. Boje jsou už skoro před branami našeho města.

6. květen, sobota, přinesl pro nás rozhodnutí. Ve tři hodiny dorazily těžké americké tanky s velkým hřměním do prostoru mezi Opolencem a městem. Asi o půl páté vyšla z radnice první americká deputace - vojenský lékař provázený vojákem. Německý důstojník ji dovedl k arciděkanství, kde bydlí plukovník Schaffer, místní komandant. Tam se jednalo o předání města. Další boj byl by nesmyslný. Krátce nato vjíždějí americké jednotky do města. Celé náměstí je přeplněno. Nejlepší domy měly být vyklizeny.

Americký duchovní přichází hned ke mně a sděluje, že žádná fara nebude obsazena. Následuje odevzdání zbraní, odvedení válečných zajatců. Byl to hluboce smutný pohled. Nato byli zatčeni všichni funkcionáři NSDAP a odvedeni americkými strážemi."

Původní německy psaná kronika Velkého Boru skýtá Bohuslavu Balcarovi a jeho prostřednictvím též čtenářům svědectví o krutosti z nenávistné msty. Psáno jest: "Zjara 1945 se k nám fronta blížila stále více. Byli povoláváni stále starší veteráni. V prvních májových dnech do našeho kraje přicházely ze všech stran německé oddíly - z vnitrozemí Čech s cílem jít dále do Bavorska, jiní přišli z Bavorska, protože je pronásledovali Američané. V našich obcích, hlavně ve Velkém Boru a Grubergu byli jedni z posledních padlých za 2. světové války. Američané obsadili Prášily a 5. nebo 6. května táhli směrem na Gruberg. Tam se zabarikádoval v domech oddíl kadetů z vojenské školy. Když vítězstvím si jistí Američané pochodovali po silnici, začali Němci střílet. Poté, kdy zaznamenali první ztráty, stáhli se zpět do Prášil. O něco později ale kadety překvapili útokem z obou stran. Ti se nakonec vzdali. Byli odzbrojeni a zakrátko nato byli bestiálně zavražděni, hlavně černými americkými vojáky."

V další Balcarově publikaci Domažlice - osvobození 1945 (Domažlice: Resonance, 2015) - je předmětem autorova zájmu mimo jiné příběh chovných bílých licipánů umístěných v hostouňském vojenském hřebčíně s cílem zachránit zvířata před zkázou. Do Hostouně byli koně přesunuti před postupující frontou z Vídně, ale když 28. dubna 1945 pronikla do městečka bojová skupina 2. US jízdní průzkumné skupiny, nastaly obavy, že s blížící se frontou by mohlo stádo utrpět i zde. "Proto došlo k ujednání," píše Bohuslav Balcar, "mezi německým velením hostouňského hřebčína a velitelstvím 2. US jízdní průzkumné skupiny o tom, že se hostouňská posádka Američanům vzdá." - - -

Podotkněme ovšem, že již s ročním předstihem před vydáním publikace o osvobození Domažlic rozšířil Balcar svoji bibliografii publikací Operace Kovboj (Domažlice: Resonance, 2014), v níž odyseu lichokopytníků líčí velice informovaně a ne bez emočního účinku.

To opodstatněně činí barevné sešitové publikace nenahraditelným studijním pramenem, podporovaným důmyslně řešenými pamětními pohlednicemi, přičemž označili-li jsme Balcarův projekt Z Normandie přes Ardeny až k nám za velkoryse pojatý, tak právě v tomto duchu věnčí dílo vskutku ojedinělý rozměrný obrazový kalendář o víceletých dimenzích. Každá z tuctu stran je věnována vždy jedné z dvanácti jednotek podílejících se (již v takzvané první vlně) na osvobození Podčerchoví a dalších míst od Aše a Chebu až po Český Krumlov.

* * *

V pátek 5. května začaly v Plzni letošní oslavy konce války v České republice. Slavnosti svobody trvaly do pondělí 8. května, ale již sobota 6. května uctila vedle dalšího kumšt literární, Balcarův tím spíš. Spisovatelova kniha Z Normandie přes Ardeny až k nám, v budově Českého rozhlasu Plzeň prezentována a originálně pokřtěna, literární dílo podnikavého Domažličana zatím korunuje. Bohuslav Balcar ovšem slíbil, že nejde o jeho knihu poslední.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 26 Květen 2017 14:14 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB