Básnickou prvotinou k vyrovnání s osudem

Email Tisk PDF

 

Klímová Diagnóza „Mám jen pokoj tři na tři – / postel / okno / a telefon // Telefon tiše oznamuje že nikdo nevolá / postel mlčky snáší upocenou zátěž těla / okno signalizuje (křídlo ptáka / přelet letadla Praha – Mošnov) …“ B. K: Se sádrovou nohou a berlemi

 

 

*

Což by to mohlo být jinak? První knížka posílí, učiní existování smysluplnějším, protože barevnějším, zvukomalebnějším, jedním slovem vícevrstnatým. Včetně existování nemocného...

Prvotina Diagnóza život (Nakladatelství Profil v Ostravě, 1990) je svazečkem o šestapadesáti básních. Již báseň vstupní, z níž jsme citovali, dává tušit, že debutantčin životaběh se neodvíjel na osudem udržovaných pěšinách. Opak je pravdou.

Debutující Moravanka se narodila 13. prosince 1948 v Malých Heralticích. Jako šestnáctiletá řeší své první velké dilema – mám psát, nebo kreslit a malovat? Stihne obojí. Nicméně knižní prvotina jí vychází ve dvaačtyřiceti a je to něco jako duchovní doping, protože autorka již čtyři roky chodí o berlích a ještě později o francouzských holích.

Přibližně v polovině šedesátých let uveřejnila rozhlasová stanice Praha studentce Střední všeobecně vzdělávací školy báseň, za kterou ji redakce odměnila (zfilmovanou) knihou Už zase skáču přes kaluže z autorské dílny Alana Marshalla.

ONA pak napíše do Austrálie.

ON odepíše vlastně vzápětí.

Sedm let nato (v červenci 1972) se v Praze setkají.

Ovšem zpomalme své kroky, nepřipusťme, nedovolme času stát se běhutým, v přestrojení za živel ženoucí pustotu dominem panelových domů.

Ten živel vydechuje ocelové poryvy a vše, co nepodobné sténavým fistulím žalujících, drtí ocelovým pásem. Píše se přece letopočet 1968. Toho roku se sociální poměry v Boženině rodině natolik zhoršily, že studentka dává vale studiu na Pedagogické škole (čeština a dějepis) a studiu historie, filozofie a angličtiny se věnuje jen ve volném čase. Vrch definitivně nabylo literární tvoření a malování. „Někdy si jenom tak hraju / jako že vstanu z postele / a na bílých listech papíru / vyrostou verše jako hory / a já jim budu modrou oblohou / potom seběhnu po schodech / a do všech domovních schránek / pošlu ty básnivé vlaštovky“. (Hra na básně)

Když ji zradilo zdraví, v tváři její umělecké produkce se objevily vrásky, a přibývalo jich.

„Vyrůstám ze svých slov / Jsou mi malá a básně s nahými prdelkami / v nich mají krátké životy / jako účastné pohledy / co sklouznou po hladkosti berel / (ale já je nezvednu)“. (Soukromé slunce)

„Jsou pravdivější verše / na cestách kudy nechodím // Možná se jich dotknu / až odložím tělo / a bez nohou projdu myšlenkou“. (Trápení)

Považujeme za příznačné, že tvary substantiva „pták“ a znaky odvozené se nacházejí v devíti básních, tvary substantiva „tráva“ v osmi. Substantiva „báseň“ nebo „verše“ vysloví básnířka vícekrát.

Ale i jiná jsou působivá a dokážou vytvořit atmosféru.

Jako.

„Chci se obyčejně prospat k nedělnímu ránu / ve kterém jsou všechna krutá slova / navždy zavřena do krabice od bot…“ (Báseň o naději)

„Místo tlumoku sebe nesu / sama sobě jsem přítěží…“ (Toulám se)

„Ve skulině času bloudí báseň / Ale to není báseň / To je život“ (Ve skulině času bloudí báseň)

Á propos! Některé ukázky z básnické tvorby Boženy Klímové byly přeloženy do angličtiny, němčiny a polštiny. Jinou část (i výtvarnou) přijala do svých sbírek Národní knihovna Austrálie.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 24 Únor 2017 15:22 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz