S požehnáním Baarovým - přece Jakub Cvačka

Email Tisk PDF

cvačka přebalStává se takřka zákonitě, že jen náhodně se protínající události předcházejí budoucím nenahodilým souvislostem. Tak zatímco v roce 1903 vyšla později uznávanému autoru J. Š. Baarovi knižní prvotina, ve stejném roce se narodil v Trhanově jeho příští národopisný spolupracovník a pokračovatel - kdo jiný než Jakub Cvačka.

 

 

Když bylo Cvačkovi sotva devatenáct let, pobídl jej právě Baar, aby sebral v chodské veřejnosti pověsti s „kozinovskou“ a „lomikarovskou“ tematikou. Cvačka měl tolik elánu a vytrvalosti, že během tří let shromáždil takových pověstí celkem třiačtyřicet. Některé pak publikoval ve vlastivědném sborníku Plzeňsko, jiné ve své knize Vo Kozinovi ha vo Lomikarovi (1946). S přibývajícím časem roste cena této sbírky i proto, že v ní najdeme zřejmě poslední „kozinovskou“ pověst – už z roku 1945. Jmenuje se Věčná stráž a Kozinovo pojetí spravedlnosti a odplaty je v ní aktualizováno na léta 1938–1945.

Na aktualizaci svébytných chodských motivů a dějin jsou vystavěny též Cvačkovy „verše z doby utrpení“, jak autor označil svých sedmnáct básní ve sbírce Trnová koruna Chodů (1945 - kniha na snímku nahoře). Láska k Chodsku a vlasti provázela Cvačku i při působení pedagogickém.

Ale to nepřehlédněme: Jako horlivý organizátor se zasloužil o manifestaci Chodsko armádě a státu, která se konala na Hrádku v dramatickém roce 1938 a to za vskutku masové účasti lidu. V některých chodských obcích, zejména však v Kozinově Újezdě, za sebou Cvačka zanechal širokou brázdu kronikáře. Skončila se až tehdy, když Jakub Cvačka zemřel. 16. listopadu 1970.

Jakub Cvačka zůstává ve stínu Jindřicha Šimona Baara, Jana Františka Hrušky, Jana Vrby, Josefa Thomayera a Karla Matěje Čapka-Choda. Literárnímu a vůbec společenskému dění v kraji pod Čerchovem ovšem přinesl mnohé, co jen ztěží k přehlédnutí.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB